neděle 23. června 2013

Není všechno zlato...



Na přání

Skupina: DBSK/JYJ
Pairing: YooSu
Žánr: Romantické & Napětí 
Typ: One Shot



Jaejoong stál u dveří od koupelny a zoufale prosil Yoochuna o uvolnění koupelny:„Yoochune? Brácho? Já vím, že je pro tebe důležité vypadat dobře, ale já potřebuju docela nutně na záchod!“ zaklepal dvakrát na dveře, a když ani potom se mu nedostalo odpovědi třikrát bouchnul pěstí. Po čtvrtém dopadu JaeJoongovi ruky se dveře rychlostí blesku otevřely. Yoochun se uraženě díval po svém starším bratru a rozhodil rukama: „Tak prosím! Máš to volný!“ … „Dík!“ štěkl Jae a vystrčil ho ven z koupelny. Yoochun povzdechl a podíval se na sebe do zrcadla jenž vyselo na zdi. Usmál se na sebe a ulízl si vlasy. Yoochune vypadáš skvěle! Chvilku na to vyšel s blaženým výrazem v obličeji Jae z koupelny a odkašlal si: „No.. Kam zas jdeš?“ prohlédl si vyfintěného Yoochuna a ironicky se zasmál.
„Co tě to zajímá? Jako vždycky ne? Do baru,“ prohlédl si svého bratra od hlavy až k patě a napadlo ho, že vypadá jako zombie. Jae nebyl takový jako on. Rád chodil ve volných teplácích a triku všude možně. Na vlasy taky nedbal. Móda mu nic neříkala. Zato Yoochun byl naprostým opakem, bez pořádného ohozu a upravených vlasů, kdyby měl někam jít, tak to se radši zahrabe sto metrů pod zem.
„Do baru, že mě to hned nenapadlo,“ zakroutil hlavou Jae a strčil ruce do kapes. Yoochun k němu přišel a začal mu přehazovat vlasy: „Aspoň tohle si nějak srovnej, když už se nechceš oblíct do pořádnýho oblečení,“ Jae mu odstrčil ruce pryč a hodil po něm naštvaný pohled: „Prosím tě di už di!“ ukázal směrem ven. Yoochun se zašklíbl nad tím zjevem a usoudil, že to vážně nemá žádnou cenu. Vyšel z domu a zjistil, že prší, proto hned skočil do svého auta a vyrazil si to směrem do centra města.

