Zkouška mého života 4. část

 „Jsem doma!“ křikla jsem a zula si boty. Prošla jsem kolem obýváku, kde seděla máma s mým novým učitelem. Ani jsem se na ně nepodívala a zabouchla se v pokoji, padla jsem vyčerpáním na postel. Dveře se otevřeli a stála tam mamka s rukama v bok: „Ty se teda předvádíš, máš tu učitele a ani ho nepozdravíš!“ štěkla na mě. Povzdechla jsem si.
„Je mi líto, že jste se sem vláčel pane, ale myslím, že-!“ vstala jsem a podívala se na mého doučujícího.
„Tohle je tvůj učitel, Kim JaeJoong,“ ukázala mamka na chlapce se zlatavými vlasy, perleťovou kůží a černými hlubokými oči. Uklonil se a usmál se. V tu chvíli jsem myslela, že omdlím. Byl tak krásný! „Tě-těší mě,“ vykoktala jsem a rychle jsi upravila vlasy. Je to anděl! Pomyslela jsem si.

„Tak já vás tu nechám,“ usmála se mamka a zavřela dveře. Seděla jsem stále a v hlavě se mi honily nebezpečné myšlenky. Z těch mě, ale najednou vytrhl hlas: „Myslíš, že budeme moci začít?“ Vyskočila jsem z postele a kývla jsem. Skočila jsem po učebnicích s matematikou a přisedla si k tomu zajímavému mladíku.

Chvilku jsem se snažila poslouchat, co říká, ale nezvládla jsem to, byl tak sladký!

„Tak kolik to je?“ zeptal se mě a usmál se. Zavrtěla jsem hlavou a pokrčila rameny.

„Pořád to nějak nechápu,“ špitla jsem. JaeJoong se zvedl a protáhl se vzdychl a podíval se na mě: „A to chceš na vysokou?“ Sklonila jsem hlavu a hrála jsem si s tužkou. Najednou se mi rozezvonil mobil. Jae se na něj podíval a zase si povzdechl. Rychle jsem to zvedla: „Ano?“ .. „Neseď doma! Pojď ven.. zachráním tě já !“ ozval se pisklavým hlasem Junsu z druhé strany. Podívala jsem se na JaeJoonga, který netrpělivě přešlapával na místě a po chvilce si začal prohlížet fotky na mé poličce. „Teď nemůžu je tu JaeJoong,“ … „Takže ty už mu tykáš?“ zachichotal se Junsu. „To není pravda. Kim JaeJoong je skvělý učitel!“ odprskla jsem do telefonu. Jae se usmál a začal zkoumat jednu konkrétní fotku. „Cože? Kim JaeJoong?“ zeptal se Junsu. Zabručela jsem, že rozuměl dobře.

„Bratranec Park Yoochuna?“ to když jsem uslyšela, tak jsem se podívala na Jaeho záda. „Jako fakt?“ zašeptala jsem do telefonu. „Jo,“ řekl vážně Junsu „dávej si bacha, byl prý dva roky ve vězení a je to mafián!“ Vykulila jsem oči a koutkem oka jsem ho sledovala. „Tak-tak já už budu končit,“ vykoktala jsem a mobil položila.

„Kamarád?“ otočil se na mě Jae s úsměvem. Zatřásla jsem hlavou na souhlas. Ukázal na jednu fotku, co jsem měla u postele: „On?“ „Jo.. Kim Junsu. Známe se už dost dlouho,“ zamumlala jsem a naznačila trochu úsměvu. Přikývnul a sedl si zpět vedle mě. Trochu jsem se od něj odsunula a sledovala jsem každý jeho pohyb od té chvíle.

Pořád jsem si v hlavě přemítala, jak to vůbec může být možné. Takový krásný anděl. Nemůže být násilník. Yoochunův a Lizzyn bratranec byl znám jako násilník. Když mu bylo 17, tak se prý pokusil znásilnit mladou dívku. Zavřeli ho na dva roky a před 8 měsíci byl propuštěn. Dodělává školu. A zrovna jednu z těch nejlepších. Prostě rodina Park Yoochuna je naprosto geniální a nejen rodina taky i přátelé, že ano pane Yunho? Na tváři se mi vykouzlil malý úsměv a já se ztratila v myšlenkách. Vyrušil mě mámin hlas: „Takže, JaeJoong říkal, že to s tebou není marné a že přijde i zítra,“ takže se nikde nepotuluj. Jakmile jsem si tohle vyslechla, tak mi ze tváře úsměv zmizel.

