Zkouška mého života 16. část

Varování: Obsahuje Yaoi 18+












Za oknem auta, kde jsem seděla společně s Yoochunem se vše pohybovalo rychle. Lidé bezstarostně procházeli po ulici. To jsme jediní, kdo nemá klidné období? Jen my ne?

„Na křižovatce doprava a pak až nakonec ulice,“ ukázala jsem směr Yoochunovi. Ten se soustředil na jízdu a odbočil. Kolem viděl jen samé moderní vilky.

„Changmin je asi opravdu bohatý, když žije v takovéhle ulici,“ řekl překvapeně. Usmála jsem se a přikývla. Odpoutala jsem se a vytáhla klíče, když jsme zastavili před Minovým domem. Yoochun obdivoval dům a pak se vydal směrem za mnou. Otevřela jsem vchodové dveře a rozhlédla se kolem dokola. Nezměnilo se to tu od doby, co jsem tam byla naposled. Obrovské prostory a moderní vybavení, vše sladěné do modré a bílé barvy. Changmin to tak miloval. Zula jsem si boty a vešla jsem dovnitř, položila si tašku na pohovku a podívala se směrem do schodů.

„Udělej si pohodlí, tohle bude nadlouho,“ usmála jsem se na Yoochuna, který doklopýtal zamnou. „Nechceš s něčím pomoct?“ zeptal se. „Můžeš udělat kafe,“ ukázala jsem směrem do kuchyně a potom odešla nahoru po schodech. Otevřela jsem dveře do Minova pokoje a přešla ke skříni. „Co bych mu měla všechno vzít?“ rozhlédla jsem se a potom sebrala jednu z tašek, která se válela v rohu pokoje. Otevřela jsem ji a začala do ní házet veškeré oblečení, co mi přišlo pod ruku. Yoochun hledal všude možně ve skřínkách, kde má Min asi schované hrníčky. „Bingo!“ vykřikl radostně a vytáhl dva. Nasypal do nich kávu a čekal až se dovaří voda. „Changmine, obdivuju tě,“ řekl si pro sebe a zkoumal všechno kolem sebe. „Ale nechápu, jak tu můžeš žít sám,“ podivil se, ale jakmile si všiml fotky na okně, tak se usmál. Na fotce byl Min a Junsu spolu.

„Tak hotovo,“ pousmála jsme se, když jsem zapínala tašku. Zvedla jsem se a rozhlédla se. Všimla jsem si pracovního stolu a tuny papírů na něm. Podívala jsem se na ně a zjistila, že to byly samé faktury z cukrárny. Srovnala jsem je a pak si všimla fotky, která byla zasunutá pod deskou stolu. Vytáhla jsem ji a usmála se. Na fotce jsem byla já s Changminem a v pozadí stál Junsu a dělal na Mina xichty. To bylo strašně dávno. Asi tak 5 let.

„Už jsem si myslel, že se ti něco stalo,“ ozvalo se za mými zády a já se lekla. „Bože! Yoochune, vystrašil si mě!“ položila jsem ruku na hruď. Yoochun se zasmál: „Promiň, byla jsi tu dlouho a neslyšel jsem žádný hluk, tak jsem se bál,“ … „Ne jen jsem si prohlížela jednu fotku,“ ukázala jsem mu ji a Yoochun si ji prohlédl: „Rozkošná!“ vyhrkl a podíval se na tašku na zemi. „Mám ji vzít?“ .. „Můžeš, kafe už je?“ zeptala jsem se, když mě do nosu praštila její vůně, která se nesla zespoda. Yoochun přikývl a vzal tašku do ruky, otočil se a vyšel z pokoje. Vstala jsem a vrátila fotku na své místo, potom se vytratila za Yoochunem. Sešla jsem schody a viděla hrnky s kávou na stole, sedla si na pohovku a napila se trochu. „Mmm... je dobrá,“ usmála jsem se na Yoochuna. Ten si přisedl a nervózně se usmál. „Hyunii já..,“ zadrčel přes zuby. Koukla jsem po něm a zamračila se: „Hmm?“ Nadechl se a chytl mě za ramena a otočil na něj. Docela mě to vyděsilo a vykulila jsem oči: „Co děláš?“ … „Musím ti něco říct,“ podíval se mi do očí, „za to s JaeJoongem můžu já,“ a sklonil hlavu k zemi. Nechápala jsem: „Proč? Jak?“ Povzdechl a špitl: „Já požádal Yunha, aby se k němu vrátil a pro mě překazil vaše rande, pomohlo to oboum,“ … „Cože? Ty jsi chtěl mě a Jaeho rozeštvat? Proč ?!“ vykřikla jsem trochu naštvaně. „Protože... protože... tě mám rád!“

JaeJoong se zmítal někde mezi nebem a zemí, když ležel na zemi společně s Yunhem. Cítil jeho hluboké přírazy a slyšel jeho těžký dech. Společné slastné výkřiky se ozývaly do ticha Yunhova domu. Yunho se sklonil nad Jaem a podíval se mu hluboce do jeho kaštanových, jiskřících očí. Vyžíval se v pohledu na jeho tvář, která měnila výrazy od uspokojujících po bolestné, zatímco se lehce zarýval svými nehty do Yunhových zad. Jeho rty se otřely o JaeJoongovi a oběma projel pocit blaha. Jae chytl Yunha za krk a vášnivě ho políbil. Jazykem mu přejel přes rty a začal se drát dovnitř. Yunho pootevřel ústa a po chvilce si pohrával nazpět s jeho jazykem. Přes to spojení se občas ozvalo tiché zavzdychání jednoho z nich. Yunho sjel svoji rukou níž až opět držel v ruce tu jemnou JaeJoongovu kůži. Veděl, že vrchol jeho uspokojení se blíží a chtěl ho prožít společně s ním. ,,Udělám ti laskavost," zavzdychal Jaemu do ucha a poté začal rukou vytvářet krouživé pohyby nahoru a dolů. Jaemu se z toho lehce zatočila hlava a se zavřenými oči v poslední chvíli svého a Yunhova vyvrcholení vykřikl slastně jeho jméno.
Zpocení a unavení se svalili vedle sebe na zem. Jae těžce oddychoval a dlaněmi si zakryl oči. Ta lepkavá tekutina mu z větší části pokrývala půl břicha. Yunho se natáhl rukou na pohovku a stáhl z ní deku, kterou pak přehodil přes jejich těla. Podíval se na Jaeho a projel jím lehký pocit viny.

,,Si v pořádku?" vydral směrem k Jaemu tichý šepot. Jae polkl a roztřeseně přikývl. Yunho ho objal kolem ramen a přitiskl si ho blíže k sobě. Ucítil, jak se Jae třese, nevěděl však jestli zimou či strachem. Jaeho tělo se klepalo v šoku. Nemyslel si, že se to vážně stane. Ale byl šťastný, líbilo se mu to. Po. chvilce přestal být nervózní a třes také zmizel.

,,Miluju tě," ozval se do ticha JaeJoongův jemný hlas.