sobota 8. června 2013

Zkouška mého života 12. část

Junsu zmateně prohlížel konzervy na polici v supermarketu. Nedokázal pochopit rozdíl mezi mandarinkami vcelku a vlastní šťávě a mandarinkami rozdělenými. Jsou to přece pořád mandarinky. Changmin si zatím vybíral mouku, aby si doplnil zásoby v cukrárně. Nabral si pakl mouky a položil do košíku. Pak si všiml zoufalého Junsuova výrazu, usmál se a vzal mu z ruky konzervy: „Nenamáhej se, vem ty levnější, stejně se to na dortu nepozná,“ a pohladil ho po vlasech. Junsu se na něj vděčně podíval a usmál se. „Co bych si bez tebe počal?“ podíval se do košíku a pak na lísteček se seznamem věcí, co měli nakoupit. Min ho obešel a objal zezadu, položil mu hlavu na záda a sjel mu rukou pod tričko. Su z toho dostal husí kůži, ale zároveň se mu to líbilo. „C-co děláš? Jsme v obchodě!“ špitl a rozhlížel se kolem jestli je někdo nevidí. Min ho neposlouchal a dotýkal se jeho hrudi. Junsuovi se z toho podlamovali kolena, když cítil, jak mu Minovi prsty přejíždějí přes jeho břicho.
„Jen si tě chci užít,“ zašeptal Changmin a lehce ho políbil na krk. Představa, že se s tímto mladíkem nesnášel více než 5 let mu přišla absurdní. Vždycky věděl, že ho miluje a Junsu to věděl taky. Jejich věčné bojování o mě, která teď samotná jsem potřebovala pomoc je sblížilo.
„P-počkej,“ chytl Su jeho ruce a sáhl si do kapsy „někdo mi volá,“ Min se usmál, vzal košík a jel k dalšímu regálu. Sledoval ho koutkem oka, jak mluví s někým v telefonu.
Po chvilce k němu Su přišel a podíval se na něj. „Kdo to byl?“ zeptal se Min.
„Hyunii, něco se stalo,“ řekl zmateně. Min se zarazil a otočil.

FLASHBACK:

„Chci ho zpět!“ řekl s ledovým chladem Yunho. Nejprve jsem se zasmála, ale když jsem viděla jeho oči, tak mě zamrazilo. „Cože?“ podívala jsem se na Jaeho. Ten byl stejně překvapený jako já. „Počkej! Tohle nejde!“ ohradil se. Yunho se nadechl a spražil ho pohledem. JaeJoong nevěděl, co dělat. Yunho byl jeho velká láska, ale v poslední době cítil něco ke mně. Nemohl přece mě, jen tak opustit a moc dobře to věděl. Nebyl taková povaha. Jenže z téhle situace nevěděl, jak vyjít.
„Ale, teď jsme spolu,“ zašeptala jsem smutně a posadila se na lavičku jinak by to se mnou asi seklo. Yunho zatřepal hlavou: „Pokud vím, tak nebylo nic víc než jen pusa ani ti neřekl, že tě miluje takže se tu o milencích nedá mluvit,“ … „To je pravda,ale-!“ vykřikl Jae. „Ale? Ale co? Jae přiznej si to,“ pořád dál oponoval Yunho chladně. Seděla jsem a se slzama v očích jsem sledovala, jak se ti dva hádají. Yunho měl pravdu, věděla jsem, že Jae byl i na kluky, ale nedoufala jsem v něco takového.
„Hyunii,“ slyšela jsem a podívala se před sebe, Jae mi držel ruce a zoufale se mě snažil uklidnit. Yunho stál za ním. Bylo to poprvé, kdy jsem byla alespoň trochu víc zamilovaná a takhle to mělo hned skončit? Zmateně jsem se zvedla: „Promiň, já... promiň,“ omluvila se a utekla. Jae se beznadějně za mnou koukal a pak se naštvaně otočil na Yunha a praštil ho do ramen, tak že ho shodil na zem. „Co si o sobě myslíš?!!“
„Teď to nechápe, ale brzo jí bude líp ona je silná,“ řekl s tlumeným tónem Yunho, když se s trochou bolesti zvedal ze země. „Čekal jsem na tebe, měsíce po tom, co mě pustili. Neozval ses a teď přijdeš a zničíš mi vztah?!“ křičel JaeJoong. „Nemohl jsem se ozvat a ani jsem nevěděl, co bych ti měl říct. Ale ty víš, že já tě miluju!“ vyjekl na něj Yunho ztrápeně. Jae si ho prohlédl, sedl si a položil obličej do svých dlaní.

