Zkouška mého života 3. část

Přišla jsem zpět domů a vlítla do pokoje. Zavřela jsem dveře a rozhlédla se kolem. Přešla jsem k oknu a chtěla ho otevřít, když tu mi do pokoje vrazila mamka: „Sehnala jsem ti to doučování,“ řekla. V rychlosti jsem se otočila a s úsměvem jsem ji vše odsouhlasila.

„Co se tak culíš?“ zeptala se. „Já? Nic!“ zaklepala jsem hlavou a předstírala jsem, že se protahuju. Pokrčila rameny a odešla. Ulevilo se mi a otočila jsem se zpátky k oknu. Otevřela jsem ho a najednou mi na parapetu přistála taška. Vzala jsem ji dovnitř a ohlédla se.

„Teda, proč musíš mít tak vysoko okno?“ funěl Junsu, když se mi dral oknem do pokoje.
„A snad já za to můžu?“ odsekla jsem a pomohla mu dovnitř. Rychle jsem okno zavřela a šla zkontrolovat dveře.

„Hlavně nikdo se nesmí dozvědět, že jsi tady. Jinak jsme oba mrtvý!“ zašeptala jsem. Junsu přikývl a posadil se na postel. „Tak, kde budu spát?“ zaculil se. Hodila jsem po něm první věc, která přišla pod ruku, jelikož jsem měla v pokoji neuvěřitelný bordel. „Nemysli si, že se mi nakvartýruješ do postele, támhle je skládací lehátko, tam si ustel!“ usmála jsem se. Junsu zesmutněl a a poslušně si vytáhl lehátko, které bylo nacpané za skříní.

„Nemáš tu zrovna nejčistějc,“ odfrkl si. „A ty snad máš v pokoji pořádek? Navíc nečekala jsem, že tu budu mít dneska přes noc princeznu, která miluje pořádek a čistotu,“ hodila jsem sebou na postel a uvědomila si teprve, co mi mamka říkala. Ach jo.. povzdechla jsem si v duchu. Junsu si zatím nějakým zázračným způsobem lehátko složil a hodil přes něj deku, kterou vytáhl ze své tašky. „Proč tak vzdycháš?“ … „Ale, mamka mi domluvila doučování. Já nechci žádnýho zapšklýho učitele! Celý odpoledne sedět doma nad knížkama a poslouchat to co pořád poslouchám ve škole,“ projela jsem si vlasy a zavrčela jsem. „Proto jsem radši vypadl!“ zasmál se a lehl si na lehátko. Taky bych nejradši vypadla, než řešila problémy ze školy. Vstala jsem a šla zhasnout.

„Dobrou noc pako,“ zamumlala jsem a ucítila jen malé bouchnutí do nohy.

Beep Beep, Beep Beep,... zvonil budík jako o život. Znechucená tím pitomým zvukem jsem se převalila a zcvakla ho. Zívla jsem a promnula jsem si oči. Bylo půl osmé, za hodinu a půl nám začínala škola. Podívala jsem se o kousek vedle a viděla jsem Junsua slintajícího na polštář. Zavrtěla jsem hlavou a zamumlala : „Junsu... vst- vstávej! Uaaah- dělej máma za chvilku příjde,“ strčila jsem do osoby pode mnou nohou abych ho probrala. Junsu si otřel pusu a malinko otevřel oči. Bylo to poprvé, co jsem ho tak viděla. Usmála jsem se a posadila se na postel a začala si upravovat vlasy.

„Kolik je? “ zašeptal. „Půl osmý. Dělej!“ sebrala jsem mu deku. Protáhl se a neochotně vstal.

Když jsme společně rychle uklidili lehátko a já Junsua zavřela do koupelny, aby ho mamka neuviděla, jelikož vždy ve tři čtvrtě na osm mě šla vždy doprobudit, tak jsme se rychle oba umyli a já šla na snídani.

„Odpoledne přijď rovnou domů a připrav si věci. Tvůj učitel přijde kolem druhé,“ řekla mamka, když mi podávala zeleninu a misku rýže. Nezbývalo mi nic jiného než všechno odkývat. Potom, co jsem se chvilku ládovala snídaní jsem vstala a omluvila se, že musím před školou ještě něco zařídit. Vzala jsem do ruky ještě jednu topinku, kterou že si dojím po cestě. Rozloučila jsem se a vyběhla ven. Tam už čekal Junsu celý rozespalý a hlavně taky hladový. Jakmile spatřil topinku začal se po ní sápat.
„Dej! Dej!“ natahoval ruce.
„A pro koho myslíš, že to nesu?“ usmála jsem se a oba jsme vyrazili směrem do školy zatímco on chroupal topinku s marmeládou.

Den uběhl vcelku rychle. Žádné zvláštní věci se neděly. Junsu si zařídil spaní u kámoše, takže jsme se už nemuseli schovávat před našima. Na obědě jsem dostala super nabídku do kina od sestry Park Yoochuna. To prostě bylo štěstí! Jít s nima a zároveň i s Jung Yunhem do kina! Jenže jsem byla donucena to odmítnout, čekalo mě doučování a já byla pěkně naštvaná, když jsem si představila, že bych mohla sedět s těmi Bohy někde u baru a popíjet.
„Místo toho musím jít domů a učit se,“ řekla jsem omluvně a smutně se podívala do země, když jsem se Lizzy omlouvala. „Aha, škoda,“ podívala se na mě. Skoro jsem neregistrovala její hlas, když jsem věděla, že vedle ní stojí i samotný Yoochun.
„To je škoda, máme jeden lístek navíc, tak ho budeme muset prostě nechat prolítnout,“ pokrčil rameny Yoochun. „A proč ho nenabídnete někomu jinému?“ zeptala jsem se s očima posazenýma na Yoochunovi. „Protože Lizzy chtěla tebe a my souhlasili,“ podíval se na Yunha, který zrovna přišel. Cítila jsem, jak se mi do hlavy hrne krev a myslela jsem, že puknu. Přemáhala jsem se a s úsměvem jsem se jim ještě jednou omluvila. Yunho nakonec dodal, že to chápe. Učení je přednější jestli se chci dostat na vysokou. Když jsem to slovo slyšela zase tak jsem myslela, že vylítnu. Nicméně jsem zachovala chladnou hlavu a poté se jen rozloučila s Lizzy a šla pomalu domů. Naštvaná na všechno kolem sebe jsem si říkala, jak to tomu učiteli znechutím, že už nebude chtít přijít.