Pairing: YunJae
Žánr: Mystery, zamilovaný, smrt
Typ: Kapitolovka
Yunho
se probudil v docela dobré náladě. Bylo něco málo kolem desáté
dopoledne a slunce prostupovalo přes temné závěsy v jeho pokoji.
Yunho vystoupil směrem ke své skříni a shodil ze sebe župan, ve
kterém usnul. Yunho se vážně mohl čím chlubit. Byl bohatý,
uznávaný, pohledný.. každá dívka mu padla k nohám. V každém
případě absolutně netušil čí je to zásluha. Právě to, že u
sebe držel JaeJoonga bylo důvodem pro to, že měl Yunho takový
úspěch v životě.
Yunho
přejel prsty přes všechny ty obleky, které vysely v jeho skříni
a mírně nakrčil nos. Dělal to vždy, když nad něčím usilovně
přemýšlel. Přeci jenom to byl další den, kdy musí obhájit
svoje postavení a pověst jeho rodiny. Vytáhl ze skříně bílou
košili a černé sako. V tom se najednou rozletělo okno a dovnitř
do pokoje pronikl chladnější vzduch zvenčí. Yunhovi po celém
jeho odhaleném těle naskočila husí kůže. Nedůvěřivě se
podíval do chodby a pak na okno. Zakroutil hlavou a odložil jím
vybrané oblečení na křeslo, pomalu se rozešel k oknu a jednoduše
ho zavřel. S povzdechnutím se natáhl pro košili a oblékl se.
Celé
toto dění sledoval Jaejoong. Se zavřenýma očima stál nehybně
ve své cele a sledoval Yunha, který se nacházel jen o několik
pater nad ním. Na jeho tváři byl znatelný úsměv. Celý čas,
který byl vězněn se bavil pozorováním Yunhova každodenního
života. Věděl všechno o jeho zachránci/vězniteli. Každičký
detail dokázal pojmenovat. Ale týkalo se to jenom toho, co dělal
Yunho v domě a jeho okolí. Jakmile se vzdálil od domu na více jak
100 metrů JaeJoong ztrácel přehled. Jeho síla byla přeci jen
něčím omezena.
Najednou
uslyšel kroky, které se ozývaly ze schodiště. Yunho se šel
ještě podívat za ním předtím než odejde na zmiňovaný ples.
„Zase
jsi mě pozoroval, že?“ Yunhův vážný tón v hlase se rozlehl po místnosti jakmile přišel.
„Kdo
by řekl, že jsi si už zvykl?“zasmál se Jae a otočil se směrem
k němu.
„Nemůžu mít ani chvíli soukromí?“ založil ruce v bok a opřel se o studenou zeď. Nebylo mu zrovna příjemné, že o něm JaeJoong vše věděl. Ačkoli věděl, že stejně nic nikomu nikdy neřekne, ale i tak si připadal nepříjemně.
„Měl by jsi už jít ať nepřijdeš pozdě na ten ples,“ upozornil ho Jae a posadil se na zem. Upřel pohled směrem na Yunha a po tváři se mu rozběhl úškleb. Yunho vážně neměl čas ani náladu se teď hádat s nějakým démonem. Zakroutil hlavou a poraženě odkráčel směrem z JaeJoongovi cely.
Yunho vystoupil z auta a uhladil si sako. Nahodil svůj hraný úsměv a rozhlédl se kolem dokola. Všude stáli lidé a nadšeně ho vítali. Yunho byl jednou z celebrit té doby, proto si taky mohl dovolit přijet tím novým vynálezem a ne v kočáře, jako tomu bývalo do nedávna. Automobil. Zbrusu nový vynález a první, kdo si ho pořídil v tomto městě byl právě náš Jung Yunho.
„Nemůžu mít ani chvíli soukromí?“ založil ruce v bok a opřel se o studenou zeď. Nebylo mu zrovna příjemné, že o něm JaeJoong vše věděl. Ačkoli věděl, že stejně nic nikomu nikdy neřekne, ale i tak si připadal nepříjemně.
„Měl by jsi už jít ať nepřijdeš pozdě na ten ples,“ upozornil ho Jae a posadil se na zem. Upřel pohled směrem na Yunha a po tváři se mu rozběhl úškleb. Yunho vážně neměl čas ani náladu se teď hádat s nějakým démonem. Zakroutil hlavou a poraženě odkráčel směrem z JaeJoongovi cely.
Yunho vystoupil z auta a uhladil si sako. Nahodil svůj hraný úsměv a rozhlédl se kolem dokola. Všude stáli lidé a nadšeně ho vítali. Yunho byl jednou z celebrit té doby, proto si taky mohl dovolit přijet tím novým vynálezem a ne v kočáře, jako tomu bývalo do nedávna. Automobil. Zbrusu nový vynález a první, kdo si ho pořídil v tomto městě byl právě náš Jung Yunho.
Přešel
směrem ke dveřím od kulturního domu, kde se ples pořádal.
