„Jak si to vůbec představuješ?! Na to zapomeň! Nikdy se s ní neožením!“ vykřikl Junsu na svého otce. Podívala jsem se na Changmina, který zoufale a mlčky zíral do země.
„Nehodlám se s tebou o tom dohadovat. Je to domluvené,“ řekl přísně pan Kim a odešel z pokoje. Jakmile odešel, tak se Junsu podíval po Minovi: „Mine.. nikdy tě neopustím, slibuji!“ pronesl ztrápeně. Changmin se na něj podíval a potom ho šel silně obejmout.Zakroutila jsem hlavou a vyběhla z pokoje za panem Kimem.
„Počkejte! To jako vážně se má Junsu ženit?“ křikla jsem. Junsův otec se otočil a prohlédl si mě: „Ano!“ … „Nemůžete ho přeci nutit! I kdyby se oženil nikdy nebude vést po vás vaši firmu. Akceptujte to prosím! On miluje Changmina! Netrapte ho!“ křičela jsem po nemocniční chodbě až se na nás začali dívat lidé okolo. Pan Kim znejistěl, když slyšel to, že miluje chlapce se kterým se právě setkal. Podíval se okolo sebe, jak se na něj dívají nevraživě ostatní. Nadechl se a přes zuby zadrčel: „Je mi jedno koho Junsu miluje! Je dědicem a bude! Ať chce nebo ne!“a odešel. Zůstala jsem stát na místě a sledovala jsem, jak odchází. Bylo mi Junsua, tak líto. Podívala jsem se do země a povzdechla jsem. Neuvědomila jsem si, že to ticho kolem, které nastalo během našeho rozhovoru pomalu vymizelo a já zaslechla pár žen ode mě, jak říkají: „Takhle trápit svoje dítě,“ nebo„Hrozný chlap!“ Podívala jsem se na hodinky a uvědomila jsem si, že bych vážně měla jít domů. A to jsem taky udělala.
Nevyspalá a unavená pořádně neupravená jsem kráčela do školy. Dneska je maturita. Proklínala jsem se za to, že jsem neřekla, že nevím,kde je Junsu. Kvůli mně teď trpěl společně i s Changminem. Navíc jsem si nebyla vůbec jistá jestli si něco pamatuju.
„Hyunii!“ ozvalo se. Zdvihla jsem hlavu a vidím Yunha, JaeJoonga a Yoochuna. Yunho na mě mával ať přijdu, ale nechtělo se mi. Už jen kvůli Yoochunovi.
„Bože...co jí mám říct?“ pomyslel si Yoochun, když mě viděl, jak jdu pomalým krokem k nim. „Ahoj Yunho, JaeJoongu,“ usmála jsem sena ně, pak jsem sjela pohledem na Yoochuna a procedila přes zuby:„Yoochune,“ Jae mě chytl kolem ramen a vesele mě pošťouchl:„Tak doufám, že si se ode mě něco naučila,“ Pousmála jsem se a přistihla jsem se, že nemůžu spustit oči z Yoochuna. Taky nevypadal nejlíp. Smutný pohled do země a nervózní přešlapávání na místě mě v tom jenom utvrzovalo. Najednou se rozezvonil zvonek a my jsme museli nastoupit.
„Tak držím vám všem palce!“ naznačil rukama Jae a postrčil nás směrem do budovy.
Bylo to tu.
Yunho vyšel z místnosti a usmíval se. „Tak co?“ ptal se Yoochun. Yunho se zaradoval: „Skvělý ! Vytáhl jsem si otázku, kterou jsem věděl na 100%!“ vykřikl. Yoochun to měl za sebou a nevěděl zrovna, jak dopadl. Byl nervózní.
„Další Lee Hyunii,“
Zvedla jsem se a nadechla, podívala se na Yunha a ten stiskl ruce v pěsti. Můj pohled se zaměřil i na Yoochuna. Ten se provinile pousmála a kývl. Usmála jsem se na něj. Přesto, že jsem byla naštvaná jsem s ním byla i ráda, hlavně když mi taky vyjádřil podporu. Ulevilo se mi a odvážně jsem vešla.
Junsu se vrtěl na nemocniční posteli. Přemýšlel nad vším, co se stalo v uplynulé době. Díky té nehodě teď nemůže k maturitě. A ještě k tomu se má ženit. Což je další věc kvůli, které se možná nedostane ani k náhradnímu termínu maturity. Naštvaně praštil pěstí do postele, poté se otevřeli dveře a vešel Changmin.
„Tady máš to pití,“ podal mu lahev a sedl si na židli. „Minnie...,“špitl Junsu. Changmin se po něm podíval. „Neožením se,slibuju. Já miluju tebe!“ chytl ho za ruku Junsu. Min se usmál a přikývl: „Miluju tě Junsu, nechci aby nás něco rozdělilo,“povzdechl a otřel si rukávem oči, do kterých se mu hnaly slzy. Junsu si ho přitáhl k sobě a políbil ho na rty. Min mu polibek vrátil a potom se zasmál.
„Teda,na to že si starší se chováš jako děcko Minnie,“ usmál se Junsu a pohladil ho po vlasech. „Víš, bojím se, nevíš co tvůj otec bude chtít pro to všechno udělat. Přece mu nemůžeš jen tak říct ne,“ řekl vážně Min. Junsu se zašklebil a usmál se: „Vždycky jsem ho bojkotoval a taky vždycky budu,“ pohodil rukou a potom se napil z lahve, kterou mu Min donesl. „Ale,přece..,“ … „Ne, nebyl jsem teď doma 3 měsíce a otec po mě nevzdychl, jediné co udělal bylo to že mi domluvil svatbu, díky které se mě vlastně taky zbaví,“ řekl raněně Junsu, když viděl, že Changmin pochybuje. „Dobře promiň nechám to na tobě,“ usmál se Min a chytl ho za ruku.
Žádné komentáře:
Okomentovat