Znovu
se ocitl za jejími zády v té samé místnosti.
„Je
to vážně?“ rozhlédl se Kyu kolem sebe. Už si myslel, že
blázní. Byl si jist, že ještě před chvílí ležel ve své
posteli a četl si na internetu novinky. Došlo mu, že
pravděpodobně usnul a konečně se mu dostala možnost vyzkoušet
to, co se mu naposled nepodařilo. Natáhl rozpačitě ruku a
rozechvěle vykročil vpřed. Bál se, že jakmile se pohne, zmizí.
Na tváři se mu objevil úsměv, když zjistil, že pořád spí.
Teda v jistém smyslu. Nasucho polkl a dál pokračoval v rušení
mezery mezi jeho rukou a dívčiným ramenem. Na chvíli se mu
zastavilo srdce a dech, jakmile ucítil jemnou kůži. Otevřel oči
a usmál se. Rychle ruku stáhl zpátky a v jeho očích se zračil
šok, když se dívka podívala na rameno a protřela si svoji rukou
to místo, kde se jí Kyuhyun dotkl.
„Cítila
to?!“ vyhrkl ze sebe a o krok ustoupil, načež vrazil do pohovky,
která stála za ním. Trochu ji posunul. Dívka se otočila za tím
zvukem a hypnotizovala prázdnou místnost. Kyuhyuna polilo horko,
ale hned na to se uklidnil při pohledu do jejich vystrašených očí.
„Vystrašil
jsem tě? Omlouvám se!“ vypustil z pusy, jakoby ho mohla slyšet a
položil jí ruku na tu její. Dívka polekaně vyskočila ze židle
a rozklepaná se dívala před sebe. Třela si ruku a snažila se chytit dech. Byla vystrašená k smrti. Něco se jí právě
dotklo, ale nevěděla co a měla prazvláštní pocit, jakoby ji
někdo sledoval.
„Nevidíš
mě, ale cítíš můj dotek?“ vydechl překvapeně a zadíval se
do těch vylekaných očí, které kmitaly ze strany na stranu a
snažily se vykoukat, co to mohlo být.
„Kéž
bych znal tvé jméno,“ zašeptal smutně a podíval se do země.
Neskutečně moc ho zžírala skutečnost, že ona ho nevidí. Jak
moc by si přál, aby ho viděla, aby se dozvěděl jestli by měla
stejný názor na něj, tak jako ho má on na ní. V první chvíli,
kdy se otočila a on spatřil ty oči ho zasáhl pocit, že se už
nikdy jich nechce vzdát.
„Hyunii...
Lee Hyunii,“ zašeptala roztřeseně. Kyuhyun se na ní opět
podíval a vytřeštil oči. Ona ho slyšela? Vážně ano?
„Ty
mě slyšíš?“ zeptal se. Tentokrát, žádná odpověď. Dívka
jen stála a čekala, snažila se poslouchat, ale už bylo příliš
pozdě. Kyuhyun se zamračil. Teď mě opět neslyší? Co se to
děje? Chtěl se dotknout její tváře, ale najednou vše zmizelo.
S
výkřikem jejího jména se probral na posteli div tím škubnutím
ze sebe neshodil svůj notebook, u kterého usnul.
„Tohle
není možný!“ zakroutil hlavou, položil notebook vedle sebe,
shodil ze sebe peřinu a vyběhl ze svého pokoje.
~mezitím~
„Jsem
Lee Hyunii. Proč ty mi neřekneš své jméno? Kdo jsi, co jsi
zač...?“ zašeptala roztřeseně a z oka jí zkápla slza, která
dopadla na zem. Už byla sama. Už tam nebyl.
Žádné komentáře:
Okomentovat