Na přání
Skupina: DBSK/JYJ
Pairing: YooSu
Žánr: Romantické & Napětí
Typ: One Shot
Jaejoong
stál u dveří od koupelny a zoufale prosil Yoochuna o uvolnění
koupelny:„Yoochune? Brácho? Já vím, že je pro tebe důležité
vypadat dobře, ale já potřebuju docela nutně na záchod!“
zaklepal dvakrát na dveře, a když ani potom se mu nedostalo
odpovědi třikrát bouchnul pěstí. Po čtvrtém dopadu JaeJoongovi
ruky se dveře rychlostí blesku otevřely. Yoochun se uraženě
díval po svém starším bratru a rozhodil rukama: „Tak prosím!
Máš to volný!“ … „Dík!“ štěkl Jae a vystrčil ho ven z
koupelny. Yoochun povzdechl a podíval se na sebe do zrcadla jenž
vyselo na zdi. Usmál se na sebe a ulízl si vlasy. Yoochune
vypadáš skvěle! Chvilku
na to vyšel s blaženým výrazem v obličeji Jae z koupelny a
odkašlal si: „No.. Kam zas jdeš?“ prohlédl si vyfintěného
Yoochuna a ironicky se zasmál.
„Co
tě to zajímá? Jako vždycky ne? Do baru,“ prohlédl si svého
bratra od hlavy až k patě a napadlo ho, že vypadá jako zombie.
Jae nebyl takový jako on. Rád chodil ve volných teplácích a
triku všude možně. Na vlasy taky nedbal. Móda mu nic neříkala.
Zato Yoochun byl naprostým opakem, bez pořádného ohozu a
upravených vlasů, kdyby měl někam jít, tak to se radši zahrabe
sto metrů pod zem.
„Do
baru, že mě to hned nenapadlo,“ zakroutil hlavou Jae a strčil
ruce do kapes. Yoochun k němu přišel a začal mu přehazovat
vlasy: „Aspoň tohle si nějak srovnej, když už se nechceš
oblíct do pořádnýho oblečení,“ Jae mu odstrčil ruce pryč a
hodil po něm naštvaný pohled: „Prosím tě di už di!“ ukázal
směrem ven. Yoochun se zašklíbl nad tím zjevem a usoudil, že to
vážně nemá žádnou cenu. Vyšel z domu a zjistil, že prší,
proto hned skočil do svého auta a vyrazil si to směrem do centra
města.
Yoochun
si to razil po silnici ve svém luxusním autě Lexus. Byla krásná
sobotní noc, moc se těšil až to zase rozjede. Podíval se na
sebe do zpětného zrcátka, aby se ještě zkontroloval zda vypadá
dobře. Prstama si projel ofinu a mrkl na sebe s úsměvem. Pak se
zase podíval na silnici před sebou. Leknutím dupl na brzdu, když
uviděl, jak se před ním vynořila nějaká osoba. Když jeho auto
zabrzdilo, tak se snažil vzpamatovat, co se stalo. Šokovaně se
začal rozhlížet kolem sebe, ale nikoho neviděl. Rychle odepl pás
a vystoupil. Oběhl auto a všiml si osoby ležící na silnici
kousek od jeho auta. „Panebože!“ vydechl Yoochun a dal si ruku
na pusu. Chvíli přemýšlel, co má udělat. Nervózně se díval
kolem sebe jestli ho někdo neviděl, a když si nikoho nevšiml v
hlavě se mu začali honit myšlenky na úprk: Mám
prostě zmizet? Sakra! Ne to ne! Sanitku… Do háje, co mám dělat?!
Z
těžkého uvažování ho vyvedl kňučivý zvuk ležící osoby.
„Žije!“ vykulil oči Yoochun a přiběhl k té osobě. Zjistil,
že se jedná o chlapce. „Jste v pořádku?“ otočil ho na záda
a podíval se mu na obličeje. Vydechl úžasem, když se podíval do
jeho očí, které se na něj vyděšeně podívali. Ó
můj bože, je tak nádherný...
