neděle 2. června 2013

Nechci, aby to skončilo..

 One shot na přání. 


Skupina: EXO
Žánr: Romantika
Pairing: Sehun & Luhan

Sehun

Je ráno. Sluneční paprsky se prodírají zataženými žaluziemi v mém pokoji. Nade mnou jsou slyšet tlumené zvuky mých milovaných sousedů, kteří už v 7 ráno musejí běhat po svém bytě. Zhluboka se nadechnu a pootevřu oči. Na svém nočním stolku vidím budík, ukazuje, že je něco málo po sedmé, když tu v zádech ucítím teplý závan vzduchu. Letmo se pousměju a pomalu se přetočím. Vedle mě, zavrtaný do peřiny leží on. Jeho rozcuchané vlasy mu zakrývají část tváře.
„Zlato,“ zašeptám. Žádná reakce. Natáhnu ruku a svými prsty mu přejedu po jeho jemné tváři. Už vidím, jak mu koutky rtů cukají. Zdá se mu ještě nějaký krásný sen. Zajímalo by mě zda je o mě. Pomyslím si: „Zdá se ti o mě Luhane? Kdo je v tvé říši snů?“
Lehce mu přejedu palcem přes jeho obočí, jen lehce, nechci aby se ten anděl vzbudil. Zároveň se chci, ale podívat do těch jeho nádherně zářících očí, které se schovávají pod těmito víčky. Odhrnu mu z tváře jeho vlasy a vydechnu. Jak někdo může vypadat tak nevině? Chytnu ho za bradu, nadzdvihnu a jemně políbím jeho medově sladké rty. Jsi jen můj!
„Se.. Sehune?“ ozve se Luhanův tichý a ospalý šepot. Otevřu oči, které jsem v té krásné chvíli zavřel a musím se usmát: „Dobré ráno,“
„Kolik je hodin?“ … „Asi čtvrt na osm,“ zašeptám směrem k němu a rukou si ho přitlačím ke své hrudi. Luhan si promne oči a podívá se směrem nahoru: „Tak brzo? Proč nespíš?“ řekne už o něco hlasitěji. Políbím ho na čelo a zavrtím hlavou: „Protože jsem nechtěl přijít o tohle tvoje krásné probuzení,“ V tu chvíli jsem si všiml, jak se mu na čele vytvořila malá vráska, když nadzdvihl své obočí.
„Nechápu proč. Nikdy tě to nezajímá a dneska ano?“ řekl s podivným tónem ve svém hlase a odstrčil mě na druhou stranu postele. Zívl si a protáhl se. Znejistím... Cožpak nevíš, co je za den? Napadne mě. Zdvihnu se na předloktí a pochybovačně si Luhana prohlédnu. Ten mi věnuje jen nevšímavý pohled a neochotně vstane z postele. Nemůžu tomu uvěřit! Vůbec ho nezajímám? Sleduji, jak mizí ze dveří. Naštvaně si opět lehnu do postele a přehodím si přes obličej cíp peřiny. Snažím se zadržet pláč. Po několika málo minutách znovu usínám.

Luhan

„Zlato,“ slyším, ale nechce se mi vstávat. Po chvilce cítím, jak se někdo dotýká mé tváře. Ještě ne! Ještě nechci vstávat. Ucítím jemný polibek na rty. Oh.. dobrá...: „Se.. Sehune?“ zašeptám s myšlenkou jen na něj. Pootevřu oči a vidím jeho nádherný úsměv. Přiznávám je to lepší, jak ten sen. „Kolik je hodin?“ ... „Asi čtvrt na osm,“ cítím jak si mě tlačí k sobě. Jen tak dál, miluju tvé doteky. Podívám se na něj a chci se přesvědčit, jestli můj pocit je správný: „Tak brzo? Proč nespíš?“ Opět dostávám polibek, tentokrát na čelo a v duchu se raduju. „Protože jsem nechtěl přijít o tohle tvoje krásné probuzení,“ Musím se snažit, aby si nic nepoznal Sehune. Dívám se mu do očí a snažím se udržet si nechápající pohled: „Nechápu proč. Nikdy tě to nezajímá a dneska ano?“ Vymaním se z jeho objetí a snažím se ještě probrat. Teď si v rozpacích viď ? Pomyslím si. Beru si do ruky kalhoty přehozené přes židli u pracovního stolu a odcházím z pokoje.
Rozhlédnu se kolem dokola a usměju se. Myslí si, že jsem zapomněl, že máme dnes výročí. „Neboj se nikdy nezapomenu Sehune, zlato,“ řeknu si potichu pro sebe a otevřu skříňku ve které je schovaný můj dárek pro něj. Rychle připravím snídani. Palačinky s marmeládou a jahodami. Ozdobím talíř a čokoládou nakreslím velké srdce na palačinku. Počkám až se dovaří voda na čaj a jdu se podívat do pokoje. Sehun si poklidně spí. Skvěle!
Vše si připravím na velký tác a přemýšlím, co mu řeknu. Obleču si kalhoty a upravím se v zrcadle. „Ano! Bude se ti to líbit!“ podívám se směrem na dveře pokoje, kde spí Sehun.
Opatrně vejdu, přejdu k posteli a tác se snídaní položím na stolek vedle. Posadím se vedle něj a pohladím ho po ruce. Cítím, že se vzbudil.

„Co chceš?“ zeptá se mě naštvaně. Otočím si ho směrem k sobě a věnuju mu dlouhý polibek. Jakmile odprostím naše rty z toho sevření, tak se mu podívám do očí a pohladím ho po jeho kaštanových vlasech: „Šťastné výročí Sehune,“ Vidím, jak se mu do očí hrnou slzy a na tváři se mu tvaruje úsměv: „Myslel jsem, že jsi zapomněl,“ posadí se. „Já nikdy nezapomínám!“ usměju se na něj a obtočím mu své ruce kolem jeho krku. Konečně cítím to krásné teplo naší lásky, která trvá již rok. Nikdy nechci, aby to skončilo.... Nikdy!

Žádné komentáře:

Okomentovat