pátek 28. června 2013

Zkouška mého života 30. část

Changmin pustil Junsua ze svého sevření, uchechtl se a utřel si slzy, které mu už napůl oschly. Junsu mu úsměv vrátil a po chvilce si na něco vzpomněl, skočil po svém batohu a začal rozepínat všechny kapsy. Min si ho se zájmem prohlížel a čekal s čím se vytasí. Po chvilce vyskočil s radostným výkřikem: „Mám to!“ otočil se na Mina a přikývl. Ten se na něj podíval, přišel blíž a všiml si, že v rukou svírá malou krabičku. Jen lehce mu docvaklo, co se v ní asi schovává. „Su... tohle si přece nemu-!“ zastavil ho prst, který mu Junsu položil na rty. Potom krabičku otevřel a ve světle se zazářil zlatý prstýnek se stříbrným okrajem. Changmin vydechl a neubránil se úsměvu a lehkému začervenání. Nechal Junsua, aby mu ho nandal na prst a potom si ho pečlivěji prohlédl. Po chvilce vzhlédl k Suovi, který ho s úsměvem, tak sladkým jako májové víno sledoval. „Ty nemáš prstýnek, budu ti muset koupit,“ pronesl Min, když se podíval na jeho ruce. Junsu nesouhlasně zatřepal hlavou a pak strčil ruku do kapsy u kalhot a vytáhl ten samý prsten, nasadil si ho a zamával mu rukou před obličejem. Min se zasmál a chytl mu ruku svojí, propletl jejich prsty a pevně sevřel.
Jejich společnou chvilku vyrušilo zvonění zvonku u dveří. Junsu protočil panenky: „Teď neee,“ Při pohledu na něj se Min začal smát ještě víc.
Oba dva se vydali směrem dolů do obývacího pokoje a potom Min přešel ke dveřím. Junsu zatím sebou plácl do křesla a prohlédl si prstýnek. Potom se podíval směrem ke dveřím a křikl s úsměvem: „Jestli to bude Hyunii, tak jí asi proplesknu!“ Min se znovu pousmál a vzal za kliku, otevřel a jeho pohled se střetl s mladou krásnou dívkou.
„Ahoj Minnie! Dlouho jsme se neviděli! Je tu Junsu?“ zasmála se ďábelsky na chlapce před sebou. Changmin zůstal stát jako opařený a nevěděl, co má udělat. Junsu zaslechl její hlas a ztuhl. Opatrně vstal a přispěchal ke dveřím. Jakmile se střetl s Ji Eun zamrazilo ho. Jak ho objevila ?
„Junsu! Zlato!“ vykřikla a skočila mu kolem krku. Mezitím ještě stačila odstrčit Mina, co nejdál od Junsua. Ten na ní zůstal nevěřícně zírat, jak na slona v metru. Junsu si všiml Minova výrazu a rychle od sebe Ji Eun odstrčil: „Co tady děláš?!“ zeptal se s mrzutým tónem. Ji Eun aniž by se ptala si sundala boty a vešla do domu. „Co myslíš Su? Miláčku,“ usmála se a odložila si kabelku na křeslo. Min zavřel dveře a společně s Junsuem se přišourali za ní.
„Neříkej mi tak!“ štěkl po ní naštvaně.
„Pročpak zlato? Však se tenhle měsíc bereme!“ sjela ho ďábelským pohledem. Ta slova vyrazila Minovi dech. Koukl po Junsuovi, který se snažil udržet na uzdě a potom sklopil oči k prstýnku na své ruce.
„Já si tě nikdy nevezmu! Už jsem ti to říkal milionkrát, takže po miliontý prvý: Nechci s tebou mít nic společnýho!“ rozhořčeně po ní začal ječet Junsu. JI Eun se na tváři objevil úsměv: „Nepovídej? Škoda, že se vzít musíme,“ To už nevydržel Changmin: „Nemůže, nikdo nemůže nikomu poroučet, co by měl udělat! Junsu je svéprávný člověk!“ a dal ruce v bok. Ji Eun se postavila a přešla k Minovi pohladila ho po tváři a vydechla s hraným smutným výrazem: „Je mi líto Minnie, on si tě prostě vzít nemůže, je můj ať už chceš nebo ne, ale víš, že já za to přeci nemůžu,“ Junsu nenacházel slov. Changmin, ale chtěl bránit Junsua za každou cenu, cítil, jak zevnitř vybuchuje, a tak odstrčil její ruku pryč a ukázal na dveře: „Okamžitě vypadni z mého domu!“ Nevěnovala mu jediný vyděšený pohled a jen s úsměvem vzala svoji kabelku a usmála se na ně: „Ještě se uvidíme, pa zlato,“ poslala Junsuovi vzdušný polibek, zatímco si nazula boty a zmizela ze dveří.


Jak jsem tam stála a objímala Woonieho, tak mi bylo do zpěvu. Konečně ho zase vidím. Po takové době. Ucítila jsem, jak si mě k sobě přitiskl víc a zašeptal: „Taky si mi chyběla, moc,“ Kývla jsem a potom ho pustila. Podíval se na mě a věnoval mi jeden ze svých kouzelných úsměvů. Uvědomila jsem si, že kousek od nás stojí ještě někdo a zeptala se: „Představíš nás?“ DongWoon se podíval po Henrym, který nás pořád sledoval a čekal až dostane svolení přijít. Oba dva jsme k němu přišli a DongWoon mi ho představil: „Tohle je Henry, můj společník, je nový, ale je to strašně milý kluk,“ Usmála jsem se na něj a uklonila se: „Dobrý den Henry, ráda vás poznávám,“ Ten se zaculil a potom se nešťastně podíval po DongWoonovi. Woonie se začal smát: „Promiň mu to, ale on nerozumí korejsky, musíš anglicky,“ Vytřeštila jsem oči: „Ale vždyť je Korejec ne?“ špitla jsem směrem k Wooniemu. „Napůl Korejec, ale nestihl se naučit korejsky, od narození žil v New Yorku,“ Chápavě jsem přikývla a potom jsem spustila na Henryho anglicky: „Omlouvám se, netušila jsem. Moc mě těší jsem Lee Hyunii,“ a podala jsem mu ruku. „Taky mě těší, jsem Henry,“ potřásl si se mnou. „Hyunii je moje stará kamarádka, chodili jsme spolu do školy,“ řekl Henrymu a mě pohladil po vlasech: „Vždycky to byla moje malá roztomilá, něco-jako sestřička,“ Na jeho přihlouplou dětinskou připomínku utržil šťouchanec do břicha. „Dobrá, dobrá,“ chytl se za břicho a zasmál potom ukázal směrem za branku a dodal: „tak pojďme, dáme si čaj nebo kafe, čokoládu?“ podíval se po mě a já zaplesala radostí. Nezapomněl ani na takové maličkosti, jako je to, že zbožňuju horkou čokoládu.

4 komentáře:

  1. Stíhla jsem to. Tak jsem to dočetla až sem *hrdě se plácá po zádech* Musím říct, že se to pořád zamotává čím dál tím víc. Výborný :)
    *Calime*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už se ale pomalu blížíme ke konci :)
      Už jsem si ujasnila, čím to skončí :)

      Vymazat
    2. Oooo, jsem napjatá jako kšandy :D Jako obvykle na konec se těším, ale pak mi to bude líto. No stejně se nemůžu dočkat :D
      *Calime*

      Vymazat
    3. Samozřejmě počítej ještě tak s 10 kapitolama nejmíň :D

      Vymazat