Yoochun si to razil po silnici ve svém luxusním autě Lexus. Byla krásná sobotní noc, moc se těšil až to zase rozjede. Podíval se na sebe do zpětného zrcátka, aby se ještě zkontroloval zda vypadá dobře. Prstama si projel ofinu a mrkl na sebe s úsměvem. Pak se zase podíval na silnici před sebou. Leknutím dupl na brzdu, když uviděl, jak se před ním vynořila nějaká osoba. Když jeho auto zabrzdilo, tak se snažil vzpamatovat, co se stalo. Šokovaně se začal rozhlížet kolem sebe, ale nikoho neviděl. Rychle odepl pás a vystoupil. Oběhl auto a všiml si osoby ležící na silnici kousek od jeho auta. „Panebože!“ vydechl Yoochun a dal si ruku na pusu. Chvíli přemýšlel, co má udělat. Nervózně se díval kolem sebe jestli ho někdo neviděl, a když si nikoho nevšiml v hlavě se mu začali honit myšlenky na úprk: Mám prostě zmizet? Sakra! Ne to ne! Sanitku… Do háje, co mám dělat?!
Z těžkého uvažování ho vyvedl kňučivý zvuk ležící osoby. „Žije!“ vykulil oči Yoochun a přiběhl k té osobě. Zjistil, že se jedná o chlapce. „Jste v pořádku?“ otočil ho na záda a podíval se mu na obličeje. Vydechl úžasem, když se podíval do jeho očí, které se na něj vyděšeně podívali. Ó můj bože, je tak nádherný...
„Můžete se posadit?“ zeptal se a chytl chlapce opatrně za rameno.
„Já.. nevím, snad a-ano,“ špitl a chytl Yoochuna za ruku a s trochou bolesti se posadil. Yoochun mu pomohl: „Dobrá, a co postavit?“ podíval se na něj a dal si jeho ruku kolem krku a pokusil se s chlapcem vstát. Jenže to se nepodařilo, s bolestným výkřikem dopadl opět na zem a chytl se za nohu. „Počkejte, podívám se na to,“ řekl Yoochun a vyhrnul chlapci nohavici. Zjistil, že má rozřízlou nohu, ale zaplaťpánbůh nic horšího. Yoochun se postavil a sundal si šátek, který měl ovázaný kolem krku a podal mu ho: „Obvažte si tím tu nohu, já skočím pro mobil a zavolám sanitku,“ Chlapec vytřeštil oči a začal protestovat: „Ne jen ne do nemocnice, prosím!“ Yoochun se podivil: „Proč ne? Jste zraněný!“ ukázal na jeho nohu. „Kdybych vám to řekl, tak... ehm... prosím neodvážejte mě do nemocnice,“ vhlédl toužebně mladík k Yoochunovi a dál mačkal v ruce jeho šátek. Yoochun si bezmocně povzdychl a přikývl, potom se k němu opět sklonil, vzal šátek a ovázal mu tím ránu. „Tak se pokuste vstát a dojít aspoň k autu, dobře?“ podíval se na něj Yoochun a podal mu ruku. Chlapec přikývl a chytl jeho ruku a pomalu se vzepřel a vyskočil na druhou nohu, která se zdála být v pořádku. Yoochun ho chytl opatrně kolem ramen a dokulhali společně k autu. Otevřel mu dveře a pomohl se posadit na sedadlo. Ve světle z žárovek uvnitř auta si pořádně prohlédl onoho chlapce. Na sobě měl zašpiněnou mikinu a kalhoty taky ne zrovna nejčistší. Vypadal trochu jako tulák, ale tomu nechtěl Yoochun uvěřit, nebo se aspoň vyhýbal pomyšlení na to. V každém případě, ale musel uznat, že to byl dosti pohledný mladík. Čokoládové oči, trochu delší tmavě hnědé vlasy a jakmile Yoochunovi vděčně věnoval, tak i krásný milý úsměv. Yoochun se otočil a opět zauvažoval, co má dělat: „Do nemocnice nechce, tak co? No nic jiného mi nezbývá než ho odvést k nám domů,“ otočil se směrem na něj a jakmile se na něj mladík podíval těma očima, tak Yoochun kývl hlavou. Jo k nám domů.. Oběhl auto a sedl k volantu. Nastartoval a obrátil směr jízdy zpátky domů.