Později odpoledne jsem měla brigádu. Lítala jsem po place a nosila lidem kávu a dortíky. Jak sladké, že ano ? Čekala jsem, že se tu objeví i Junsu. Protože on si nenechal nikdy ujít možnost otravovat mě v práci. Miloval když jsem mu vlastnoručně udělala zákusek. Mám tu cukrárnu moc ráda. Je to tu takové svěží a sladké. Je tu hlavně taky skvělý kolektiv. Můj drahý kolega Shim Changmin, který mě naučil pracovat s těstem byl zkušený cukrář. Taky to byl syn nejlepšího přítele mojí mámy. Byl skoro jako rodinný příslušník. Staral se o mě a neměl se moc rád s Junsuem. Mamka mi vždycky říkala, že můj budoucí manžel bude Changmin. Oba jsme se tomu vždycky smáli.

„Hyunii? Máš to hotové?“ ozval se jeho melodický hlas za mými zády. Tento mladík mi vždycky zvedl náladu.

„Jo jasně, mám, myslím že můžeme jít,“ usmála jsem se. Changmin mi položil ruku na rameno a potom mi rozcuchal vlasy. Bouchla jsem ho do ramene a potom si mě Changmin přitáhl k sobě a začal mě lechtat. Vždycky jsme se škádlili jako děti. Bylo to fajn. Věděl, že sem měla pocuchané nervy kvůli JaeJoongovi. Tak mi chtěl zvednout náladu. Jenže to by neměl zrovna přijít Junsu.

„Co to děláš?!!“ přiběhl k nám a odstrčil Changmina pryč. Držel mě a zlostně se na něj díval. Changmin se praštil o skříňku a pohladil se po hlavě.

„Co to do tebe vjelo?!“ vykřikl. Junsu si vždycky myslel, že mě mu chce ukrást. Věděl, že máme s Changminem skoro víc, jak jenom přátelský vztah. Zatímco já s Junsuem jsme měli jen vztah Nejlepší kamarád a kamarádka.
„Junsu! Co blbneš? Nech toho,“ odstrčila jsem ho od sebe. Junsu se na mě podíval zasmušile a omluvil se. Šťouchla jsem ho do hlavy a podívala se na Changmina.

„Doufám, že jsi v pořádku,“ pohladila jsem mu vlasy a jakmile jsem uviděla jeho zářící úsměv jsem byla opět v pohodě.

„Junsu! Sakra, ty nikdy nepřestaneš?“ strčila jsem ho do ramena.

„Promiň já jen... no viděl jsem, jak tě drží a ty si se snažila vyprostit promiň,“ Povzdechla jsem si a štípla ho do tváře.

„Nevadí, no v každém případě, co tu děláš? Už je po zavíračce,“ Junsu se usmál, když zjistil, že přišel tak akorát včas.

„Přišel jsem tě vyzvednout,“ a vytáhl z kapsy klíče od auta. Zakroutila jsem hlavou a otočila se na Changmina. Ten si pořád třel hlavu a koukal na Junsua.

„Jen když odvezeš Changmina taky domů!“ mrkla jsem na něj. Junsu nafoukl tváře a zkřížil ruce. Choval se roztomile.

Když jsme seděli naskládaní v Junsově autě, tak jsem potají zadržovala smích, ti dva se nikdy na ničem neshodnou. Pořád se hádali, kdo je lepší a v čem. Samozřejmě Junsu nemohl Minovi v ničem konkurovat, neměl ani maturitu a bůh ví jestli ji vůbec udělá, zatímco Min vlastnil cukrárnu a vydělával si dost peněz.

„Počkej Mine jednou budu lepší než ty!“ odsekl mu Junsu, když ho Min přesvědčoval, že s výsledky jako má Su se jen těžko někam dostane.

Projížděli jsme kolem parku a já se dívala z okna, ta noční scenérie byla prostě nádherná, když v tom jsem si všimla pár osob nedaleko od nás. Zrovna jsme stáli na červenou, takže jsem se mohla podívat lépe. Moje překvapení bylo, když se do jednoho z nich ostatní pustili a mlátili ho hlava nehlava.
„Zastav!“ vykřikla jsem na Junsua. Ten se lekl a dupnul na brzdu. Changmin se rozhlížel: „Co se děje?“ Otevřela jsem dveře a utíkala směrem k místu, kde někoho zbili. Všichni byli už pryč, když jsem tam doběhla, jen tam ležela osoba v černé bundě a kalhotech. Přiběhla jsem k němu a otočila ho. Vytřeštila jsem oči, když jsem zjistila, že to je JaeJoong. Z pusy a hlavy mu tekla krev a byl v bezvědomí.
„Co se stalo?! Kdo to je?!“ vykřikl Junsu, když stáli s Changminem u auta a dívali se směrem na mě. Otočila jsem se a v záchvatu jsem zakřičela: „To je JaeJoong! Rychle!“ Oba dva se ke mně rozběhli. Vzali jsme ho opatrně do auta a jeli rovnou do nemocnice.