„Můžete
se posadit?“ zeptal se a chytl chlapce opatrně za rameno.
„Já..
nevím, snad a-ano,“ špitl a chytl Yoochuna za ruku a s trochou
bolesti se posadil. Yoochun mu pomohl: „Dobrá, a co postavit?“
podíval se na něj a dal si jeho ruku kolem krku a pokusil se s
chlapcem vstát. Jenže to se nepodařilo, s bolestným výkřikem
dopadl opět na zem a chytl se za nohu. „Počkejte, podívám se na
to,“ řekl Yoochun a vyhrnul chlapci nohavici. Zjistil, že má
rozřízlou nohu, ale zaplaťpánbůh nic horšího. Yoochun se
postavil a sundal si šátek, který měl ovázaný kolem krku a
podal mu ho: „Obvažte si tím tu nohu, já skočím pro mobil a
zavolám sanitku,“ Chlapec vytřeštil oči a začal protestovat:
„Ne jen ne do nemocnice, prosím!“ Yoochun se podivil: „Proč
ne? Jste zraněný!“ ukázal na jeho nohu. „Kdybych vám to
řekl, tak... ehm... prosím neodvážejte mě do nemocnice,“
vhlédl toužebně mladík k Yoochunovi a dál mačkal v ruce jeho
šátek. Yoochun si bezmocně povzdychl a přikývl, potom se k němu
opět sklonil, vzal šátek a ovázal mu tím ránu. „Tak se pokuste
vstát a dojít aspoň k autu, dobře?“ podíval se na něj Yoochun
a podal mu ruku. Chlapec přikývl a chytl jeho ruku a pomalu se
vzepřel a vyskočil na druhou nohu, která se zdála být v pořádku.
Yoochun ho chytl opatrně kolem ramen a dokulhali společně k autu.
Otevřel mu dveře a pomohl se posadit na sedadlo. Ve světle z
žárovek uvnitř auta si pořádně prohlédl onoho chlapce. Na sobě
měl zašpiněnou mikinu a kalhoty taky ne zrovna nejčistší.
Vypadal trochu jako tulák, ale tomu nechtěl Yoochun uvěřit, nebo
se aspoň vyhýbal pomyšlení na to. V každém případě, ale
musel uznat, že to byl dosti pohledný mladík. Čokoládové oči,
trochu delší tmavě hnědé vlasy a jakmile Yoochunovi vděčně
věnoval, tak i krásný milý úsměv. Yoochun se otočil a opět
zauvažoval, co má dělat: „Do nemocnice nechce, tak co? No nic
jiného mi nezbývá než ho odvést k nám domů,“ otočil se
směrem na něj a jakmile se na něj mladík podíval těma očima,
tak Yoochun kývl hlavou. Jo
k nám domů.. Oběhl
auto a sedl k volantu. Nastartoval a obrátil směr jízdy zpátky
domů.
JaeJoong
zatím poklidně sledoval svůj oblíbený pořad v televizi a pil
svoji oblíbenou limonádu. Po několika minutách uslyšel auto
před domem. Otočil se směrem ke dveřím a všiml si za okny
zhasínající světla. Podivil se: „To už je zpátky? Ne blbost.
Něco si zapomněl, on a vrátit se před třetí ráno není
normální,“ vstal a vydal se ke dveřím a už se mu kouzlil na
tváři úsměv, jak zase svého bratra poškádlí. Jenže, když se
otevřeli dveře, tak ho smích přešel.
„JaeJoongu,
pomož mu dovnitř prosím,“ křikl Yoochun a položil
JaeJoongovi chlapcovu ruku kolem krku, aby ho podepřel. Jae se
trochu šokovaně podíval, ale přeci jenom pomohl chlapci dovnitř
a posadil ho na gauč v obýváku.