Utíkala jsem směrem z parku, když jsem do někoho vrazila. Utřela jsem si tvář od slz a podívala se na něj. Byl to Yoochun. „Co se stalo?“ pomohl mi vstát ze země a se starostí mi setřel další slzy. Nevěděla jsem, co říct a rychle jsem ho objala. Yoochun mě objal zpátky a pohladil mi vlasy. Věděl, že ho tu bude potřeba. Hned, co mu Yunho poslal sms, že jde na věc se sbalil a vydal se sem. Jejich plán dopadl na výbornou.

KONEC FLASHBACKU

„Yoochun je u mě, pomohl mi domů,“ říkala jsem už s letmým úsměvem do telefonu, když mi volal zpátky Junsu, že jsou s Minem u mě do 10 minut. „Jo čekám,“ odpověděla jsem a položila mobil. Yoochun seděl naproti mně a zeptal se: „Přijdou?“ Kývla jsem hlavou a pořád se bezvýznamně dívala před sebe. V ruce jsem muchlala kapesník a pořád jsem slyšela ta chladná slova, která bych od Yunha prostě nečekala. „Myslela jsem, že je Yunho jiný,“ … „Víš, není to jednoduchý mezi nimi, tak se tohle možná dalo čekat. Asi doufal, že ty se přes to přeneseš. Nechtěl ti ublížit, ale bylo to pro něj asi jednodušší než, aby to musel říct nějaké jiné, která by byla zrovna s Jaem,“ řekl a podal mi skleničku s vodou. Vzala jsem ji do ruky a nevěděla, co říct. „Já si myslím, že bys to neměla, tak brát, přeci jenom k ničemu mezi tebou a Jaem nedošlo, tak myslím, že můžeš zapomenout,“ nacož jsem se na něj podívala a naštvaně řekla: „Myslíš, že je to jednoduchý?! Proč ? Ty podporuješ jejich verzi?! A co já?“ do očí se mi zase vlily slzy. Zaklepal hlavou a chtěl vzít to, co řekl zpět, když tu zvonil zvonek od dveří. Vstala jsem a šla otevřít. Myslela jsem, že to je Junsu a Changmin, ale když jsem otevřela stál tam JaeJoong.

„Jae?“ řekla jsem překvapeně, ale v tu chvíli mě už vzal za ruku a tahal rychle ke mně do pokoje. Neměla jsem na vybranou. Jakmile se rozevřeli dveře a my jsme tam vpadli, Yoochun se docela lekl. Jae si ho nejdřív nevšiml a přitiskl mě ke dveřím. Odstrčila jsem ho a vykřikla, že tu je Yoochun. Otočil se a viděl, jak sedí na mé posteli. Potom se otočil a prohlédl si mě. „Co tady dělá? A ty..?“ Nebyla jsme zrovna moc oblečená, měla jsem přes sebe jen triko a kraťasy, které nebyly moc vidět. „Ne! Tak to není! Potkala jsem ho po cestě a pomohl mi domů,“ chtěla jsem vše uvést na pravou míru, když v tom do pokoje vtrhli Junsu s Changminem. To mi tak chybělo. 

2 komentáře:

  1. Ty tvoje konce jsou prostě epický....nevím jak jinak to říct. Prostě opět výborný :)

    *Calime*

    OdpovědětVymazat