Dva se perou, třetí se směje 2/2

Fandom: Super Junior

Pairing: HeeHae, EunHee, EunHae

Žánr: drama, yaoi 18+

Typ: One Shot (na dvě části)

By Hyunii

Donghae se na druhý den ráno brzo vypařil z jejich společného bytu, musel se jít projít na vzduch a popřemýšlet si. Jediný, kdo o jeho odchodu věděl byl Ryeowook, který nemohl spát, protože se mu v hlavě pořád honily myšlenky na včerejší večer, a tak seděl v kuchyni nad jeho velice brzkou snídaní.

„Kam jdeš Hyung?“ zeptal se rozespale. Hae si ho prvně nevšiml, a tak se trochu vylekal: „Ah.. Dobré ráno Wookie. Jen si skočím něco zařídit,“ usmál se přátelsky na rudovláska.

„Takhle brzo? Vždyť je půl sedmý,“ zamžoural na hodiny a nenapadala ho žádná věc, kvůli které by se v neděli ráno muselo tak brzy vstávat.

„Je to důležité. Neboj brzo se vrátím,“ ujistil ho Donghae a rychle vyběhl ze dveří ven. Wookie se jen smutně podíval na dveře a potom s povzdechem si kousl do svého toustu. Pozoroval kečupového usměváčka, kterého si vytvořil na tom kousku pečiva. To ho naučil Yesung. Pokaždé, když měl totiž Ryeowook špatnou náladu, tak mu Yesung připravil veselou snídani s všemi možnými veselými šklebíky a usměváčky. Doufal, že to zabere i v tuhle chvilku. Nicméně se ho špatný pocit vůči jeho Hyungovi Donghaemu zmocňoval čím dál víc.

„To nedává smysl!“ vydechl frustrovaně, odhodil toust na talíř a opřel se o opěradlo židle.

„Eunhyuk s Donghaem jsou kamarádi od narození, teoreticky. Jsou spolu tak dlouho, nedokáží bez sebe udělat jediný krok, ačkoli někdy když se hádají, tak jim to stejně nevydrží moc dlouho a za chvilku jsou zase spolu,“ začal si povídat s tím červeným flekem na toustu, který už moc úsměv nepřipomínal. Když zjistil, že od své snídaně se mu odpovědi nedostane, tak se jen podíval na velkou fotku, která vysela vedle ledničky. Byli na ni všichni a EunHae samozřejmě vedle sebe.

„Měl bych mu to říct? Donghae Hyung si nezaslouží být zrazován,“

---

Donghae se brouzdal po ránu vylidněnou a tichou ulicí. Zastavil se a podíval před sebe. Měl nádherný výhled z kopce na probouzející se Seoul. Zhluboka se nadechl poněkud chladnějšího vzduchu a zavřel oči. Nechal si na obličej dopadat první sluneční paprsky a v tu chvilku se mu v hlavě zjevila vzpomínka na to, jak se občas s Eunhyukem vykrádali takhle brzo ráno, jen protože Hyuk miloval úsvit a ten pocit, kdy vás najednou ten chlad noci opustí při dopadu prvních paprsků na vaši tvář. V mysli viděl Eunhyukovu usmívající se tvář. Ty jeho rozcuchané vlasy a unavené oči. Držel ho za ruku a byl rád, že je Eunhyuk spokojený a šťastný. Teď to ale bylo jiné. Byl tam sám. Donghae otevřel oči a smutně se podíval vedle sebe. Nikdo tam nestál. Nestál tam jeho blonďatý anděl. Už to mezi nimi nebylo takové jako tehdy. Dal by cokoli za to, aby spolu zase mohli pozorovat rudý úsvit.

„Hey!“ vytrhla ho z myšlenek ruka, která mu přistála na rameni a známý veselý hlas. Otočil se a usmál se na svého dobrého přítele: „Hey,“ zašeptal a nasadil úsměv.

„Slyšel jsem Ryeowooka, jak říkal Yesungovi, že jsi šel něco zařídit,“ usmál se Heechul a strčil ruce hluboko do kapes, aby tam našel žádané teplo, „Co bylo tak důležitého?“ prohlédl si ho od hlavy až k patě. Donghae se usmál a prohlédl si staršího. Ten pohled mu přišel docela vtipný. Normálně Heechul je vyumělkovaný, ale pohled na něj po ránu je prostě k nezaplacení. Tenisky, tříčtvrťáky, bílé tílko a vytahaná šedá mikina s kapucí naražená na jeho hlavě, aby zakryla to vrabčí hnízdo vlasů.

