Celý
den Kyuhyun nevylezl z pokoje. Seděl na posteli a četl, hledal
cokoli ve snáři, který mu doporučil Siwon. Připadalo mu šílené,
co se děje. Věřil, že je to skutečné. Pořád viděl její oči
plné strachu, její slzy a v hlavě mu stále zněl její hlas.
„Hyunii...,“
povzdechl a protáhl se unaveně. Moc dlouho seděl v jedné poloze.
Bolely ho, jak záda, tak oči. Podíval se na svoji ruku a vybavil
se mu opět ten dotek. Zoufale sebou hodil na postel, když v tom se
otevřeli dveře a známý hlas ho vytrhl: „Kyu? Pojď k nám,
tohle už hraničí s psychickou poruchou,“ poškádlil ho Heechul
a opřel se o dveře.
„Hyung,
alespoň ty bys mě mohl pochopit,“ přenesl přes rty Kyu,
nevěnují mu pohled.
„Ach
Kyu, chápu tě. Jsme přece stejná povaha, myslím, že bych se
choval stejně,“ řekl rezignovaně Chul a zavřel za sebou dveře.
Přesunul se k nejmladšímu a soucitně se usmál.
„Vážně?
Tak mi zkus něco poradit,“ posadil se Kyu a zadíval se na něj.
Heechul se zamyslel: „Řekla přece svoje jméno, zkus ho zadat na
internetu, pokud je to skutečnost, tak ji třeba najdeš. Jestli
píše, tak třeba i zveřejňuje svoje příběhy. Má svoji stránku
nebo vydala knihu. Určitě o ní něco najdeš,“ Kyu se podivil
Heechulově fantazii a musel se začít smát. Něco takového by ho
v životě nenapadlo. Heechul po něm vrhl trochu nepřátelský
úšklebek a potom si ještě sám pro sebe zabručel: „Třeba píše
fanfiction na nás, doufám že na pár KyuMin, abys byl zklamaný,
kdybys ji náhodou našel,“ Kyuhyun stihl ještě na mizícího
Heechula hodit polštář a jakmile se za ním zaklaply dveře opět
začal přemýšlet. To co říkal Heechul vůbec nebylo marné. Za
pokus to stojí. Najde ji? Už je tak šílený? Co když se vážně
zbláznil a jen hloupě věří jen neskutečně reálnému snu a
Heechul si z něj taky jenom střílí? Ne v životě se mu ještě
nestalo, že by něco čemu tak odhodlaně věřil nebylo skutečné.
Pokud ovšem nepočítá SantaClause, upíry, jednorožce... Dobrá
tak aspoň něco z toho čemu věřil byla skutečnost. Najednou si
nepřipouštěl žádnou jinou možnost než dát vše do toho, že
určitě někdo se jménem Lee Hyunii existuje.
Už
se zvedal směrem ke svému počítači, aby zadal do vyhledávače
její jméno, ale v tom ho vyrušil rozléhající se LeeTeukův hlas
po chodbě, který ohlašoval, že za 5 minut vyráží do SME.
Celou dobu se snažil nezapomenout na to, že se chtěl podívat na
internet. Díky tomu se nesoustředil a to, že měli focení ho
vlastně ani nezajímalo, takže jak řekl Yesung: „Ať se pak
nediví, že se mu ty fotky nebudou líbit,“
Bohužel
skončili pozdě večer, a tak se Kyu netěšil na nic jiného než
na sprchu a postel. Po celou dobu cítil Siwonův a Heechulův pohled
na sobě, ti nejlépe věděli o všem. Na nervy mu šlo věčné
laškování mezi Yesungem a Ryewookem a samozřejmě párem EunHae.
Brzo
zalehl a snažil se usnout. Jenže nemohl zamhouřit oka. Převaloval
se. Po několika chvílích se posadil a mžoural do tmy. Měl pocit,
že ho něco nebo někdo sleduje. Že by opět další vtípek
Eunhyuka a Donghaeho?
„Je
tu někdo?“ zeptal se opatrně. Chvíli se nic nedělo, když tu
najednou něco zašramotilo v koutě. Kyu vyskočil a rozsvítil
lampičku na nočním stolku. Jakmile se podíval do rohu spadla mu
pusa. Nevěřil. Z onoho kouta na něj vyděšeně zírala ona.
Žádné komentáře:
Okomentovat