Zkouška mého života 1.část

Znáte ten pocit, když jste právě ve 4. ročníku střední školy a máte 3 měsíce do maturity? Neumíte zrovna ani slovo, ale říkáte si, že to nějak dáte? Jo... tak přesně teď se nám to děje. Já a můj nejlepší kamarád Kim Junsu jsme studenty gymnázia. Já se dokážu nějak šrotit, když chci, ale Junsu..náladový a líný. Myslí si, že to zvládne levou zadní, jenže když se podíváte na jeho známky, tak to tak vůbec nevypadá, že by to měl zvládnout.

Byl jen další nudný den a my poslouchali naší učitelku: „Pořád to flákáte! Měli byste se zamyslet,“ zabíjela celou třídu pohledy. „Chcete se dostat na vysokou? Měli byste pro to něco udělat!“ … „Ano!“ odpověděla třída jedním hlasem. Zatímco paní Kwonová měla svůj proslov, tak jsem se podívala na Junsua, který vedle mě ležel na lavici a možná že i spal. Vlasy měl naházené do obličeje a z uší mu čouhal kabel od sluchátek. Uniformu měl zmačkanou a kravatu taky ledabyle na sobě přivázanou.
„Nespi..“ šťouchla jsem do něj a převalila jsem si žvýkačku v puse. Vyskočil a rozhlédl se unaveně po třídě: „Co se děje? Už je konec?“ zívl si a v tom si všiml učitelky Kwon, jak se na něj nevraživě dívá. „Tebe tím myslím především...Kime Junsu!“ řekla přísně. Junsu nahodil jeden ze svých pohrdačných pohledů a s úšklebkem na rtech odsouhlasil.

„Proč si myslíš, že to bude jednoduchý?“ zeptala jsem se ho, když jsme šli ze školy na hřiště.
„Prosím tě, všichni z toho dělaj velkou věc a stejně, pamatuješ Siwona?“ Matně jsem si vzpomněla na legendu našeho školního ústavu. Choi Siwon, největší frajer, záškolák a playboy. Všechny holky ho milovaly. Nakonec i přes všechny jeho nevědomosti maturitu udělal.
„Jenže ty nejsi on, stejnak všichni byli podplacení,“ vzdychla jsem a sedla si na lavičku. Byl horký den a já se musela vařit v těch šílených podkolenkách a uzavřených botech. Zatracená uniforma, pomyslela jsem si. Junsu odhodil svůj batoh vedle mě a s ledovým klidem pronesl: „Neboj se o mě. Měla by ses soustředit především na sebe,“ mrknul a cvrnknul mě do hlavy. Nemohla jsem se neusmát, i přes tu slupku drsňáka a lenocha zároveň jsem tohohle usmívajícího kluka znala dost dobře. Spíš více se zajímal o ostatní než o sebe. Měl o mě starost, byl jako můj brácha. Od doby, co mu zemřela máma a žil jen s otcem, který měl firmu a spoustu práce, se stal Junsu více samostatným.

Svázala jsem si vlasy gumičkou a sebrala jsem Junsovi z hlavy jeho sluneční brýle a dala si je na oči. Usmála jsem se a napila se vody: „Junsu, chlapče, já na vysokou přece nepotřebuju. Mám práci, která mi vydělává,“ … „Ta brigáda v cukrárně?“ zašklebil se a sundal si sako a uvolnil kravatu. Odsekla jsem a začala se slunit. Junsu si skočil na prolejzačku a začal dělat zdvihy. Pod košilí s krátkými rukávy se mu rýsovaly jeho svalnaté ruce.

„Ty jsi blázen! Takové horko a ty cvičíš!“ zalapala jsem po dechu a napila se znovu studené vody. Junsu se zasmál a dál počítal kolik zdvihů již udělal.

Stáhla jsem si podkolenky a rozhlídla se kolem dokola. Ovívala jsem se sešitem a všimla si partičky kluků z vedlejší třídy. Mezi nimi šli i Jung Yunho a Park Yoochun. Jedni z největších idolů naší školy. Yoochun byl inteligentní a sportovně nadaný a Yunho prostě lamač dívčích srdcí. Pohled na tyhle dva.. k nezaplacení!
„A hele, zase ti inteligenti,“ zadrčel mezi zuby Junsu.

„Pořád ti tyhle dva Bozi lezou na nervy?“ zazubila jsem se. Junsu seskočil z prolejzačky a upravil si vlasy. „Jsem tisíckrát lepší než ti dva dohromady,“ a předvedl pár sexy póz. Kopla jsem ho do nohy a odsekla. Samozřejmě mě ti dva Andělé dostali taky, kterou holku na téhle škole ne?