Zkouška mého života 31. část

„Myslíš si snad, že to tak Ji Eun nechá?“ povzdechl JaeJoong a pohledem si změřil Yoochuna. „Ta se Junsua nevzdá a udělá cokoli jen pro to, aby se nedozvěděl, že si ji brát nemusí,“ dodal. Yoochun se na chvilku zamyslel, potom se zvedl ze židle: „Nějak to zařídím, ale teď se stavím za Hyunii,“ usmál se a uhladil si svoje sako. Yunho se soucitně podíval po JaeJoongovi, když ho viděl jak si položil ruku na oči a opět se zoufale zasmál. Yoochun zmizel dřív než se oba stačili vzpamatovat a JaeJoongovi z toho bylo až do pláče: „Já toho bratránka vážně přetrhnu!“

Junsu se musel po té neohlášené a nežádané návštěvě Ji Eun uklidnit, proto vyrazil na procházku městem. Co jsem komu udělal? Proč já? Honilo se mu hlavou, když tu najednou mu začal zvonit mobil. Vytáhl ho z kapsy a mrknul na display. „Hyunii?“ zeptal se s trochu posmutnělým tónem v hlase.

„Jsem u DongWoona! Přijď taky! Hned! Neberu žádné výmluvy! Pokládám!“

Junsu neschopný slova se začal smát:„Ta holka, jedna!“ Povzdechl a rozběhl se směrem k DongWoonovu domu.

Yoochun s úsměvem přešlapoval před mým domem a přemýšlel, co má říct jako první až mě uvidí. Jenže když zazvonil na zvonek otevřela mu moje mamka a vyslepičila mu, že jsem šla pryč k DongWoonovi. „Bůh ví. Třeba se konečně dají dohromady!“ zauvažovala nahlas a nechala Yoochuna stát před dveřmi. „DongWoon? Kdo je to? Dají dohromady?! Cože?!“ křikl naštvaně, když se z toho šoku vzpamatoval. Otočil se k odchodu a začal si prohrabávat kapsy u saka. Vytáhl mobil a nacvakal moje jméno. Poté se zarazil: „Ne jí volat nebudu. Zavolám jiné osobě, která mě určitě řekne, kdo je DongWoon,“ a vyťukal znovu jiné číslo.

Changmin se začetl v časopise o dortech. Přelítával stránky očima, aby našel ten pravý dort, který by Junsuovi spravil náladu po tom setkání. „Čokoládový? Ne.. Má rád vanilku. Tady! S lískovými oříšky! Bože ne! Na ně má alergii! Hmm.. Jahody? To by šlo!“ zaradoval se a tužkou si začal psát ingredience na papírek, které mu chyběli v zásobách ve své cukrárně. Chvíli na to mu začala vibrovat kapsa. Odhodil tužku a vytáhl mobil, bezmyšlenkovitě stiskl tlačítko přijmout hovor aniž by se podíval, kdo mu vlastně volá.

„Jo? Tady Changmin,“

„Tady Yoochun,“

„Ahh, Konečně si se ozval, mysleli jsme, že jsi už po smrti,“ zachichotal se Min do telefonu.

„No.. měl jsem něco na práci,“ odsekl Yoochun naštvaně.

„Co se děje?“ podivil se Min.

„Znáš někoho jménem DongWoon?“

„Jo. Proč?“

„Kde bydlí?“ vyhrkl ze sebe Yoochun.

„Pokud vím, tak se dneska vrátil z Ameriky,“ zapřemýšlel Changmin. Znal DongWoona, ale ne až tak moc jako já s Junsuem.

„Nevíš jeho adresu?“ zeptal se znovu Yoochun.

„Myslím, že bydlí někde na Yedung Street, ale číslo domu ti asi neřeknu, proč to chceš vlastně vědět?“

„Díky Mine máš to u mě,“ neodpověděl mu na otázku a položil telefon. Changmin se udiveně podíval na display a zakroutil hlavou: „Co mu je? No nevadí..,“ položil mobil na stůl a znovu se zamyslel nad přípravou onoho dortu pro Junsua.

„Tak povídej, kam se chystáš na vysokou?“ usmál se na mě Woonie, když mi podával hrnek s čokoládou. Usrkla jsem si trochu z šálku a oblízla si rty: „Hmm.. Je to skvělý. Jdu nebo alespoň doufám, že jdu na Parangskou univerzitu,“ … „A obor?“ zeptal se a posadil se naproti mně na béžovou pohovku. Henry mezitím sešel ze schodů a obdivně sledoval vybavení domu: „Woah, je to tu skvělý,“ rozhodil rukama kolem sebe a přešel k nám do obýváku. Henry mi přišel neuvěřitelně roztomilý, jako plyšový medvídek, navíc skutečnost, že neumí korejsky mě připadala ještě víc roztomilejší. Otočila jsem se na Woonieho: „Nemám vybraný obor, ale časem se rozhodnu,“ DongWoon přikývl.

Ozvalo se cinkání zvonku u dveří. „To bude Junsu,“ otočila jsem se směrem ke dveřím a usmála se. DongWoon vstal a šel otevřít. Jaká asi bude reakce od něj? Vzal za kliku a vykřikl: „Junsu ty malej..!“ přestal, když zjistil, že to není Junsu, ale někdo pro něj úplně neznámý.

„Kde je Hyunii?“ sjela ho pohledem neznámá osoba.

„Kdo jste?“ podivil se DongWoon a prohlédl si ho od hlavy až k patě.

„Ptám se kde je Hyunii?!“ křikl na něj a odstrčil ho. Uslyšela jsem jeho hlas a v rychlosti jsem se otočila: „Yoochune? Co tady děláš?“ vytřeštila jsem oči, když jsem ho spatřila. Henry stál zamnou a jelikož nechápal o co jde, tak se chystal kdykoli zakročit a uchránit mě, milovanou osobu jeho nadřízeného.

„Kdo je DongWoon?“ zeptal se mě s vážným tónem a dal ruce v bok. Koukla jsem směrem k překvapenému DongWoonovi, který sledoval naštvaného Yoochuna. Ten se na něj otočil a zamračil se. V tu chvíli se ve dveřích objevil Junsu: „Tak mě tady máte!“ vykřikl radostně, ale pak se zastavil, když uviděl Yoochuna naštvaného a mě celkem v šoku opodál.

„Tak jo, co se to tu sakra děje?“ prolítl očima po všech.