Zkouška mého života 33. část

Junsu ještě chvilku pozoroval Yoochuna, který zoufale hleděl do země. Podíval se do schodů a zapřemýšlel, potom chytl Yoochuna za rameno a zašeptal: „Tady nejsme už nic platní, pojď, zvu tě na oběd,“ povzbudivě se usmál. Yoochun přikývl a neochotně se zvedl a vyšel za Junsuem.

„Zavolám Changminovi, bude chtít jít taky,“ vytáhl z kapsy Junsu mobil a snažil přivést Yoochuna na jiné myšlenky pomocí jeho úsměvu a poskakování si po cestě. Yoochun šel pořád se svěšenou hlavou a ani nevnímal, kam vlastně jde. Urovnával si myšlenky a pomalu mu začalo docházet, co vlastně udělal se svým životem.

„Ahoj Minnie,bože..!“ oddálil si mobil od ucha, když mu málem praskl ušní bubínek kvůli zvuku padající pánve, „co-co tam děláš?!“ Changmin zatím kouzlil v kuchyni ve své cukrárně jahodový dort a vyděsil ho zvuk mobilu, zrovna když chtěl uklidit nádobí: „No co myslíš, že dělám?! Ne to nic... no copak si chtěl?“ zašklebil se a zíral na pánev, která se akorát dohoupala na podlaze.

„Přijdem s Yoochunem do cukrárny, jo?“ zeptal se Junsu a sledoval Yoochuna, který se šoural jen několik málo metrů před ním. „No dobrá, počkám tu na vás, navíc udělal jsem dort,“ zasmál se Min do telefonu a ohlédl se po tom jeho experimentu, který dopadl nadmíru dobře. Junsu se mírně pousmál: „Dobrá, tak do deseti minut tam snad jsme, navíc mám pro tebe dobrou zprávu, pro tebe dobrou,“ … „Jo,jo,“ odpověděl Min a strčil mobil do kapsy. Sehnul se pro pánev a strčil ji na své místo. Rozhlédl se jestli je všechno v pořádku a šel připravit stůl pro ně tři.

JaeJoong ležel Yunhovi na klíně a smutně si povzdechl: „Taky ti připadá, že my jsme ti jediní, kterým se už nic neděje?“ Yunho se usmál: „Jsme jen líní pozorovatelé, viď?“ Jae souhlasil:„Kdyby tohle byl nějaký napsaný příběh, tak bych našeho autora musel nakopat, nic neděláme,“ zachichotal se. Yunho se k němu sklonil a chytl ho za bradu: „Já si myslím, že ještě náš čas přijde,“

Henry stál u dveří a byl natolik zvědavý, že se podíval klíčovou dírkou, co se děje uvnitř, když si všiml, že je všechno v nejlepším pořádku rozhodl se, že není důvod pořád hlídat a sešel dolů do obýváku. Nepřekvapilo ho, že už nikdo není ani tu. Sebral svůj kabát a vydal se na malý průzkum města. Dong Woonovi a Hyunii bych tam dělal akorát, tak páté kolo u vozu! Pomyslel si.

Vyprostila jsem se z Woonieho sevření a usmála se na něj: „Děkuju, že jsi se mnou,“

„Ty mi děkuješ? Já bych měl děkovat tobě, i potom, co jsem odjel beze slova, jsi tady, jako bych nic neudělal,“ … „Však proč bych měla být naštvaná? Ta radost po zjištění, že se vracíš, byla silnější než vztek a výčitky,“ podívala jsem se na něj a chytla ho za rukáv od mikiny.

„Co uděláš s Yoochunem?“ podíval se mi do očí tázavě. Povzdechla jsem a pokrčila rameny: „Nevím, ale jestli vážně povede firmu pana Kima, tak si myslím, že náš vztah nemá budoucnost,“