JaeJoong zatím poklidně sledoval svůj oblíbený pořad v televizi a pil svoji oblíbenou limonádu. Po několika minutách uslyšel auto před domem. Otočil se směrem ke dveřím a všiml si za okny zhasínající světla. Podivil se: „To už je zpátky? Ne blbost. Něco si zapomněl, on a vrátit se před třetí ráno není normální,“ vstal a vydal se ke dveřím a už se mu kouzlil na tváři úsměv, jak zase svého bratra poškádlí. Jenže, když se otevřeli dveře, tak ho smích přešel.
„JaeJoongu, pomož mu dovnitř prosím,“ křikl Yoochun a položil JaeJoongovi chlapcovu ruku kolem krku, aby ho podepřel. Jae se trochu šokovaně podíval, ale přeci jenom pomohl chlapci dovnitř a posadil ho na gauč v obýváku.
„Kdo jste?“ podíval se na mladíka před sebou. Ten k němu jen vystrašeně vzhlédl. Potom vešel dovnitř i Yoochun a seklepával ze sebe ještě vodu: „To je den tohleto,“
„Můžeš mi říct, co se stalo a kdo to je?“ ukázal na chlapce. „Uklidni se a hlavně nešil. Tak trochu jsem ho srazil,“ řekl Yoochun, když si sundal sako a pověsil přes židli. Potom si to zamířil do koupelny pro lékárničku. Jae si prohlédl chlapce od hlavy až k patě a zamračil se. Yoochun se vrátil zpátky s desinfekcí, náplastí a obvazy. Klekl si k chlapci a sundal mu šátek.
„Běž mu prosím udělat čaj,“ kouknul po JaeJoongovi s prosebnýma očima. Jae vztekle vydechl a odešel směrem do kuchyně. Yoochun zatím otřel krev z jeho nohy a vzal do ruky desinfekci: „Teď to bude trochu štípat,“ upozornil ho. Nastříkal mu červenou tekutinu do rány a potom rychle přelepil náplastí. Mladík sykl bolestí a zavřel oči. Udělalo se mu špatně a tak se opřel o opěradlo a chytl se za čelo. Yoochun zjistil, že náplast nepomůže, tak mu nohu ještě zavázal obvazem.
„Hotovo, zvládl jste to,“ usmál se na mladíka a vstal. „Děkuju,“ špitl a zhluboka se nadechl.
„No.. můžu znát vaše jméno?“ zeptal se se zájmem Yoochun. Mladík se podíval na obvaz a potom na Yoochuna plného očekávání. Nadechl se a začal: „Ju-Junsu, Kim Junsu,“ Yoochun se usmál a podal mu ruku: „Junsu, já jsem Yoochun a ten vzadu je můj brácha JaeJoong. Můžu ti tykat?“ Junsu mu úsměv vrátil, potřásl si s ním rukou a přikývl. Mezitím se vrátil JaeJoong s hrnkem plného vařícího čaje. Podal ho Junsuovi se slovy: „Tady citronový čaj, musíš být zmrzlý. Pozor je to horký,“ Junsu poděkoval a usrkl z malého hrníčku, o který si začal hřát svoje ruce. JaeJoong se podíval na Junsua a potom chytl Yoochuna za loket a odtáhl ho dál. „Proč si ho neodvezl do nemocnice?!“ zašeptal směrem k němu. „Nechtěl do nemocnice. Navíc jsem ho srazil, takže jsem ho tam nemohl nechat,“ špitl a pak se podíval na Junsua, který se s úsměvem rozhlížel kolem dokola. „Jae, podívej se na něj, není rozkošný?“ šťouchl svého bratra do břicha. Jae se ušklíbl a zakroutil hlavou: „Vůbec se mi nelíbí,“ potom odešel do svého pokoje a zabouchl za sebou dveře.

„JaeJoong ze mě asi není nadšený, že?“ zeptal se Junsu Yoochuna, když se k němu vrátil zpátky a sedl si vedle něj. „Ono ho to přejde,“ usmál se na něj, „v každém případě, kde bydlíš?“ Junsu se smutně podíval do země: „Já... no.. nebydlím,“ Yoochun se na něj podíval nevěřícně a potom si odkašlal: „Aha, tak … teda no...,“ chvíli přemýšlel a pak dodal „Jestli chceš můžeš zůstat na nějaký čas u nás,“ Junsu se nesměle usmál a kývl na souhlas. Yoochun se začervenal. Potom ukázal směrem do koupelny: „Tam je koupelna, tam se můžeš umýt, já ti donesu nějaké oblečení, něco se snad najde,“ Zvedl se a chystal se jít prohledat svůj šatník, aby mohl udělat z Junsua ještě hezčího než je, ale zastavil ho Junsu, který ho chytl za ruku: „Děkuju, že se o mě postaráš. Netušil jsem, že ještě tak hodní lidé existují,“
Yoochun celý rudý utekl do svého pokoje a zavřel za sebou dveře: „Bože, jak někdo dokáže být tak krásný?!“ vydechl zoufale a potom sjel pohledem na svoji skříň. „Má asi tak stejnou velikost jako já, v čem bude vypadat neodolatelně?“ zapřemýšlel a potom se vrhl ke skříni a začal z ní vytahovat věci.
Junsu zatím odkulhal do koupelny a shodil ze sebe oblečení. Vkročil do sprchy a pustil na sebe teplou vodu. Vyžíval se v pocitu, jak mu přes jeho vypracované tělo tekla voda. Konečně po tak dlouhé době, teplo domova... je mi ale líto, že JaeJoongovi vadím. Ale Yoochun... když ho vidím musím se usmívat! Pomyslel si zatímco si umýval hlavu a na tváři se mu vyčaroval úsměv.