„Kdo
jste?“ podíval se na mladíka před sebou. Ten k němu jen
vystrašeně vzhlédl. Potom vešel dovnitř i Yoochun a seklepával
ze sebe ještě vodu: „To je den tohleto,“
„Můžeš
mi říct, co se stalo a kdo to je?“ ukázal na chlapce. „Uklidni
se a hlavně nešil. Tak trochu jsem ho srazil,“ řekl Yoochun,
když si sundal sako a pověsil přes židli. Potom si to zamířil
do koupelny pro lékárničku. Jae si prohlédl chlapce od hlavy až
k patě a zamračil se. Yoochun se vrátil zpátky s desinfekcí,
náplastí a obvazy. Klekl si k chlapci a sundal mu šátek.
„Běž
mu prosím udělat čaj,“ kouknul po JaeJoongovi s prosebnýma
očima. Jae vztekle vydechl a odešel směrem do kuchyně. Yoochun
zatím otřel krev z jeho nohy a vzal do ruky desinfekci: „Teď to
bude trochu štípat,“ upozornil ho. Nastříkal mu červenou
tekutinu do rány a potom rychle přelepil náplastí. Mladík sykl
bolestí a zavřel oči. Udělalo se mu špatně a tak se opřel o
opěradlo a chytl se za čelo. Yoochun zjistil, že náplast
nepomůže, tak mu nohu ještě zavázal obvazem.
„Hotovo, zvládl jste to,“ usmál se na mladíka a vstal. „Děkuju,“ špitl a zhluboka se nadechl.
„Hotovo, zvládl jste to,“ usmál se na mladíka a vstal. „Děkuju,“ špitl a zhluboka se nadechl.
„No..
můžu znát vaše jméno?“ zeptal se se zájmem Yoochun. Mladík
se podíval na obvaz a potom na Yoochuna plného očekávání.
Nadechl se a začal: „Ju-Junsu, Kim Junsu,“ Yoochun se usmál a
podal mu ruku: „Junsu, já jsem Yoochun a ten vzadu je můj brácha
JaeJoong. Můžu ti tykat?“ Junsu mu úsměv vrátil, potřásl si
s ním rukou a přikývl. Mezitím se vrátil JaeJoong s hrnkem
plného vařícího čaje. Podal ho Junsuovi se slovy: „Tady
citronový čaj, musíš být zmrzlý. Pozor je to horký,“ Junsu
poděkoval a usrkl z malého hrníčku, o který si začal hřát
svoje ruce. JaeJoong se podíval na Junsua a potom chytl Yoochuna za
loket a odtáhl ho dál. „Proč si ho neodvezl do nemocnice?!“
zašeptal směrem k němu. „Nechtěl do nemocnice. Navíc jsem ho
srazil, takže jsem ho tam nemohl nechat,“ špitl a pak se podíval
na Junsua, který se s úsměvem rozhlížel kolem dokola. „Jae,
podívej se na něj, není rozkošný?“ šťouchl svého bratra do
břicha. Jae se ušklíbl a zakroutil hlavou: „Vůbec se mi
nelíbí,“ potom odešel do svého pokoje a zabouchl za sebou
dveře.
„JaeJoong
ze mě asi není nadšený, že?“ zeptal se Junsu Yoochuna, když
se k němu vrátil zpátky a sedl si vedle něj. „Ono ho to
přejde,“ usmál se na něj, „v každém případě, kde bydlíš?“
Junsu se smutně podíval do země: „Já... no.. nebydlím,“
Yoochun se na něj podíval nevěřícně a potom si odkašlal: „Aha,
tak … teda no...,“ chvíli přemýšlel a pak dodal „Jestli
chceš můžeš zůstat na nějaký čas u nás,“ Junsu se nesměle
usmál a kývl na souhlas. Yoochun se začervenal. Potom ukázal
směrem do koupelny: „Tam je koupelna, tam se můžeš umýt, já
ti donesu nějaké oblečení, něco se snad najde,“ Zvedl se a
chystal se jít prohledat svůj šatník, aby mohl udělat z Junsua
ještě hezčího než je, ale zastavil ho Junsu, který ho chytl za
ruku: „Děkuju, že se o mě postaráš. Netušil jsem, že ještě
tak hodní lidé existují,“
Yoochun
celý rudý utekl do svého pokoje a zavřel za sebou dveře: „Bože,
jak někdo dokáže být tak krásný?!“ vydechl zoufale a potom
sjel pohledem na svoji skříň. „Má asi tak stejnou velikost jako
já, v čem bude vypadat neodolatelně?“ zapřemýšlel a potom se
vrhl ke skříni a začal z ní vytahovat věci.
