„Co
máš v plánu?“ díval se JaeJoong do očí, které se vysmívali
jeho přítomnosti. „Taky mě těší, že tě zase po tak dlouhé
době vidím bráško,“ usmála se Ji Eun a upravila si ofinu.
JaeJoong se hluboce nadechl, její přítomnosti se vždy vyhýbal.
Nesnášel svoji sic nevlastní, ale pořád sestru. Její hlas byl
vždycky tak nechutně arogantní, že měl vždy milion chutí vzít
do ruky cokoli okolo a hodit to po ní. „Ptal jsem se tě, co máš
v plánu. Nevyhýbej se tématu. Je mi naprosto jasné, že za tím
vším stojíš ty. Tohle by nevymyslel ani náš táta ani pan Kim!“
štěkl po ní naštvaně a strčil si ruce do kapes. Ji Eun se
zasmála a napila se své oblíbené kávy. Položila hrnek na stůl
a přehodila jednu nohu přes druhou: „Nesedneš si?“ zeptala se
zase s naprostým klidem. „Něco sem snad řekl!!“ křikl po ní.
„Dobrá! A co když je to vážně můj plán?! Co tobě je vůbec
do toho?!“ odsekla mu naštvaně a zkřížila ruce. „Víš, co
mi je do toho? Junsu je můj kamarád! Nenechám mu zničit život
tebou!“ Ji Eun se mu skoro naprosto vysmála do očí, což
JaeJoonga dopálilo natolik, že jí bezmyšlenkovitě vrazil facku:
„Ty si byla vždycky mrcha a mrchou zůstaneš, sestřičko!“
JaeJoong nelitoval toho, co udělal a s prásknutím dveřmi zmizel z
Junsuova domu. „Však se ještě uvidí bráško, kdo tuhle bitvu
vyhraje!“ procedila přes zuby výhružně Ji Eun a otřela si ze
tváře slzu, potom se usmála a opět se napila svého šálku kávy.
Yoochun
se pořád neozval a nikdo o něm neměl žádné zprávy. Byly časy,
kdy prostě zmizel, ale po několika hodinách se vrátil zpátky,
jakoby nic. Tentokrát mě to, ale znervózňovalo. Pořád jsem
přebývala u Changmina doma, a zatímco jsem trávila čas s Junsuem
jsem pořád kontrolovala mobil jestli si vůbec moji zprávu, co
jsem mu poslala vůbec přečetl. Podle mého mobilu mu ještě
nepřišla, což znamenalo, že má pořád vypnutý telefon. Už
jsem psala i Lizzy a ta o něm také neměla žádné informace,
stejně tak jako Yunho.
„Proč
pořád hypnotizuješ ten mobil?“ zeptal se mě Junsu, když viděl,
jak jsem celá nevrlá. Nemělo cenu mu lhát. „Yoochun zmizel,“
řekla jsem trochu zoufalým hlasem a smutně se opět podívala po
mobilu. „Znáš ty jeho změny nálad, jako by byl dívka,“
uchechtl se Junsu. Touhle jeho poznámkou mi, ale moc náladu
nezvedl. Zaklepala jsem hlavou, abych vyhnala z mysli myšlenky na
Chunnieho a přivřela jsem oči a zaměřila na Junsua, který se
začal přehrabovat v nějakých papírech. „Co to je?“ ukázala
jsem prstem na štuc označených papírů modrou kancelářskou
sponkou. „No.. to jsou.. zaprvé,“ ukázal na papíry s modrou
barvou, „souhrny cvičení na maturitu,“
potom
zelenou, „Tady jsem si maloval, jak by měla vypadat moje a
Minnieho svatba,“ Jeho nesmělý a stydlivý výraz ve tváři mě
donutil se usmát a natáhla jsem ruku po zelené, ale Junsu je
rychle schoval za sebe. „Ne ne! Nekoukej! Mám ještě červenou
barvu a myslím, že ta tě bude zajímat!“ vykřikl, když se mě
snažil odstrčit od sebe, jak jsem se sápala po zelené. Nadzdvihla
jsem obočí a usmála se: „Co mě může zajímat víc, než tvoje
sny o svatbě?“ Junsu se spiklenecky usmál a vytáhl červenou
složku, která byla o poznání tenčí než všechny ostatní,
navíc vypadala jako sbírka dopisů. „Tohle jsou dopisy od
DongWoona,“ V tu chvilku ve mně něco hrklo. DongWoon? Vážně?
Přelítlo mi v mysli. „Son Dong Woon? Ten, co odjel do Ameriky?“
zeptala jsem se opatrně a natáhla ruku po dopisech, které mi Junsu
s úsměvem na tváři a velice ochotně podával. Přikývl a dodal:
„Náš kamarád, o kterém sis myslela, že se nikdy neozval, potom
co odjel. Nechtěl abys to věděla, ale mě psal každý měsíc.
Teď zrovna minulý mi napsal v dopise, že ti o všem už mám
říct,“ Vzala jsem do ruky první obálku a pořádně si ji
prohlédla, poznala jsem DongWoonův rukopis. „Je to seřazené
podle data,“ dodal Junsu. Nadechla jsem se a otevřela ji, vytáhla
papír o velikosti A4 a začala číst. Jak jsem sestupovala očima
řádek po řádku, do očí se mi vlévaly slzy radosti. Nezapomněl
na mě...
Yunho
čekal, před Junsuovým domem ve svém autě na JaeJoonga. Jakmile
spatřil jeho tvář totálně rozčílenou, bylo mu jasné, jak
rozhovor se svojí nevlastní sestrou, tak nějak probíhal.
„Tak
co?“ zeptal se neopatrně Yunho s očima upřenýma na Jaeho a
čekal, že se něco dozví. Jae si sedl do auta a zapl si pás.
Vydechl a zavřel oči: „Ta bestie se nikdy nezmění,“ , potom
si stiskl dlaň, kterou ji vrazil facku a mezi obočím se mu
vytvarovala menší vráska bolesti. Yunho si ho prohlédl a
vydedukoval si, co se stalo: „Ty.. j-jsi.. ji praštil?“ vykoktal
udiveně. JaeJoong si opřel hlavu a povzdechl: „Můžeme prosím
jet?“ Yunho se radši dál na nic nevyptával a nastartoval auto.
Žádné komentáře:
Okomentovat