„Tohle je to pravé! Bude vypadat k sežrání,“ rozplýval se Yoochun nad oblečením, co našel. Posbíral všechno a vydal se směrem ke koupelně. Neslyšel už téct vodu a tak pomalu otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Spatřil Junsua s ručníkem okolo pasu sušícího si vlasy dalším ručníkem. Yoochun si skousl spodní ret a zatřásl hlavou, aby vyhnal z hlavy chlípné myšlenky. „Ehm.. tady máš nějaké oblečení,“ natáhl ruku škvírou mezi dveřmi. Junsu se otočil a uviděl jeho ruku s věcmi. Přišel blíž a dveře otevřel. Yoochun se trochu lekl a zíral na Junsuovo tělo. Proč mi tohle děláš?! Nadechl se zhluboka a těžce polkl. Junsu se začervenal, když se podíval na Yoochuna a rychle poděkoval a opět zavřel dveře. Yoochun se otočil a opřel o dveře. Usmál se a zauvažoval jestli tam nemá vtrhnout a znásilnit ho. Tak moc ho Junsu okouzlil. Jenže tenhle plán mu rychlostí blesku přerušil jeho bratr.
„Můžeš mi vysvětlit, co to tady šaškuješ?“ díval se po něm JaeJoong. Yoochun nadskočil a chytl se za hruď: „Jae! Tohle mi nedělej! Málem jsem dostal infarkt!“ Jae zakroutil hlavou: „Jak dlouho tady ten kluk bude? Nechci mít v domě cizí lidi,“ pronesl vážně. „Jae prosím, ať tu zůstane, nemá domov věděl si o tom? Nebude dělat problémy! Zaručuju se!“ klekl na kolena Yoochun s prosíkem. „Děláš si ze mě srandu?! Co ses do něj snad zamiloval nebo co?“ křikl po svém bráchovi Jae a vykulil oči. Yoochun opět zčervenal a podíval se do země. Jae nemohl uvěřit tomu, že jeho brácha, s kterým žili spolu, tak strašně dlouho a ledacos spolu zažili se zamiloval. Přiklekl k Yoochunovi a zvedl mu hlavu za bradu a podíval se mu do očí: „Chceš říct, že já ti nestačím?“ smutně zašeptal. Yoochun se podíval do těch havraních očí a celý zoufalý povzdechl: „Jae, víš, že tě vždycky budu milovat, ale jsme prostě bráchové, nemáme žádnou šanci,“ Jaemu se do očí nahrnuly slzy, nechtěl věřit tomu, že jeho mladší bráška už nebude jenom jeho. Políbil ho lehce na rty a zašeptal: „Jsi si jistý?“ Yoochun zavřel oči a objal Jaeho kolem pasu: „Vždycky tu budu, nemusíš se o mě bát,“ Jae se zabořil obličejem do Yoochunova krku a zhluboka se nadechl.

