Láska ve Vlasech IV.

Ráno jsem se probrala a koukla na hodinky, bylo deset dopoledne. Párkrát jsem zamrkala abych se ujistila, že vidím dobře. Zívla jsem si a protáhla se. Potom jsem si vzpomněla, že jen dva metry ode mě by měl ležet JaeJoong. Vstala jsem a podívala se na jeho postel. Jenže postel byla prázdná. Rozhlédla jsem se kolem dokola, a když jsem se ujistila, že nikdo se mnou v místnosti není jsem neochotně vstala z postele. Zazívala jsem si ještě párkrát a šla si umýt oči do koupelny. Osušila jsem si obličej a pak chvilku sledovala svůj odraz. Moje černo-bílé pyžamo vypadalo jako vězeňská uniforma. Že bych byla vězněm JaeJoongovi osoby? Rychle jsem zatřásla hlavou a podívala se do umyvadla: „V klidu...v pohodě,“ uklidňovala jsem se.

„Už jsi vzhůru?“ ozvalo se za mími zády. Lekla jsem se a v odraze za sebou uviděla stát JaeJoonga opřeného o futra.

„Jak jsi-?“... „Byl jsem na balkóně a pak viděl jak jdeš do koupelny,“ pousmál se. Hodila jsem po něm ručník: „Co kdybych se zrovna sprchovala?! To bys ses taky takhle připlížil dovnitř?!“ vykřikla jsem.

„Uklidni se.. Jen jsem ti přišel říct, že za chvilku bude snídaně,“ hodil mi ručník zpátky a mrkl na mě.
Co to mělo být? Pomyslela jsem si, když se ten černovlasý anděl vypařil. Rychle jsem se převlékla a učesala. Seběhla jsem dolů do hotelové restaurace a viděla všechny, jak sedí u velkého stolu a poklidně snídají.

„Ohayo!“ vykřikl Junsu, když mě spozoroval. V té chvíli se na mě otočili všichni. Zamávala jsem a odvětila: „Hádám, že ''Ohayo'' znamená dobré ráno,“ pokrčila jsem rameny, jelikož japonština nebyla mojí silnou stránkou asi tak stejně jako pro Junsua angličtina.

„Správně!“ zasmál se na mě Changmin a chtěl se zvednout a gentlemansky mi vysunout židli, když ho zastavil Jae a udělal to za něj: „Prosím,“ zamrkal na mě a já se jen přetvařovala: „Děkuju,“ a usmála jsem se na něj, s přemáháním, zpátky. Yoochun se na mě podíval a přestal žvýkat jídlo, co si zrovna vložil do úst. Nadzdvihla jsem obočí a zakroutila hlavou, jakože taky nerozumím, a že nic zvláštního se neděje. Yunho se nevěřícně díval na JaeJoonga, který si ke mně přisedl a začal mi nutit k snídani jídlo, které jak sám říkal bylo Nejzdravější. Changmin se se zlostí v očích díval na JaeJoonga a začal se přehrabávat v misce s rýží. Jusnu naprosto neinformovaný o situaci, protože si četl noviny a ládoval se cereáliemi se podíval na Changmina a zeptal se ho: „Oh .. nejsi nemocný? Nejíš a jen se v jídle přehrabuješ?!“ Můj pohled padl na Mina a ten znervózněl : „Cože? Co? Ne-e nic já .. jen jsem se zamyslel,“ rychle odříkal a začal se cpát rýží. Yoochun s Junsuem se začali smát.

Později jsem seděla před hotelem na lavičce a sledovala malé děti hrající si na hřišti opodál. Kreslila jsem si opět svoje karikatury různých zpěváků. Najednou mi někdo zaklepal na rameno.

„Čauky princezno!“ usmál se na mě Yoochun a přisedl si „Co děláš?“ Vrátila jsem mu úsměv a ukázala jsem mu papír: „Jen si tu něco kreslím,“ povzdychla jsem si.

„Můžu se na něco zeptat?“ opřel se o lavičku a pověsil ruce dozadu přes ní. Zavřela jsem skicák a otočila se směrem na něj: „Jasně, copak?“ ... „Co mělo být to ráno s JaeJoongem? Stalo se něco v noci?“ zeptal se a namířil svoje oči na mě.

„Cože? Ne! Nic,“ zakroutila jsem hlavou a vytřeštila oči.

„Určitě?“ nadzdvihl obočí.

„Určitě!“ vyjekla jsem. Yoochun se usmál a podíval se na děti: „No mě to zase tak nezajímá, ale Yunho se ptal .. víš,“ … „Proč se ptal?“ zamračila jsem se. Yoochun se zachechtal a potom vzal berušku co mu přistála na kalhotech a položil ji do trávy.

„Na něco jsem se ptala,“

„Fakt nevíš proč? Tomu se říká žárlivost víš?“ usmál se na mě. Cože? Proč by na mě měl Yunho žárlit, přece-! Aha! Jasně ! Teď mi to došlo. Plácla jsem si na čelo. „Myslí si, že má Jae rád mě?“ Yoochun přikývl. Musela jsem se zasmát: „Ne-e to snad ne! On mě určitě rád nemá!“ Yoochun pokrčil rameny a zvedl se z trávy. „Každopádně dávej si pozor, to jak se Jae chová je mi podezřelé,“ strčil si ruce do kapes a pomalu odcházel směrem k hotelu. Zamračila jsem se a podívala jsem se na berušku, kterou Yoochun ochotně položil na trávu.

„Jo! Abych nezapomněl,“ otočil se na mě „pojedeme na pláž, tak jestli chceš taky tak by ses měla jít sbalit,“ zasmál se. Kývla jsem a s povzdechem jsem se zvedla a vypravila jsem se směrem za ním.