Jakmile vstoupil automaticky z každé strany přilétaly ruce
ostatních vážených mužů. Yunho zdvořile všechny zdravil a
nechával se seznamovat s jejich dcerkami.
Hlavně se usmívej už jenom pár hodin a budeš zpět doma. V klidu, není to poprvé.. Uklidňoval sám sebe Yunho a postával se sklenicí vína u baru, užíval si zrovna volnou chvilku. Oplatil úsměv jedné z dívek, které po něm celou dobu pokukovaly a potom se otráveně otočil směrem k baru, aby se vyhl dalším očním kontaktům. Prohlédl si červené víno s takovým zájmem, jako by to byla jediná věc, která ho dokázala v tuhle nudnou chvíli zabavit. S povzdechem se opět napil. Jenže v tu chvíli do něj něco zezadu vrazilo a on vylil obsah sklenky si na sako. Rychlostí ucukl a sáhl po nejbližším kapesníku. Začal se otírat a otočil se na toho, kdo to zavinil. K jeho překvapení to nebyla žádná z těch nafintěných dcer ostatních zbohatlíků a její pokus o sblížení se trochu nepraktickým způsobem, ale stála za ním malá holčička v červených šatičkách a s vlasy jako uhel.
Hlavně se usmívej už jenom pár hodin a budeš zpět doma. V klidu, není to poprvé.. Uklidňoval sám sebe Yunho a postával se sklenicí vína u baru, užíval si zrovna volnou chvilku. Oplatil úsměv jedné z dívek, které po něm celou dobu pokukovaly a potom se otráveně otočil směrem k baru, aby se vyhl dalším očním kontaktům. Prohlédl si červené víno s takovým zájmem, jako by to byla jediná věc, která ho dokázala v tuhle nudnou chvíli zabavit. S povzdechem se opět napil. Jenže v tu chvíli do něj něco zezadu vrazilo a on vylil obsah sklenky si na sako. Rychlostí ucukl a sáhl po nejbližším kapesníku. Začal se otírat a otočil se na toho, kdo to zavinil. K jeho překvapení to nebyla žádná z těch nafintěných dcer ostatních zbohatlíků a její pokus o sblížení se trochu nepraktickým způsobem, ale stála za ním malá holčička v červených šatičkách a s vlasy jako uhel.
„Copak
se to tu objevilo z katastrofu?“ usmál se Yunho a klekl si, aby
jí viděl do tváře. Dívence se v ní održel strach a rtíky se
jí třásly v přicházejícím pláči. Yunho to zpozoroval: „Neboj
se! Neplakej, to nic není. Nezlobím se,“ usmál se a otřel jí
slzičku.
„Ne-nezlobíte
se?“ kníkla tichounce a podívala se mu do očí. Yunho zavrtěl
hlavou a usmál se: „To se přece může stát každému. Jakpak se
jmenuješ?“ zeptal se a pohladil ji po vláskách.
„Jinny,“
pousmála se.
„Jinny, ahoj já jsem Yunho,“ podal jí ruku. Jinny se začervenala a stiskla mu ruku.
„Jinny, ahoj já jsem Yunho,“ podal jí ruku. Jinny se začervenala a stiskla mu ruku.
„Jinny!
Tady Jsi!“ přerušil jejich seznámení hlas dospělého muže.
Yunho vzhlédl a spatřil vyděšeného poněkud obtloustlého muže,
jak se řítil směrem k nim.
„Oh
pane Jungu! Omlouvám se! Odpusťte!“ začal se omlouvat a chňapl
Jinny za ruku.
„Všechno
je v pořádku. Nic se nestalo pane..?“
„Shin
Dong Hee,“ odpověděl v rychlosti. Yunho mu podal ruku a potom se
opět podíval na Jinny, která ho nepřestávala sledovat.
„To
je Vaše dcera?“ zeptal se zájmem. Jinny vzhlédla ke svému
opatrovníkovi. ShinDong se usmál a zatřepal hlavou: „Je to dcera
mé sestry,“ pohladil Jinny po vlasech a smutně dodal: „Zemřela,
když se Jinny narodila,“
Yunha
to trochu rozesmutnilo, ale když viděl její úsměv, tak se musel
smát taky. Při klekl znovu k Jinny a vzal jí za ručku: „Jinny,
pokud to strýček ShinDong dovolí. Mohla bys mě přijít navštívit
ke mně domů, co říkáš? Mám sbírku porcelánových panenek,
které tam zůstaly po mé mamince. A ukážu ti Richarda!“ pronesl
nadšeně. Jinny nakrčila nos: „Kdo je Richard?“ zeptala se
nedůvěřivě. Když jí ale Yunho řekl, že je to jeho kůň, tak
hned souhlasila.
„ShinDongu
zaujali jste mě, oba dva. Tak dobře jsem se necítil v cizí
společnosti už dlouho. Přijeďte, budu rád,“ potřásl si s
jeho rukou, věnoval ještě pohled Jinny a poté se pomalu odebral k
východu.
Žádné komentáře:
Okomentovat