„A
teď jména absolventů letošní maturity...,“ Ten pocit, když
vám srdce chce vyskočit z hrudi, ruce se vám třesou a nemůžete
se skoro nadechnout. Postupně kolem vás, jak jde abeceda začínají
vyskakovat radostí ostatní. Někteří se chytají za hlavu, když
zjišťují, že bylo jejich jméno vynecháno. A, B, C, D, E, F, G,
H, I,.... abeceda pokračuje.
„Jung
Yunho,“ Jakmile jsem to uslyšela podívala jsem se na Yunha,
kterému se vykouzlil na tváři úsměv od ucha k uchu. Usmála jsem
se a zase položila tvář do dlaní, zavřela oči a potichu se
modlila. Yoochun se zhluboka nadechl při pohledu na Yunha a potom
se podíval po mě. Polkl, povzdechl a potom zašeptal: „Věřím,
že si to udělala,“
Ten
šepot mě vyrušil z myšlenek a soustředění se na hlas
oznamující jména. Podívala jsem se po Yoochunovi a uviděla jeho
okouzlující úsměv. Co se to děje? Srdce se mi rozbušilo
mnohem víc... Najednou jsem se nemohla soustředit a všechno
kolem mě utichlo. Jakoby se zpomalil čas. Podívala jsem se do země
a sáhla si na hruď. Myslela jsem, že mi exploduje srdce. Vzhlédla
jsem zpět k Yoochunovi, který se rozzářil nadšením. Než jsem
se stačila vzpamatovat, plácla mě po zádech Yunhova ruka a
Yoochun mě chytl za ruce.
„Gratuluju!
Věděl jsem, že to dokážeš!“ ozvalo se za mými zády. „Eh..
Cože?“ vzpamatovala jsem se. „Udělala jsi to!“ smál se
Yoochun.
„Co?“
vykulila jsem oči na Yoochuna. Úplně jsem se ztratila. „Si v
pohodě? Maturitu přeci..,“ řekl Yunho. V tom mi vše došlo:
„Aaah.. Vážně?!“ vykřikla jsem radostně. Nemohla jsem tomu
chvíli uvěřit, já to dala! Měla jsem chuť začít skákat a
odpalovat rachejtle. Držela jsem Yoochunovi ruce stále a podívala
jsem se směrem na pódium, kde stál učitelský sbor a hlásil
jména.
„Park
Yoochun,“ Jakmile jsem to uslyšela, tak celá šťastná z toho,
že jsme to všichni tři udělali jsem se neudržela a vrazila
Yoochunovi pusu na tvář, poté jsme objala Yunha.
Vážně
to udělala? Chytl se za tvář Yoochun a usmál se s očima
upřenýma na mě. Po chvilce jsme stáli a poslouchali náš školní
sbor. Zpívali jsme trochu s nimi. Pokukovala jsem směrem po
Yoochunovi. Pořád se ještě červenal. Ten pitomec... no
nejradši bych ho přerazila, ale teď? Skousla jsem si spodní
ret a opatrně se dotkla jeho ruky. Yoochun to ucítil a podíval se
směrem dolů na svoji ruku. Otřela jsem se o ni svoji rukou znovu a
potom mu lehce propletla prsty mezi jeho. Stiskl mi ruku a s úsměvem
se po mě podíval. Děkuju, že jsi tu se mnou..Pomyslela jsem
si a snažila se neusmívat jako pitomec.
„Mine!
Kde seš sakra?! Mine!“ křičel Junsu směrem do koupelny ve svém
pokoji. „Co se děje? Mě ani nenecháš se vyčůrat,“ zašklebil
se Min. Junsu na něj vyplázl jazyk a pak začal mávat mobilem:
„Hyunii udělala maturitu!“ … „To je skvělý! A co kluci?“
zeptal se Min a chytl Junsuovi ruku, když mu zběsile mával s
mobilem před obličejem. „Taky. Waa tak přece byl ten Jae k
užitku!“ usmál se. „To jo, když už to nevyšlo jako láska,
tak aspoň jako doučko,“ Junsu přikývl a na chvíli se zamyslel.