„Eh.. To nic,“ zakroutil hlavou Hae a podíval se jinam jinak by musel Heechula štípnout do té jeho napuchlé tváře, kterou měl ještě zničenou po spánku a říct mu, jak moc je roztomile vtipný, za to by mu určitě nepoděkoval. Heechul našpulil rty a pak si promnul oči: „Fajn nic mi neříkej, půjdeš si se mnou alespoň zaběhat?“ usmál se a začal se protahovat.

„To myslíš vážně?“ podíval se na něj nevěřícně Donghae. Ještě nikdy neviděl, že by Heechul běhal, a ještě k tomu po ránu. Hee přikývl a rozběhl se směrem z kopce: „Tak pohni sebou!“ křikl na mladšího. Hae chvilku koukal, jak utíká: „On to fakt myslí vážně,“ vydechl překvapeně a usmál se, poté se rozběhl za ním. „Počkej na mě! Hyung!“

---

Eunhyuk se probral a bolelo ho celé tělo. Když přišel do kuchyně, tak se připojil k ostatním a jejich snídani. Rozhlédl se, aby vyhledal pohledem Heechula, zda je taky tak zničený jako on, ale nikde ho neviděl, taktéž Donghaeho ne.

„Kde je Donghae a Heechul?“ zeptal se Leeteuka.

„Viděl jsem jen Heechula, jak odchází ven. O Donghaem nic nevím, myslím, že ještě spí,“ pokrčil rameny Leeteuk a napil se kafe.

„V pokoji není, má otevřeno,“ zamračil se Hyuk. Předtím se za ním chtěl jít podívat, ale našel jen prázdný pokoj, a tak si myslel, že je v kuchyni.

„Šel si brzo ráno něco zařídit!“ pronesl pichlavým hlasem Ryeowook od televize a nespouštěl z ní oči. Yesung, Sungmin a Kangin, co seděli u televize s ním se po něm docela vykuleně podívali. Eunhyuk se nahnul, aby se mohl podívat na Ryeowooka. Jeho tón hlasu ho docela překvapil. Takhle s ním ještě nikdy nemluvil.

„Jak to mluvíš Wookie?“ napomenul svého přítele Yesung a pošťouchl ho do boku. Ten mu však nevěnoval pozornost.

Eunhyuk nad tím jen mávl rukou: „To je v pohodě, asi se špatně vyspal,“

Ryeowook vynervovaně drtil pěstí polštář, na kterém seděl.

---

Heechul, ač se to nezdálo byl moc dobrý běžec. Skoro to vypadalo jako kdyby létal. Jak svištěl ulicí a Donghae mu sotva stačil. Na chvilku se zastavil, aby chytil dech a podíval se na Heechulovi záda, jak běžel s lehkostí dál.

„On mě chce asi zabít,“ pronesl mezi nádechy a výdechy a pak se znovu rozběhl. Běžel za ním asi dalších sto metrů. Už křičel jestli to nestačí, když tu najednou Heechul zahnul do úzké uličky. Donghae tam doběhl a podíval se. Nikde Heechula neviděl a popravdě se mu moc do té uličky nechtělo. Opatrným krokem se vydal směrem dál a zvolal Heechulovo jméno. Odpovědí mu byla jen strašidelná ozvěna. Všiml si, že doběhli až k staré budově na výrobnu matrací. Byla už dávno opuštěná a nikdo tam nechodil. Nic kromě starých matrací a všelijaké havěti tam nebylo.

„Hyung!“ zavolal znovu Donghae a beznadějně se rozhlédl, „Kam to jen běžel?“ zeptal se sám sebe. Najednou ho chytli za paži dvě ruce a stáhli do jedné z tmavých ještě sluncem neosvětlených částí objektu budovy a dopadl na jednu z matrací.

„Ahh... to vážně není vtipné,“ zakňoural, když si všiml Heechula stojícího nad ním. Kapuci měl sundanou a sledoval mladšího, jak leží na matraci.

„Si v pohodě?“ zeptal se po chvilce Donghae.

„Je ti smutno?“ vyhrkl na něj Heechul. Hae se zamračil: „Co tím myslíš?“

„To co tím myslím. Ptám se tě jestli si smutný kvůli tomu, co se děje mezi tebou a Eunhyukem?“

„Proč?“

„Potřebuju to vědět, abych ti mohl pomoct!“ Heechulův tón hlasu se trochu zvýšil. Donghaemu se to nelíbilo. Nechtěl se bavit o Hyukovi. Měl svůj důvod k tomu, že byl k němu poněkud odtažitý, ale chtěl si to vyřešit sám, a rozhodně nechtěl pomoc od Heechula.

„Nepotřebuju tvoji pomoc, Hyung,“ pokusil se o přátelský tón Hae a chtěl se postavit, jenže starší ho chytl a svalil se na něj, tak ležel přitlačený na té matraci.

