Zkouška mého života 32. část

„Yoochune? Co děláš?“ zeptal se Junsu. Yoochun povzdechl, a pak křikl na DongWoona: „Kdo ksakru jsi?!“ … „Nekřič na něj!“ řekla jsem s vážným tónem a chytla ho za rukáv, „Je to můj a Junsův kamarád, který se dnes vrátil po několika letech zpět domů,“ Všimla jsem si, jak mu začalo škubat obočí. Začal se cítit blbě, uklidnil se a chytl mě za ruku: „Já.. Omlouvám se, víte, že jsem výbušná osoba, a když mi tvoje máma řekla, že doufá, že se dáte konečně dohromady.. Já.. promiň,“
Musela jsem se usmát, moje mamka to opět pěkně přehnala, jako vždycky. Objala jsem Yoochuna, abych z něj dostala i ty poslední pochyby, ačkoli v tu chvíli jsem se cítila, nějak podivně.

Woonie se usmál, a pak sklopil oči k zemi. Jasně.. to sem vlastně mohl čekat. Už někoho má..Junsu ho vyrušil z přemýšlení a šťouchl ho do boku: „Ten se ti sám nepředstaví, je to Park Yoochun a s Hyunii.. no dá se říct, že spolu nejspíš vážně chodí,“ i on se v poslední části věty zarazil, když si uvědomil Dong Woonovu přítomnost. Věnoval mu soucitný pohled a povzbudivě ho poplácal po zádech.

„Henry? Promiň ty pořád nevíš o co jde, viď? Já ti to vysvětlím, pojď sem,“ usmál se Woonie a zavolal si chlapce pořád a věčně nechápajícího opodál.

„Měl bys mu o tom napsat, Yoochun mu to jen tak nepoví,“ zauvažoval Jae a ukázal na Yunhův mobil. Yunho přikývl a vyťukal sms zprávu: „Junsu, Yoochun převzal tvého otce firmu a navíc nejspíš zařídil, že se nemusíš ženit s Ji Eun, je to idiot, my víme nemusíš nám to říkat,“ odesláno. Yunho hodil ztrápený pohled po JaeJoongovi, a jen aby mu trochu zlepšil náladu se k němu nahnul a vtiskl mu rychlou pusu na tvář a roztomile na něj zamrkal. Jae na něj sklouzl pohledem a usmál se: „Ty si taky můj idiot,“ šťouchl ho prstem do nosu.

Junsu vyvalil oči a koukl překvapeně na Yoochuna sedícího vedle něj. „A já si říkal, proč vypadáš, jak blbeček,“ pronesl přísně, a tak utišil akorát probíhající konverzaci. Všichni se na něj otočili a já se tázavě podívala po Yoochunovi. Ten se podíval nejdřív po mě a pak si všiml, jak Junsu svírá v ruce mobil a naprosto ho probodává pohledem. „Bylo to pro tebe,“ špitl.

„Ty seš takovej, takovej...!!!“ vyskočil na nohy Su a prohrábl si vlasy.

„Co se stalo?“ zeptal se Dong Woon, který se zastavil uprostřed překládání a vysvětlování Henrymu.

„To by mě taky zajímalo, Yoochune?“ dívala jsem se upřeně na něj a čekala nervózně na odpověď. Usmál se: „To není nic hrozného, vážně,“ ujišťoval mě.

„Nech toho a řekni to!“ chytla jsem jeho ruku, kterou se mě snažil utěšit. Bála jsem se.

„Ten blbec šel za mým otcem, převzal za mě firmu a tím taky nejspíš zrušil moji svatbu s Ji Eun,“ vysvětlil Junsu. V tu chvíli ve mně něco hrklo a bezmyšlenkovitě jsem se na něj rozkřikla: „Co si se do toho vůbec pletl?!“ … „Právě jsi si zničil život Yoochune,“ dodal Junsu a bezmocně povzdechl. Najednou toho na mě bylo moc, a tak jsem vstala a odběhla do druhého patra po schodech. Dong Woon a Henry okamžitě vystartovali zamnou až v obýváku zůstal jen Junsu a Yoochun.

