Zkouška mého života 34. část

Changmin dodělával poslední úpravy na dortu a v tu chvíli ho vyrušilo zacinkání zvonku u dveří. S úsměvem se otočil a spatřil Junsua s Yoochunem.

„Jdete akorát včas!“ prohlásil spokojeně a ukázal směrem ke stolu, aby si oba šli sednout. Junsuovi se vrátila dobrá nálada, proč jediný Changmin ho vždy dokáže, tak krásně napumpovat pozitivní energií? Posadili se k nádherně prostřenému stolu. „Děláš jako kdybychom už měli svatbu,“ zachichotal se Junsu a podíval se po Minovi, který s nevinným výrazem ve tváři k nim přicupital s dvoupatrovým jahodovým dortem na podnose. Položil ho na stůl a sledoval Junsův výraz plný překvapení. „Já kvůli tobě snad ještě ztloustnu,“ zanaříkal Su a už se vrhal s hladovými myšlenkami po talíři, aby mu mohl Min nandat.

„Yoochune? Chceš taky?“ koukl po něm, a když se mu odpovědi nedostalo, tak mu stejně ukrojil kousek a přisunul mu talířek rovnou pod nos. Junsu si ho prohlédl a povzdechl: „Tak myslím, že jsi přemýšlel dost dlouho, za celou cestu sem si nepromluvil,“ Yoochun byl pořád ztracený ve svých myšlenkách. Changmin jediný, který pořád ještě nevěděl o ničem si sedl naproti němu a pozorně se na něj zadíval. Junsu do Yoochuna strčil. „Cože? Jo.. děkuju,“ zamumlal Yoochun, vzal lžičku a začal se přehrabovat v jeho porci. Changmin nechápavě zatřásl hlavou a tázavě se podíval na Junsua.

„No jo, už ti to řeknu. Tady Yoochun šel za mým otcem s tím, že místo mě převezme firmu,“ začal vysvětlovat. Min se zamračil, hned mu došlo, co se tím stane. „No a teď ta dá se říct dobrá zpráva: Nemusím se ženit s Ji Eun,“ pokusil se o úsměv. Yoochun vzhlédl k Minovi a všiml si jeho ustaraného výrazu.
„I když mi už došlo, co jsem tím činem ztratil, alespoň jedna věc je na tom dobrá, pomohl jsem tím vám,“ řekl se smířlivým tónem.

„A co Hyunii? Myslel jsem, že jsi natolik inteligentní, že ti to dojde hned,“ probodl ho pohledem Min. Yoochun se provinile podíval na stůl před sebou a potom očima sklouzl k Junsuovi. Ten si povzdechl, když viděl, jak přímo volá o pomoc.
„Minnie, nech je ať si to vyříkají sami, ber to z té lepší stránky,“ chytl ho za ruku a potom mu poklepal prstem na prstýnek, který mu dal. Yoochun ještě chvilku pozoroval ty dva, kterým v podstatě zachránil život a usmál se. Aspoň vy dva budete šťastní. Pomyslel si.

„Žádnou budoucnost?“ podíval se na mě tázavě Dong Woon. Přikývla jsem a potom se otočila popošla pár kroků a posadila se na postel: „Pokud vážně převezme, tak nebude mít absolutně žádný čas na nic jiného, natož na mě,“ povzdechla jsem.

„Takže?“ strčil ruce do kapes. Svalila jsem se na postel a podívala se beznadějně do stropu: „Takže... je konec,“ zasmála jsem se, „Vlastně ani nevím, proč jsem s ním byla. Je to sobec, nemyslí na nic než jen na sebe. Že to udělal pro Junsua? Viděl v tom peníze a to, že udělá šťastnou mě, ne to vážně nepotřebuju. Jediný, kdo mě z téhle pětky kluků, kolem kterých se mi posledních pár měsíců točí život, zaujal byl JaeJoong, ale ten má Yunha. Vlastně si tak říkám, že já jsem strůjcem všech těch problémů,“ Woonie se začal smát: „A kdo je JaeJoong a Yunho?“ Musela jsem se smát taky, nadzdvihla jsem se na předloktí a koukla na něj: „Když tak nad tím popřemýšlím, jediní dva kluci mi dokázali totálně sebrat srdce. JaeJoong a...,“ začervenala jsem se. Všiml si mého výrazu a udělal krok blíž: „A?“ Zatřásla jsem hlavou, sebrala jsem polštář a zabořila jsem do něj hlavu: „Ne nic nikdo, jenom chmpf.. tymmmm~“ zamumlala jsem nesrozumitelně.

„Co jsi říkala?“ ozvalo se vedle mého ucha a já leknutím odskočila na druhou stranu postele, když jsem si všimla, že si ke mně přisedl. „Ne to sem byla ještě dítě, to byla jen teenagerská přihlouplá zamilovanost!“ Ironicky se usmál a ušklíbl se: „Aha, takže teenagerská přihlouplá zamilovanost?“ Plácla jsem se přes pusu. Měla bych dřív přemýšlet než něco vypustím z pusy.. Opatrně jsem se odsunula a zoufale jsem se usmála: „No.. Já.. Hej! Nejsi jediný, komu jsem tak říkala!“ … „Podle toho, co mi psal za ty léta Junsu si nikoho jiného od doby, co jsem odjel neměla. Teď ti je 20, pochybuju,že teď bys říkala 'teenagerská',“ přiblížil se ke mně asi na metr. Schovala jsem obličej do polštáře a zatřásla hlavou. Usmál se a poposedl si trochu dál ode mě. „Takže já,“ nesměle se podíval z okna, ač s vítěznými myšlenkami. Vykoukla jsem a chtěla jsem využít možnosti, že se nedívá a rychle zmizet. Posunula jsem se směrem k okraji postele a rychle vyskočila na nohy. Jenže můj plán na rychlé zmizení selhal. DongWoon byl vždycky neuvěřitelně rychlý, a tak jsem během pár sekund byla opět svalená na posteli. „Je fakt, že už nejsme teenageři, ale pořád si tak připadám,“ usmál se, zatímco mě držel přitlačenou v posteli. Vážně, co se to teď děje. Jsme dospělí nebo bychom alespoň měli být, proč se chováme jako šestnáctiletí?

„Omlouvám se, že jsem odjel, odpustíš mi to?“ zašeptal a přiblížil se na jen několik málo centimetrů. Podívala jsem se do jeho očí a nervózně spolkla všechen svůj hlas. „Teď jako dospělý, mám šanci? Ještě jednu?“ zeptal se a odhrnul pramen vlasů, který mi spadl do tváře. I kdybych řekla ne, neměla bych šanci dostat se z toho sevření, ale ten moment mi připomněl všechnu tu starou radost, která se jednoho dne vytratila. Aniž bych si to uvědomovala, celé ty roky jsem nemyslela na nikoho jiného. Slib daný dvanáctileté holce nakonec dodržel. Nemohla jsem ho nenávidět. Zavřela jsem oči a pousmála jsem se. Nechci nikoho jiného.

V té chvíli přitiskl jeho rty na moje a já nechtěla, aby to skončilo. Skoro osm let jsem čekala na tenhle pocit. Milovala jsem ho.