Junsu
zatím odkulhal do koupelny a shodil ze sebe oblečení. Vkročil do
sprchy a pustil na sebe teplou vodu. Vyžíval se v pocitu, jak mu
přes jeho vypracované tělo tekla voda. Konečně
po tak dlouhé době, teplo domova... je mi ale líto, že
JaeJoongovi vadím. Ale Yoochun... když ho vidím musím se usmívat!
Pomyslel
si zatímco si umýval hlavu a na tváři se mu vyčaroval úsměv.
„Tohle
je to pravé! Bude vypadat k sežrání,“ rozplýval se Yoochun nad
oblečením, co našel. Posbíral všechno a vydal se směrem ke
koupelně. Neslyšel už téct vodu a tak pomalu otevřel dveře a
nakoukl dovnitř. Spatřil Junsua s ručníkem okolo pasu sušícího
si vlasy dalším ručníkem. Yoochun si skousl spodní ret a zatřásl
hlavou, aby vyhnal z hlavy chlípné myšlenky. „Ehm.. tady máš
nějaké oblečení,“ natáhl ruku škvírou mezi dveřmi. Junsu se
otočil a uviděl jeho ruku s věcmi. Přišel blíž a dveře
otevřel. Yoochun se trochu lekl a zíral na Junsuovo tělo. Proč
mi tohle děláš?! Nadechl
se zhluboka a těžce polkl. Junsu se začervenal, když se podíval
na Yoochuna a rychle poděkoval a opět zavřel dveře. Yoochun se
otočil a opřel o dveře. Usmál se a zauvažoval jestli tam nemá
vtrhnout a znásilnit ho. Tak moc ho Junsu okouzlil. Jenže tenhle
plán mu rychlostí blesku přerušil jeho bratr.
„Můžeš
mi vysvětlit, co to tady šaškuješ?“ díval se po něm JaeJoong.
Yoochun nadskočil a chytl se za hruď: „Jae! Tohle mi nedělej!
Málem jsem dostal infarkt!“ Jae zakroutil hlavou: „Jak dlouho
tady ten kluk bude? Nechci mít v domě cizí lidi,“ pronesl vážně.
„Jae prosím, ať tu zůstane, nemá domov věděl si o tom? Nebude
dělat problémy! Zaručuju se!“ klekl na kolena Yoochun s
prosíkem. „Děláš si ze mě srandu?! Co ses do něj snad
zamiloval nebo co?“ křikl po svém bráchovi Jae a vykulil oči.
Yoochun opět zčervenal a podíval se do země. Jae nemohl uvěřit
tomu, že jeho brácha, s kterým žili spolu, tak strašně dlouho a
ledacos spolu zažili se zamiloval. Přiklekl k Yoochunovi a zvedl mu
hlavu za bradu a podíval se mu do očí: „Chceš říct, že já
ti nestačím?“ smutně zašeptal. Yoochun se podíval do těch
havraních očí a celý zoufalý povzdechl: „Jae, víš, že tě
vždycky budu milovat, ale jsme prostě bráchové, nemáme žádnou
šanci,“ Jaemu se do očí nahrnuly slzy, nechtěl věřit tomu, že
jeho mladší bráška už nebude jenom jeho. Políbil ho lehce na
rty a zašeptal: „Jsi si jistý?“ Yoochun zavřel oči a objal
Jaeho kolem pasu: „Vždycky tu budu, nemusíš se o mě bát,“
Jae se zabořil obličejem do Yoochunova krku a zhluboka se nadechl.
