Everything In The Air I.

Povídka na přání :)

Skupina: B1A4

Pairing: Sandeul & Baro

Žánr: Zamilované

Typ: Kapitolovka

1. den

„Nehodlám s tebou o ničem diskutovat!“

„A já se s tebou prostě hádat budu!“
„Říkám ti, že to tady stát nebude!“
„A já ti říkám, že bude!“
„Nebude!“
„Bude!“
„Ne!“

„Jo!“

„A DOST VY DVA!!!“ překřičel ty dva hádající se blázny Gongchan. Baro se Sandeulem se po něm naštvaně podívali.

„Proč se vy dva pořád musíte hádat?“ zkřížil ruce a sjel oba mladíky pohledem.

„Chce si postavit přímo před dveře tuhle pitomou skřínku!“ ukázal Baro na kus dřeva, který Sandeul bránil svým vlastním tělem.

„Není to pitomá skřínka! Je to vlastnoruční výrobek!“ ohradil se Sandeul.
„A co, že to chce mít přede dveřmi?“ podivil se Gongchan.

„Jenže před mými dveřmi!“

„A co jako?!“
„No prostě tu nebude!“
„AAAh.. to vzdávám,“ mávl rukou Gongchan a odešel do kuchyně. 

2.den

V noci si šel Baro pro něco k pití. Otevřel dveře od svého pokoje a jelikož nic neviděl, tak se snažil nahmatat zeď okolo sebe. Celý rozespalý se chytl dveří a šoupnul nohou dopředu: „Jaaau!!! Sandeule!!!“ vykřikl bolestí, když si o dřevěnou skřínku ukopl palec. Chvíli na to se otevřeli dveře od vedlejšího pokoje a rozsvítilo se. Vyšel mladík s rozcuchanými vlasy a nevině vypadající tváří. Mnul si oči a pak se podíval dolů na Bara, který se držel za nohu. „Co se děje? Proč musíš křičet..?“ zašeptal roztomile.

„Křičím-!“ , „Ehm..křičím, protože sem se tu přerazil o tu pitomou dutou věc!“ zašeptal a ukázal směrem ke skříňce. Sandeul se zasmál a pomohl Barovi na nohy. Zavedl si ho k sobě do pokoje a posadil ho na postel. Baro se rozhlédl kolem dokola a všiml si, že všude kolem visí jakési dřevěné věcičky. Potom ucítil studené Sandeulovy ruce na své noze a cukl sebou.

„Příště si nejprve rozsviť než někam půjdeš,“ řekl vážně a pohladil Barovi nohu, když zjistil, že to není smrtelně nebezpečné zranění.

„Netušil jsem, že máš rád věci ze dřeva,“ usmál se Baro. Sandeul se nadechl a kývnul: „Miluju tu vůni,“ potom se podíval zasněně na chlapce před sebou.

3.den

Baro a Jinyoung zkoušeli ve studiu nějaké choreografie. CNU a Gongchan se předháněli, kdo vymyslí nejšílenější převlek z kostýmů, co se nacházeli ve vedlejší místnosti. No pokud se tomu dala říkat místnost, spíše takový kumbálek.

„Koukej jsem Batman!“ vykřikl Gongchan a vyskočil na židli s černou páskou přes oči a kočičími uši na hlavě. CNU se začal strašně moc smát. „Jako nevím absolutně čemu se směješ!“ nafoukl naštvaně tváře Gongchan a slezl zpátky dolů.

„To není Batman, ale spíše smíchanina Zorra a Kočičí ženy!“ houkl na něj z druhého konce tanečního studia Jinyoung. „To není pravda! Tak zastaň se mě Baro!!“ ječel jako malé dítě zpátky nejmladší chlapec. Jenže Baro nevěnoval pozornost ničemu, jen nervózně sledoval hodiny.

„Baro?“ ozvalo se a vyrušilo ho z myšlenek. Otočil se na Jinyounga a vykulil oči: „Co?“ Jinyoung se zamračil a zamával mu rukou před obličejem: „Co se děje? Si celý duchem mimo,“ … „Nevím o čem mluvíš,“ zakroutil hlavou Baro a posadil se na židli. Jinyoung stčil ruce do kapes a starostlivě si ho prohlížel. Za chvilku se přidal i CNU s Gongchanem: „Už je od rána celý divný,“ špitl. Baro si po chvilce všiml tří párů zvědavých očí, jak si ho prohlížejí a docela se vyděsil: „Co pořád? Co se vám nezdá?“ Všichni tři jen ironicky zakroutili hlavou a otočili se k němu zády. „Musíme zjistit, co za tím stojí!“ pošeptal všem Jinyoung.

Co jim je? Aish to je jedno... Sandeule, kde vězíš? Nechci tu být sám! Běhalo Barovi v mysli.