„C-Co děláš?“ zeptal se trochu vyděšeně Donghae. Nervózně polkl, když viděl Heechulovi oči, jak ho přímo hltají pohledem, jeho pootevřené rty a cítil na tváři jeho přerývavý dech.

„Já ti pomůžu,“ usmál se na něj Hee. Donghae vytřeštil oči a než stačil něco namítnout Chul se zmocnil jeho rtů, kolenem se mu vměstnal mezi nohy a zatlačil na jeho rozkrok. Hae ze sebe vydral vzdech a toho využil Heechul a jazykem mu vplul do úst. Jednou rukou mu sjel pod mikinu a tílko. Donghae se zamračil, co to k sakru dělá?! Vzepřel se proti jeho síle a chtěl ho ze sebe odstrčit, jenže Hee se nenechal vyvést z míry a jedním rychlým pohybem ho přirazil zpět na matraci. Držel mu ruce u hlavy a podíval se mu do očí: „Přestaň a neboj se, uvolni se, bude to dobré,“ zašeptal. Hae věděl, že proti Heechulově síle nemá šanci. Hee se vrhl na jeho krk a oběma rukama mu rozepl zip u mikiny a vplul mu pod tílko. Zkoumal každičký záhyb Donghaeho těla, poté jednou rukou nahmatal jeho bradavku a začal ji prsty dráždit. Druhou rukou zajel mladšímu pod kalhoty a trenky. Donghae měl pevně sevřené pěsti i oči. Hlavu otočil na stranu a jen nesouhlasně mručel, ale nedokázal se ubránit vzdechům.
Heechul mu sice nuceně, ale dopřával neskutečnou slast. Zvláště, když se přesunul dolů a stáhl Haemu kalhoty i s trenkama. Donghae si skousl ret, když ucítil Chulovi rty kolem jeho penisu. Heechul chtěl, aby si taky něco užil předtím než si ho celého vezme. Po chvilce se odtáhl od jeho naběhlého údu a nechal Donghaeho jen tak ležet. Musel se usmát, když si všiml jeho výrazu, který tak dobře znal. Donghae měl jistojistě právě před očima naprosté černo, v hlavě podivný, ale příjemný tlak a ve spodní části těla takový úžasný pocit. Hee si stáhl kalhoty a uchopil do ruky svůj penis. Trochu si ho naslinil a potom zvedl Haemu nohy, trochu si ho k sobě přisunul, aby měl lepší přístup a pak nasměroval svůj penis k jeho otvoru. Donghae chtěl rychle vykřiknout, že to nechce, když ucítil, co se chystá udělat, ale už bylo pozdě, a tak jím projela jen vlna bolesti. Vykřikl a pevně chytl staršího za ruce, které měl opřené vedle jeho hlavy. Hee se jen usmál a pomalu se v něm pohnul. Pro něj to byl nepopsatelný pocit slasti. Opatrně se v něm začal pohybovat a tím mu způsobil ještě více bolesti. Donghae věděl, že musí vydržet, stejně neměl na vybranou.

Heechul přirážel a opuštěnou budovou se rozléhaly jejich společné vzdechy. Nakonec si Donghae na tu nepříjemnou bolest zvykl a vystřídal ji poměrně blažený pocit. Chul tomu ještě přispěl, když vzal do ruky jeho penis a začal ho rychle třít.

Netrvalo dlouho a Heechul se udělal do toho krásného těla. Donghae taky pocítil tu krásu orgasmu, když mu k tomu ochotně Hee dopomohl. Opatrně z něj vyklouzl a postavil se nad něj. Oblékl si svoje kalhoty a rukou si otřel pot ze svoji tváře.

„Neříkej to nikomu a já nic nepovím Eunhyukovi,“ pronesl rezolutně Hee, a když Donghae po chvilce přikývl, tak se k němu sklonil a pomohl mu setřít veškeré sperma z jeho těla a také mu pomohl se obléci.

---

„Zlato? Co se děje? Si nějaký divný. Nespal jsi, strašíš tu od brzkého rána a si na ostatní protivný,“ Yesungův hlas zněl velice naléhavě a starostlivě, když obejmul kolem ramen svého malého Wookieho, když zrovna seděl u nich v pokoji u stolu.

„Sungie..,“ otočil se na něj se šeptem a uslzenýma očima Ryeowook, „že.. že ty bys mě nikdy nebyl schopný podvést?... Že ne?“

„O čem to mluvíš?“ zeptal se překvapeně Yesung a zadíval se do jeho očí. Potom ho rychle znovu objal a pohladil ho po vláskách: „Samozřejmě, že bych to nikdy neudělal, pro mě existuješ jen ty,“ zamumlal mu do vlasů a políbil je.

