Skupina: EXO
Žánr: Romantika
Pairing: Sehun & Luhan
Sehun
Je
ráno. Sluneční paprsky se prodírají zataženými žaluziemi v
mém pokoji. Nade mnou jsou slyšet tlumené zvuky mých milovaných
sousedů, kteří už v 7 ráno musejí běhat po svém bytě.
Zhluboka se nadechnu a pootevřu oči. Na svém nočním stolku vidím
budík, ukazuje, že je něco málo po sedmé, když tu v zádech
ucítím teplý závan vzduchu. Letmo se pousměju a pomalu se
přetočím. Vedle mě, zavrtaný do peřiny leží on. Jeho
rozcuchané vlasy mu zakrývají část tváře.
„Zlato,“
zašeptám. Žádná reakce. Natáhnu ruku a svými prsty mu přejedu
po jeho jemné tváři. Už vidím, jak mu koutky rtů cukají. Zdá
se mu ještě nějaký krásný sen. Zajímalo by mě zda je o mě.
Pomyslím si: „Zdá se ti o mě Luhane? Kdo je v tvé říši snů?“
Lehce
mu přejedu palcem přes jeho obočí, jen lehce, nechci aby se ten
anděl vzbudil. Zároveň se chci, ale podívat do těch jeho
nádherně zářících očí, které se schovávají pod těmito
víčky. Odhrnu mu z tváře jeho vlasy a vydechnu. Jak někdo může
vypadat tak nevině? Chytnu ho za bradu, nadzdvihnu a jemně
políbím jeho medově sladké rty. Jsi jen můj!
„Se..
Sehune?“ ozve se Luhanův tichý a ospalý šepot. Otevřu oči,
které jsem v té krásné chvíli zavřel a musím se usmát: „Dobré
ráno,“
„Kolik
je hodin?“ … „Asi čtvrt na osm,“ zašeptám směrem k němu
a rukou si ho přitlačím ke své hrudi. Luhan si promne oči a
podívá se směrem nahoru: „Tak brzo? Proč nespíš?“ řekne už
o něco hlasitěji. Políbím ho na čelo a zavrtím hlavou: „Protože
jsem nechtěl přijít o tohle tvoje krásné probuzení,“ V tu
chvíli jsem si všiml, jak se mu na čele vytvořila malá vráska,
když nadzdvihl své obočí.
„Nechápu
proč. Nikdy tě to nezajímá a dneska ano?“ řekl s podivným
tónem ve svém hlase a odstrčil mě na druhou stranu postele. Zívl
si a protáhl se. Znejistím... Cožpak
nevíš, co je za den?
Napadne mě. Zdvihnu se na předloktí a pochybovačně si Luhana
prohlédnu. Ten mi věnuje jen nevšímavý pohled a neochotně
vstane z postele. Nemůžu tomu uvěřit! Vůbec ho nezajímám?
Sleduji, jak mizí ze dveří. Naštvaně si opět lehnu do postele a
přehodím si přes obličej cíp peřiny. Snažím se zadržet pláč.
Po několika málo minutách znovu usínám.
Luhan
„Zlato,“
slyším, ale nechce se mi vstávat. Po chvilce cítím, jak se někdo
dotýká mé tváře. Ještě
ne! Ještě nechci vstávat.
Ucítím jemný polibek na rty. Oh..
dobrá...:
„Se.. Sehune?“ zašeptám s myšlenkou jen na něj. Pootevřu oči
a vidím jeho nádherný úsměv. Přiznávám je to lepší, jak ten
sen. „Kolik je hodin?“ ... „Asi čtvrt na osm,“ cítím jak
si mě tlačí k sobě. Jen tak dál, miluju tvé doteky. Podívám
se na něj a chci se přesvědčit, jestli můj pocit je správný:
„Tak brzo? Proč nespíš?“ Opět dostávám polibek, tentokrát
na čelo a v duchu se raduju. „Protože jsem nechtěl přijít o
tohle tvoje krásné probuzení,“ Musím se snažit, aby si nic
nepoznal Sehune. Dívám se mu do očí a snažím se udržet si
nechápající pohled: „Nechápu proč. Nikdy tě to nezajímá a
dneska ano?“ Vymaním se z jeho objetí a snažím se ještě
probrat. Teď
si v rozpacích viď ?
Pomyslím si. Beru si do ruky kalhoty přehozené přes židli u
pracovního stolu a odcházím z pokoje.
Rozhlédnu
se kolem dokola a usměju se. Myslí si, že jsem zapomněl, že máme
dnes výročí. „Neboj se nikdy nezapomenu Sehune, zlato,“ řeknu
si potichu pro sebe a otevřu skříňku ve které je schovaný můj
dárek pro něj. Rychle připravím snídani. Palačinky s
marmeládou a jahodami. Ozdobím talíř a čokoládou nakreslím
velké srdce na palačinku. Počkám až se dovaří voda na čaj a
jdu se podívat do pokoje. Sehun si poklidně spí. Skvěle!
Vše si připravím na velký tác a přemýšlím, co mu řeknu.
Obleču si kalhoty a upravím se v zrcadle. „Ano! Bude se ti to
líbit!“ podívám se směrem na dveře pokoje, kde spí Sehun.
Opatrně
vejdu, přejdu k posteli a tác se snídaní položím na stolek
vedle. Posadím se vedle něj a pohladím ho po ruce. Cítím, že se
vzbudil.
„Co
chceš?“ zeptá se mě naštvaně. Otočím si ho směrem k sobě a
věnuju mu dlouhý polibek. Jakmile odprostím naše rty z toho
sevření, tak se mu podívám do očí a pohladím ho po jeho
kaštanových vlasech: „Šťastné výročí Sehune,“ Vidím,
jak se mu do očí hrnou slzy a na tváři se mu tvaruje úsměv:
„Myslel jsem, že jsi zapomněl,“ posadí se. „Já nikdy
nezapomínám!“ usměju se na něj a obtočím mu své ruce kolem
jeho krku. Konečně cítím to krásné teplo naší lásky, která
trvá již rok. Nikdy nechci, aby to skončilo.... Nikdy!
Žádné komentáře:
Okomentovat