„Uvědomuješ si, že tohle ti neodpustí?“ položil Junsu ruku na jeho rameno.

Yoochun sklopil oči k zemi.

+++

„Jak svatba nebude?!“ křikla vztekle Ji Eun a bouchla pěstmi do pracovního stolu jejího otce. „Uklidni se, nebude, Junsu už není dědic,“ řekl s klidem její otec. Ji Eun odsekla. „A víš co?“ začal pan Gook a vstal ze židle, zkřížil ruce na hrudi a s úsměvem se podíval z okna, „Si na vdávání moc mladá, stejně jako Junsu, takže je to jen dobře,“... „Ale tati!“ … „Žádné ale! To ty jsi přišla s takovouhle pomocí k panu Kimovi, jak úspěšně dostat synka domů. Ale holčičko, to se ti nepovedlo, takže žádné odmlouvání!“ ukázal výhružně prstem. Ji Eun vzteky shodila z jeho stolu nějaké složky. Stiskl tlačítko na telefonu: „Siwone? Přijďte si prosím, pro moji dceru, než mi z kanceláře udělá kůlničku na dříví,“ Po chvíli se otevřeli dveře a vstoupil poměrně mladý muž a vzal Ji Eun za loket: „Tak půjdeme,“

„Tohle ti tati neodpustím!“ křičela, když jí táhl Siwon ven ze dveří. Pan Gook se jen zasmál a poté si řekl pro sebe: „Ji Eun opět nastoupí do školy. A můj synovec Yoochun převezme firmu pana Kima, jak skvělé!“ plácl si radostně rukama.

+++

Stála jsem v pokoji a zadržovala jsem slzy. Proč, si se do toho pletl Yoochune? Už to nebude jako dřív.. Ucítila jsem slzu, která mi unikla a rychle jsem ji otřela, když se dveře zamnou rozrazily: „Hyunii?“ ozval se Woonieho hlas za mými zády. Otočila jsem se a pokusila se o úsměv. Dong Woon a Henry stáli ve dveřích a prohlíželi si mě. Po chvilce se Dong Woon podíval na Henryho a zašeptal mu: „Ať nás nikdo neruší,“ Henry přikývl, vyšel na chodbu a zavřel dveře.

„Pamatuješ, jak jsme kdysi seděli před tvým domem, jak se vaši pohádali a vypadalo to na rozvod?“ usmál se Woonihe a přešel ke mně. Přikývla jsem.
„Plakala jsi a já ti něco tehdy řekl, vzpomínáš?“ Matně jsem zapátrala v paměti: „Že všechno bude dobré? Já už si pamatuju jenom tu sedmikrásku, kterou jsi mi dal,“ usmála jsem se a otřela si oči od slz.

„Tehdy jsi mi něco slíbila. Dal jsem ti tu sedmikrásku, s podmínkou, že ty už nikdy nebudeš plakat sama,“ podíval se mi do očí a utřel palcem poslední slzu, která mi zůstala vyset na tváři. Pocítila jsem teplo, které mi od těch dětských časů chybělo. Také mě přepadl pocit nervozity. Věnovala jsem mu jeden vřelý úsměv, a pak se vydala ke dveřím s tím, že si to půjdu vyříkat s Yoochunem. Jenže, než jsem stihla udělat nějaký ten krok. Ucítila jsem škubnutí a dál už jenom příjemnou vůni Woonieho voňavky. Chytl mě za loket a přitiskl si na hruď. Cítila jsem jeho pevné sevření a ničemu jsem se nebránila, ani jsem nechtěla.

„Teď za ním prosím nechoď,“ zašeptal a vpletl mi prsty mezi vlasy.