Junsu
celou dobu poslouchal za dveřmi a provinile se na sebe podíval do
zrcadla. Oni
jsou bratři.. a navzájem se .. milují... tak moc? Kdybych to
věděl, tak Chunniemu pod auto neskočím. Ale moment.. řekl, že
se do mě zamiloval? Pomyslel
si a potom se rychle začal převlékat do šatů, které mu Yoochun
přinesl.
Po
nějaké chvíli se vydal z koupelny a všiml si, jak JaeJoong sedí
na gauči a čte si. „Yoochun je kde? Můžu se zeptat?“ zeptal
se opatrně, protože nevěděl, jaká bude jeho reakce po tom, co se
stalo. Jae se s úsměvem otočil a ukázal na Yoochunovi dveře od
pokoje: „Tam je, jen běž dál, a promiň, že jsem byl tak
odtažitý předtím,“ řekl omluvně. Junsu překvapený jeho
reakcí mu vše odkýval a přešel k Yoochunovým dveřím. Zaťukal
a potom vešel. JaeJoong se za ním díval a potom si smutně
povzdechl: „Buď šťastný,“ a znovu se začetl do knihy.
„Ahh Junsu, sluší ti to,“ usmál se na něj a snažil se
přemáhat, aby se na něj nevrhl. Junsu se začervenal a posadil se
na židli kousek od Yoochuna. „Víš, musím se ti k něčemu
přiznat,“ vydral ze sebe tichý šepot a provinile se podíval k
zemi zatímco žmoulal v prstech knoflík od košile, co měl na sobě.
Yoochun si ho změřil pohledem: „Poslouchám,“ Junsu se nadechl
a začal: „Já... už tě znám nějakou chvíli. Už pár měsíců
sleduji, jak jezdíš kolem ve tvém autě a občas chodíš pěšky
do restaurace naproti parku. Taky vím, že bydlíš tady a taky, že
máš bratra, ale...“ povzdechl a do očí se mu nahrnuly slzy.
„Ale?“ zeptal se trochu překvapený Yoochun, chtěl vědět, co
se ještě od toho anděla naproti sobě dozví. „ Ale... nevěděl
jsem jaký mezi sebou máte vztah, nechci, abyste kvůli mně
trpěli,“ Yoochun se usmál a chytl ho za ruce: „Jestli ti jde o
to, aby JaeJoong na mě nebyl naštvaný, tak..“ … „Ne tak to
není! Vím ,že se milujete a já nechci dopustit to, že toho
budete později litovat,“ vzlykl Junsu a podíval se do
Yoochunových očí. „Litovat a čeho prosím tě? JaeJoong je můj
bratr a tak to vždycky bude, spolu jsme nikdy nebyli a ani nebudeme
právě díky tomu,“ povzdychl si a potom s úsměvem pohladil
Junsuovi tvář a setřel mu slzu. Ten jen mlčky seděl a doufal, že
všecko bude dobré. „Jen já se ti taky musím k něčemu
přiznat, taky o tobě vím delší dobu, jen jsem si nikdy pořádně
nevšiml, jak si krásný,“ vyhrkl na něj Yoochun a studem opět
zrudl ve tváři. Junsu se na něj podíval a trochu se usmál. „Noha
už nebolí?“ Junsu zakroutil hlavou a nesměle se podíval
Yoochunovi do očí. Ten se k němu přiblížil na pár centimetrů
a zašeptal: „To je dobře. Každopádně jsem vděčný, že jsem
srazil zrovna tebe,“ Junsu ucítil jeho teplý dech na svých rtech
a rychle zavřel oči plný očekávání. Yoochun se usmál a potom
mu vtiskl dlouhý polibek. Chytl ho jemně za krk a vychutnával si
ten pocit. Jakmile se jejich rty od sebe oddělili Junsu vydechl:
„Nemyslel jsem si, že bys mě měl někdy rád,“ a Yoochun jen
dodal: „Já si nikdy nemyslel, že bych se mohl zamilovat do
někoho, jako jsi ty, ale je vidět, že šaty nejsou všechno,“
Poté vyzdvihl Junsua do náručí a nesl ho pomalu směrem k posteli.
Žádné komentáře:
Okomentovat