4.
den
Sandeul si v parku dloubal nožem něco do kusu dřeva, co našel. Byl poměrně studený den a schylovalo se k dešti. Seděl sám a přemýšlel. Jaké by mělo být to nejlepší vyznání? Na jeho ruku dopadla první kapička vody. Zamrazilo ho a pomalu vstal. Ale nespěchal.
Doma ale netrpělivě
sledoval černá mračna na obloze Baro. „Koho vyhlížíš?“
zeptal se ho Jinyoung, když si všiml, jak je napasovaný na židli
u okna a sleduje každý pohyb za ním.
„Sandeul se ještě
nevrátil,“ vydral ze sebe smutný tichý šepot. Jinyoung přešel
blíž a podíval se mu do tváře s úsměvem: „Cože jsi to
říkal? Nemluv tak potichu,“ Baro si povzdechl a svěsil hlavu:
„To je jedno,“ Jinyoung se pořád nemohl dopátrat důvodu
špatné nálady jeho kamaráda. „Můžeš mi konečně říct, co
se to s tebou děje?!“ Bara jeho zvýšený hlas docela vyděsil a
podíval se mu neochotně do očí: „J-Já...nic!“ zakoktal.
„Víš co?!“ štěkl
po něm vynervovaně a měl co dělat, aby mu jednu nevrazil. V tom
se z chodby ozvalo cinkání klíčů a tlumené zvuky. Oba dva se
otočili a viděli probíhajícího Gongchana se CNU kolem dveří a
pak radostné výkřiky: „Sandeul! Konečně! Máš to, co jsem
chtěl?!“ nesl se Gongchanův hlas celým domem. Barovi se
rozzářili oči a vstal rychle ze židle a vydal se směrem ke
dveřím. Ale stále cítil Jinyoungův mrazivý pohled na svých
zádech.
5.
den
„Baro? Co to děláš?“ podivil se Sandeul, když ho nachytal ve svém pokoji. Baro nadskočil, jakmile uslyšel jeho hlas, nemyslel si, že se vrátí, tak brzy: „No já, to...,“ nevěděl, co říct. „Ne to nevadí, jestli se chceš podívat do mého pokoje, ale nejprve mi to prosím oznam,“ usmál se na něj Sandeul a přešel ke chlapci blíž. Baro si sedl na Sandeulovu postel a podíval se po něm.
„Baro? Co to děláš?“ podivil se Sandeul, když ho nachytal ve svém pokoji. Baro nadskočil, jakmile uslyšel jeho hlas, nemyslel si, že se vrátí, tak brzy: „No já, to...,“ nevěděl, co říct. „Ne to nevadí, jestli se chceš podívat do mého pokoje, ale nejprve mi to prosím oznam,“ usmál se na něj Sandeul a přešel ke chlapci blíž. Baro si sedl na Sandeulovu postel a podíval se po něm.
„Tak
co tu teda děláš?“ zeptal se ho znovu. „Já sem se sem přišel
podívat na tvé výtvory,“ rozhodil rukama kolem a snažil se
zachovat svůj poker face, protože dobře věděl, že to nebyla
pravda. Přišel, aby se podíval do deníku, který si Sandeul píše,
aby zjistil zda není do někoho zamilovaný a popřípadě, kdo se
mu líbí. Barovi to nedávalo a musel to zjistit.
„Aha,
a který se ti líbí nejvíc?“ Baro se rozhlédl kolem a potom
ukázal na koníka, který stál na nočním stolku. Sandeul se
zasmál a vzal koníka do ruky: „Víš, jak mu říkám?“ Baro
zavrtěl hlavou a povzdechl si, Nepřišel
jsem se dozvědět , jak se jmenují ty tvoje dřevěné věcičky,
ale jestli o mě vážně máš zájem Sandeule...
„Říkám mu SunWoo,“ zadíval se Sandeul na dřevěnou hračku
ve svých rukou a potom se jako malé dítě plné radosti s
jiskřícíma očima podíval na trochu překvapeného Bara. „Proč?“
odkašlal si Baro a snažil se zakrýt si obličej tím, že se
otočil směrem k oknu, protože mu bylo jasné, že po vyslechnutí
jeho jména nebude mít přirozenou barvu tváří, ale rudou.
Leknutím sebou cukl, když ucítil, jak ho Sandeul chytl kolem pasu
svýma rukama a položil bradu na jeho rameno: „Protože jehož
nositele mám moc rád,“ zašeptal Barovi do ucha. Máš
mě rád? A jak moc? Rád jako kamaráda, bratra nebo.. víc? Pomyslel
si a potom se nervozně otočil na něj: „R-rád?“... „Moc moc
rád,“ usmál se na něj Sandeul. Baro se znovu začervenal a
podíval se Sandeulovi do očí, chtěl mu říct také, že ho má
rád, ale najednou do pokoje vrazil Jinyoung: „Baro?! Tady si!“
Oba
mladíci se od sebe rychle odsunuli a Baro se podíval na staršího
kamaráda: „Co tak ječíš?“
„Můžeš
mi vysvětlit, co tu vy dva děláte?!“ ptal se ho zvýšeným
hlasem a nemohl vymazat z mysli ten obrázek, co zrovna viděl, Baro
a Sandeul usmívající se zároveň na sebe a držící se v náručí.
Oba dva se na něj dívali s provinilými obličeji a netušili, jak
mu to mají vysvětlit.
„Víte
vy, co se může stát? Když na to někdo kromě nás přijde?!“
křikl znovu zoufale, ale s pochopením. Sandeul se na něj nechápavě
podíval a zeptal se: „Na co přijde?“ … „Vy dva..,“
povzdechl Jinyoung a hledal ty správná slova. To si ale nikdo z
nich nevšiml, že za dveřmi jsou na sobě napláclí CNU s
Gongchanem a vrhají po sobě nechápající obličeje.
„Vy
dva ste milenci!“ .. „Cože?!“ vykřikl Gongchan a potom utržil
pohlavek od CNU, aby byl zticha jenže bylo pozdě všichni je už
odhalili. Sandeul se začal červenat a koukl na Bara, který celý
bez sebe si snažil urovnat to, že ho právě Jinyoung obvinil z
toho, že je gay. A
má pravdu! Zatraceně... Uvědomil
si Baro. Předtím vždycky jen žárlil na všechny okolo Sandeula,
ale myslel si, že je to jen bratrská láska. Bohužel si v
posledních dnech uvědomil, že je to trochu víc než jen bratrská.
Sandeul položil ruku na Barovu a podíval se po třech párech očí,
které čekali, jak na to obvinění zareagují: „Přiznal jsem se
Barovi, že ho mám rád! Je to tak! Vím, že už to nikdy nebude
jako dřív a vy se na mě taky nebudete dívat stejně jako dřív,
ale musel jsem to ze sebe už konečně dostat!“ Baro vykulil oči
na Sandeula a pocítil, že je mu najednou do zpěvu, ale byl tu
problém Gongchan, Jinyoung a CNU.
Žádné komentáře:
Okomentovat