Vycházela
jsem ze školní budovy a ohlédla se. Viděla jsem sebe jako
patnáctiletý škvrně, co se bojí jít na střední. Viděla jsem
moje a taky Junsuovi zážitky, první úspěch, první poznámka a
taky první seznámení s Lizzy a kluky. Dlouhá odpoledne na školním
hřišti, společné obědy a naše školní festivaly. 4 roky byly
pryč. Docela šťastné to období... Ale co bude teď ? Dostanu se
na další etapu svého života? A co Junsu? Dokáže se probojovat
za mnou?
„Na
co se koukáš snílku?“ položil mi Yunho na rameno svou ruku a
zasmál se. S lítostným pohledem jsem se na něj podívala a
povzdechla si. „Mě to taky bude chybět, tyhle ječící holky
pokaždé když kolem nich projdu,“ zavtipkoval. Přeci on byl
vždycky jeden z těch nejvíce žádaných kluků na škole. Ach
kdyby ty uřvaný holky kolem jen věděli, že i kdyby nekončil
jejich společný čas s Jung Yunhem na škole, tak u něj nikdy
nebudou mít šanci, protože má JaeJoonga. Tak přece byl by tady
ještě Yoochun. No jo Yoochun!
„Kde
je?“ rozhlédla jsem se okolo. Yunho se ohlédl po partičce
ubrečených holek, které po něm koukali a zašklebil se: „Kdo?“
… „Yoochun, kam šel?“ Yunho pokrčil rameny a podíval se
směrem do budovy. Yoochun někam zmizel.
Zatímco
jsme hledali Yoochuna, tak se k nám nepozorovaně přiblížil
JaeJoong, který čekal celý den doma na to, jak vlastně dopadneme.
Jakmile zahlédl mě, jak beznadějně zírám okolo sebe a v ruce
držím diplom, rozběhl se ke mně. „Tak přece si to dokázala!“
vykřikl radostně a zdvihl mě ze země, otočil se kolem dokola,
div jsem z toho neutrpěla záchvat a pak to ještě zakončil pusou
do vlasů. „Hele, ty jeden … uklidni se! Sou tu lidi!“
odstrčila jsem ho od sebe a upravila si školní uniformu, která
se mi při tom atletickém výkonu Jaeho, vyhrnula nahoru.
„Jo
uklidni se!“ zabručel za námi Yunho a plácl JaeJoonga po hlavě.
Začala jsem se smát, když mu Yunho ztropil žárlivou scénu.
„Proč se raduješ jenom z Hyunii? Nezajímá tě, jak dopadl tvůj
přítel?! Jasně někdo jako já ti nestojí za řeč,“ Jae se
začal smát a omluvně Yunha objal a vtiskl mu pusu na tvář. V tu
chvíli asi 50 dívčích srdcí okolo se rozbilo na kusy. Ucítila
jsem, jak mi zavibrovala kapsa. Sáhla jsem pro mobil a četla sms od
Yoochuna: „Jsem v tělocvičně,“ Co tam dělá? A proč to
píše jenom mě? Očima jsem přejela kolem dokola, ujistila se,
že Jae ani Yunho nedávají pozor a nepozorovaně jsem se vytratila
do tělocvičny.
Vešla
jsem opatrně, abych se ujistila zda tam nikdo není a hledala jsem
Yoochuna. Vždycky jsem měla strach z velkých prázdných prostorů
a naše tělocvična byla zrovna dokonalým místem pro moji fóbii.
Dveře sebou průvanem bouchly a já se otřásla při poslechu té
kruté ozvěny.
„Chu...
Chunnie?“ zašeptala jsem do prázdna. V tom se ozvalo bouchnutí
do země v rohu místnosti. Rychle jsem se otočila a všimla si
Yoochuna, který seskočil z hrazdy. Zhluboka jsem se nadechla a
pozorovala ho, jak jde ke mně s letmým úsměvem. Nejenom, že jsem
byla nervózní z prázdné tělocvičny, kde se teď rozléhaly jeho
kroky směřující mým směrem, ale ještě k tomu mi pořád
nedocházelo, proč se vlastně chtěl sejít jen se mnou.
„Děkuju,
že jsi přišla,“ usmál se na mě. „Jo... víš, nemůžeme jít
jinam?“ zakňourala jsem. „Proč?“ rozhlédl se, „Tady jsme
aspoň sami,“ … „Promiň.. mám hrůzu z takových prostor jako
je tělocvična,“ špitla jsem a stále měla nastražené uši,
kdyby zachytily nějaký zvuk. Yoochun si mě prohlédl a viděl,
že se celá třesu, proto mě chytl za loket a odtáhl ven na
školní hřiště. Tam už tolik soukromí nebylo, ale dalo se najít
alespoň trocha osamoceného místa na lavičkách.
„Tak
maturitu máme za sebou, kam půjdeš dál?“ zeptal se mě. Cože?
To se se mnou chce bavit o vysoký? Na to se mě přece může zeptat
i před ostatníma.. co to má bejt?!
„Na
Parangskou, ještě jsem si nevybrala obor,“ procedila jsem přes
zuby. Yoochun se usmál, když zjistil, že je to naprosto to samé
jako on. „No, každopádně, chtěl bych se ti omluvit za to u
Changmina doma,“ řekl s nepřítomným výrazem ve tváři. Bože
tohle mi radši ani nepřipomínej. Přikývla jsem. „Přemýšlela
jsi aspoň trochu o tom? Myslím, že jo, když si mě chytla za
ruku,“ zpozorovala jsem špetku naděje v jeho očích, když tohle
říkal. Je pravda, že můj počáteční vztek opadl. „Chunnie...
já,“ povzdechla jsem.
„Když
už ti říká Chunnie, tak je to jasný!“ ozval se smích za
našimi zády. Jae a Yunho si nás samozřejmě našli. Vážně
mě chytili při činu? Vylekaně jsem se podívala do země a
srdce mi začalo zběsile bít, až to skoro bolelo. Yoochun po nich
hodil zlověstný pohled a pak se zase zaměřil na mě. Jae se
šibalsky usmál a čekal, jaká odpověď ze mě vypadne. Koukla
jsem nesměle na Yoochuna a špitla jsem znovu: „Chunnie,“
Očividně se Yoochun neudržel a v následujících sekundách jsem
se nechala políbit těmi medovými a hebkými rty. Už facku
nedostal...
Žádné komentáře:
Okomentovat