Junsu celou dobu poslouchal za dveřmi a provinile se na sebe podíval do zrcadla. Oni jsou bratři.. a navzájem se .. milují... tak moc? Kdybych to věděl, tak Chunniemu pod auto neskočím. Ale moment.. řekl, že se do mě zamiloval? Pomyslel si a potom se rychle začal převlékat do šatů, které mu Yoochun přinesl.

Po nějaké chvíli se vydal z koupelny a všiml si, jak JaeJoong sedí na gauči a čte si. „Yoochun je kde? Můžu se zeptat?“ zeptal se opatrně, protože nevěděl, jaká bude jeho reakce po tom, co se stalo. Jae se s úsměvem otočil a ukázal na Yoochunovi dveře od pokoje: „Tam je, jen běž dál, a promiň, že jsem byl tak odtažitý předtím,“ řekl omluvně. Junsu překvapený jeho reakcí mu vše odkýval a přešel k Yoochunovým dveřím. Zaťukal a potom vešel. JaeJoong se za ním díval a potom si smutně povzdechl: „Buď šťastný,“ a znovu se začetl do knihy.


„Ahh Junsu, sluší ti to,“ usmál se na něj a snažil se přemáhat, aby se na něj nevrhl. Junsu se začervenal a posadil se na židli kousek od Yoochuna. „Víš, musím se ti k něčemu přiznat,“ vydral ze sebe tichý šepot a provinile se podíval k zemi zatímco žmoulal v prstech knoflík od košile, co měl na sobě. Yoochun si ho změřil pohledem: „Poslouchám,“ Junsu se nadechl a začal: „Já... už tě znám nějakou chvíli. Už pár měsíců sleduji, jak jezdíš kolem ve tvém autě a občas chodíš pěšky do restaurace naproti parku. Taky vím, že bydlíš tady a taky, že máš bratra, ale...“ povzdechl a do očí se mu nahrnuly slzy. „Ale?“ zeptal se trochu překvapený Yoochun, chtěl vědět, co se ještě od toho anděla naproti sobě dozví. „ Ale... nevěděl jsem jaký mezi sebou máte vztah, nechci, abyste kvůli mně trpěli,“ Yoochun se usmál a chytl ho za ruce: „Jestli ti jde o to, aby JaeJoong na mě nebyl naštvaný, tak..“ … „Ne tak to není! Vím ,že se milujete a já nechci dopustit to, že toho budete později litovat,“ vzlykl Junsu a podíval se do Yoochunových očí. „Litovat a čeho prosím tě? JaeJoong je můj bratr a tak to vždycky bude, spolu jsme nikdy nebyli a ani nebudeme právě díky tomu,“ povzdychl si a potom s úsměvem pohladil Junsuovi tvář a setřel mu slzu. Ten jen mlčky seděl a doufal, že všecko bude dobré. „Jen já se ti taky musím k něčemu přiznat, taky o tobě vím delší dobu, jen jsem si nikdy pořádně nevšiml, jak si krásný,“ vyhrkl na něj Yoochun a studem opět zrudl ve tváři. Junsu se na něj podíval a trochu se usmál. „Noha už nebolí?“ Junsu zakroutil hlavou a nesměle se podíval Yoochunovi do očí. Ten se k němu přiblížil na pár centimetrů a zašeptal: „To je dobře. Každopádně jsem vděčný, že jsem srazil zrovna tebe,“ Junsu ucítil jeho teplý dech na svých rtech a rychle zavřel oči plný očekávání. Yoochun se usmál a potom mu vtiskl dlouhý polibek. Chytl ho jemně za krk a vychutnával si ten pocit. Jakmile se jejich rty od sebe oddělili Junsu vydechl: „Nemyslel jsem si, že bys mě měl někdy rád,“ a Yoochun jen dodal: „Já si nikdy nemyslel, že bych se mohl zamilovat do někoho, jako jsi ty, ale je vidět, že šaty nejsou všechno,“ Poté vyzdvihl Junsua do náručí a nesl ho pomalu směrem k posteli.

Žádné komentáře:

Okomentovat