Zkouška mého života 6. část

Druhý den odpoledne jsem společně s Junsuem byla na obědě. Domlouvali jsme se na naší obvyklé rutině, jako každý čtvrtek odpoledne jsme chodívali běhat podél řeky Han. Měla jsem sebou tašku a v ní věci.

„Dneska si vezmeme jinou trasu,“ vpálil mi Junsu, když zrovna dojídal svůj oběd.
„A to mi říkáš až teď?“ začala jsem si přezouvat boty, „Bude to delší?“ Junsu zakroutil hlavou a nandal si čelenku: „Neboj se našel jsem jeden supr parčík je tam pár rodinných domků s velkými zahradami, myslím, že to bude příjemné,“ napil se vody a začal se pomalu rozcvičovat. Pomyslela jsem si, že by to mohlo být fajn. Pořád jsme běhali stejný okruh, takže změna byla v pohodě. Uvázala jsem si vlasy a šli jsme si strčit věci do skříněk v naší školní šatně. Vyběhli jsme a já následovala Junsua.

Za pár chvil jsme si to razili uličkou plných krásných rodinných vilek a nádhernými japonskými zahradami. Foukal vítr a nebylo takové horko. Všude byla cítit vůně sakur a hlavně šeříků, které byly poslední dobou hodně oblíbené. Najednou mě do nosu praštila silná vůně růží, zastavila jsem u velkého domu s altánem a růžovou zahradou. Byla to nádhera, všechny barvy tam zářili od modré po červenou a svítivě žlutou. Junsu se zastavil a udýchaný si otřel pot z tváře: „Co se děje?“ .. „Už jsi někdy viděl takovou krásu?“ vydechla jsem s úžasem. V tu chvíli jsem uslyšela známý hlas jak volá mé a Junsovo jméno. Otočila jsem se a spatřila Yoochuna s Yunhem.
„No nazdárek, co tady děláte?“ pozdravil nás Yoochun s taškou v ruce. „Ale, každý čtvrtek chodíme s Junsuem běhat a dneska jsme si naplánovali novou trasu,“ vydechla jsem s úsměvem a dodala : „Co ty tašky? Jdete z nákupu?“ ukázala jsem na jejich ruce. Yoochun se podíval na Yunha a potom přikývl: „Jo! Jej ty se vlastně ještě neznáš s Yunhem, viď Junsu?“ Yunho se usmál a podal Junsovi ruku. Ten se na něj nejdřív podíval s opovrhavým výrazem, ale potom ochotně ruku přijal a vynutil si i úsměv: „Těší mě, Kim Junsu,“ řekl a prohlédl si ho od hlavy až k patě. Yunho vypadal skvěle, měl na sobě bílou košili s tříčtvrtečními rukávy a tříčtvrteční džínsy s trhanými nohavicemi.

„Taky mě těší,“ usmál se a začal tahat klíče z kapsy. Koukla jsem mu na ruce a zeptala se: „Ty .. tady bydlíš?“ Yunho přikývl a otevřel branku. „Chcete jít dál?“ zeptal se. „To by byl super nápad!“ usmál se Yoochun. Podívala jsem se na Junsua a ten si povzdechl. Nakonec přijal, když se dozvěděl, že koupili vanilkovou zmrzlinu. No jo Junsu a jídlo , to je perfektní kombinace. Vešli jsme do té nádherné zahrady a já začala obdivovat jezírko plné růžových leknínů. Zanedlouho jsme seděli všichni v altánku a popíjeli džus a cpali se zmrzlinou.
„Chci poznat vašeho zahradníka!“ vyhrkla jsem na Yunha a zasněně se podívala na krásně upravený trávník. Yoochun se zasmál a podíval se na Yunha. Junsu nějak nevnímal a vychutnávala si čerstvé jahody, které dostal jako bonus za to, že se choval slušně.
„Všechno, co tu vidíš je moje práce,“ rozhodil rukama Yunho. Vyvalila jsem na něj oči a s otevřenou pusou jsem řekla: „O můj bože, jsi úžasný!“ vezmi si mě! Pomyslela jsem si. Yunho se zasmál a poděkoval kývnutím hlavy. Nejvíc jsem obdivovala růže. „Miluju růže!“ přivoněla jsem si k nejbližšímu květu, který se mi skláněl vedle hlavy. Junsu si mě vyfotil na mobil zrovna ve chvíli když jsem si přivoněla. Plácla jsem ho po stehně a napila jsem se čisté perlivé minerálky. Yunho se zvedl a sebral nůžky, které ležely na stolku vedle nás, přešel ke keříku s modrými růžemi a jednu ustřihl: „Jedna speciálně vyšlechtěná modrá pro speciální návštěvu,“ odříkal a podal mi ji. Přijala jsem si: „Gomawo!“ poděkovala jsem. „Kde je Lizzy?“ podívala jsem se na Yoochuna, který si zrovna přidal trochu zmrzliny na talíř. „Dneska má přípravné zkoušky,“ odpověděl. To mi připomnělo naši blížící se maturitu. Najednou jsem si připadala s těmihle génii nějak podřadně. Junsu se zašklebil : „Ále maturita pffff,“ dal si ruce za hlavu. Yunho s Yoochunem se na něj podívali : „Ty na to kašleš?“ podivil se Yunho. Junsu pokrčil rameny: „Jak to dopadne,tak to dopadne. Když ji neudělám, tak se svět nezboří, no,“ protáhl se. „A co budeš dělat?“ zeptal se ho Yoochun. „Ještě nevím, ale rozhodně nemám v úmyslu podřizovat se většině,“ podíval se s vážným výrazem ve tváři na stůl a začal si hrát s párátkem. Yunho zakroutil hlavou a podíval se na mě: „Ty doufám to nechceš vzdát,“ zamyšleně jsem se dívala do země a pak si uvědomila, že na mě mluvil. „Eh.. no já pokusím se to dát!“ řekla jsem hrdě a plácla se do hrudi. Yoochunovi se koutky protáhly do úsměvu. „Myslím ,že jestli tě bude učit JaeJoong tak to zvládneš,“ dodal s úsměvem Yunho.

„No jo JaeJoong!“ vykřikla jsem a podívala se na mobil. Slíbila jsem mu, že se za ním půjdu podívat. Junsovi se protočili panenky a pak se podíval na hodiny. Už jsme tam seděli skoro dvě hodiny. „Měli bychom už jít,“ špitla jsem Junsovi. Přikývl a zvedl se. „Děkuju za dnešek a za tu růži a samozřejmě za zmrzku,“ vzala jsem růži do ruky a usmála se na Yunha. „Taky děkuju,“ usmál se již přirozeně Junsu a podal Yunhovi ruku. „To bylo v pohodě, alespoň jsme se nenudili. Kdybyste se tu neobjevili, tak bychom určitě zase strávili s Yoochunem celý odpoledne pročítáním otázek k maturitě,“ zašklebil se na Yoochuna a ten ho šťouchl do boku. Rozloučili jsme se a vyběhli jsme zpátky ke škole, abychom se osprchovali a převlékli.