„A kdy ty budeš mít ten náhradní termín?“ šťouchl ho do
boku Min. Junsu nadskočil: „Hej! No.. příští měsíc,“
zamumlal. Ten jen sklonil hlavu a povzdechl, vzpomněl si na to, co
říkal Junsův otec, když je přišel znovu navštívit.
FLASHBACK
Junsu
si poklidně četl časopis, který mu Changmin donesl. „Představ
si! Oni vynalezli novou....,“ začal Junsu, když si ale najednou
všiml, že Min spí. Usmál se a položil časopis vedle sebe. Natáhl
se ke snícímu chlapci až ucítil jeho teplý dech na svých rtech.
Příjemně se zatřásl a lehce přejel svými rty o jeho. Skousl
si ret přitom, když se chytil jak myslí na věci, které by mohl s
Changminem udělat, kdyby zamkl pokoj. Natáhl ruku a pohladil ho
po vlasech a sjel po tváři ke krku až na límec jeho košile.
Chvilku ho držel za knoflík a pak sjel po břichu dolů.
„Junsu?“
ozval se tichý šepot. Vzhlédl a všiml si, že Min už nespí, tak
se začal červenat. „Ty jeden!“ chytl mu Min ruku a usmál se.
„Přece jsme v nemocnici,“ zamrkal na něj. Junsu se stáhl zpět
do své postele a nafouknul tváře jako malé dítě. Nacož ho Min
políbil na jeho rty a potom ještě na čelo.
Jenže
v tu chvíli dovnitř vrazil pan Kim. Prohlédl si Changmina od hlavy
až k patě a zamračil se. Junsuovi hned ze tváře úsměv, který
mu Changmin vykouzlil, zmizel. Min nervózně odstoupil od Junsuovi
postele a pozdravil úklonem jeho otce. Pan Kim odsekl a podíval se
po svém synovi: „Mluvil jsem s doktorem, do tří dnů by tě měli
propustit. Takže budeme moci začít s přípravami na svatbu,“
Junsu si nesouhlasně odkašlal a s ledovým klidem pronesl: „Ani
netuším koho si beru, kdo je ta holka? Neznám ji a ona nezná mě,
co když mě nebude chtít? Říkám, že ne!“ … „Slečna Ji
Eun si je vědoma, co jsi zač a myslím, že z její strany nebude
žádný problém,“
Junsu
se zhrozil. Gook Ji Eun, namyšlená, bohatá, sic krásná, ale
naprostá primadona. Junsu ji moc dobře znal. Byla to dívka, kterou
znal od narození stejně jako mě. Tehdá to byla dokonce větší
kamarádka než já. Nehorázně jsem na ni žárlila pokaždé, když
jsem nemohla s Junsuem ven. Už od mala byla rozmazlená. Jenže pár
let dozadu se naprosto zamilovala do Junsua a pořád za ním lítala
a mě od něj odstrkovala. Junsu jí neměl rád postupem času se mu
zhnusila díky své povaze. Odmítl ji. Každopádně nikdy
nezapomenu na to, co jsem slyšela od ní jako poslední: „Kim
Junsu... stejně jednou bude můj!“
„Zbláznil
si se?! Nikdy si ji nevezmu!“ rozkřičel se Junsu na svého otce.
Changmin ho ještě nikdy neviděl tak rozzlobeného. Nevěřícně
se po něm díval a dál mlčky poslouchal.
„Nebudu
s tebou o ničem diskutovat, nepodaří se ti z toho vyvlíknout!
Svatba se bude konat příští měsíc!“ štěkl po Junsuovi a
naštvaně odešel z pokoje. Junsu nebyl schopný slova a hodil na
dveře v záchvatu hněvu knihu.
KONEC
FLASHBACKU
Žádné komentáře:
Okomentovat