„Děkuji ti, víš, že tě miluju?“ pousmál se konečně Wookie a přitulil se více ke svému princi.

„Já tě miluju víc trdlo,“ usmál se Yesung. Ryeowook se od něj po chvilce odtáhl a zadíval se mu do očí: „Myslíš, že je lepší, když je člověk podváděn, ale neví o tom a žije s tím, že ho ten druhý miluje, a nebo by se měl dozvědět, že je zrazován někým koho miluje?“

„Podle mě je lepší se o tom dozvědět, není dobré být s někým, kdo tě nemiluje a podvádí tě,“ odpověděl mu.

„Takže bych mu to měl říct?“ zeptal se váhavě Wookie.

„Komu?“

„Donghaemu, o tom, že ho Eunhyuk podvádí,“ pronesl smutně.

„Cože? Hyuk, že podvádí Donghaeho? Ale to nedává smysl, teď jsem se s ním celou dobu bavil a říkal, že je hrozně nešťastný z toho, jak se k němu chová, a že by si strašně moc přál, aby se k sobě měli jako dřív. A ty víš, že já poznám když někdo lže, Eunhyuk Donghaeho miluje,“ vysvětlil Yesung.

„Tak.. proč.. teda.. se vyspal s Heechulem?“ zamračil se Ryeowook.

„S Heechulem?“ vyhrkl překvapeně Yesung. Wookie přikývl.

„Řeknu to Donghaemu,“ zašeptal.

V tu chvíli jen kousek vedle se zrovna vrátili Heechul s Donghaem z jejich tajného výletu. Heechul musel uznat, že je Donghae skvělý herec, být takhle donucen k něčemu, co nechtěl a pak se usmívat na ostatní jako by se vůbec nic nestalo. Je úžasný! Sám si uvědomil, že to možná trochu přepísk, ale tak dosáhl čeho chtěl a věděl, že teď už se věci budou vyvíjet nadmíru dobře. Najednou se uprostřed toho davu ostatních členů skupiny vynořil Ryeowook a odtáhl si Donghaeho stranou do koupelny.

„Co se děje Wookie?“ zeptal se polekaně Donghae. Opět byl docela nepříjemně zatáhnut někam pryč.

„Hyung, musím ti něco říct,“ podíval se na něj smutně Wookie.

„Povídej,“ pobídl ho. Ryeowook už chtěl vykřiknout:„Eunhyuk tě podvádí!“, ale jakmile si vybavil tu smutnou a nešťastnou tvář svého Donghae Hyunga potom, co by se s ním rozešel, tak se jen nadechl a s klidem pronesl: „Dávej si prosím pozor na Eunhyuka, nenechej si na něj sáhnout dobře?“ S tím odešel z koupelny.

Donghae se jen nechápavě podíval směrem za mizejícím Ryeowookem a najednou ho napadla hrozná představa. „Co když se pokusí Heechul sáhnout i na Hyukkieho, to bych si nikdy neodpustil! Stačí, že jsem byl za svoje chování k němu potrestán já sám, nemusí trpět i Eunhyuk,“

Rozběhl se směrem do Eunhyukova pokoje, doufal, že ho tam najde. Málem po cestě srazil Sungmina a kousek za ním stál o dveře opřený Heechul. Ignoroval jeho pohled a vtrhl k Hyukovi do pokoje. Blonďáček ležel na posteli zády ke dveřím. Díval se na Donghaeho fotku a z očí se mu valily slzy.

Odpusť mi to Hae... nechtěl jsem tě podvést s Heechulem. Uvědomil jsem si, že to byla hrozná chyba. Vrať se mi prosím. Chybíš mi strašně moc. Neodpustím si jestli se ti někdy něco stane. Radši na mě křič, uhoď mě. Cokoli. Jen mě neopouštěj. Nevíš, jak moc se je mi ze sebe špatně. Jsem idiot... Omlouvám se.. Miluju tě...

„Miluju Tě strašně moc,“ zašeptal mezi vzlyky a pohladil fotografii. V tu chvilku ho najednou překvapily dvě ruce, které se kolem něho ovinuly a pevně si ho k sobě přitiskly. Eunhyuk se otočil a poznal Donghaeho oblečení a na ruce řetízek, který mu dal k narozeninám.

„Taky tě strašně moc miluju Hyukkie,“ zašeptal téměř zoufale do jeho ucha. Z očí mu vytryskly slzy a schoval svoji tvář do jeho blonďatých vlasů.

„Myslel jsem si, že se na mě zlobíš,“

„Zapomeň na to, jak jsem se choval. Omlouvám se, byl jsem idiot, neuvědomoval jsem si, co mám,“ řekl prostě Hae a políbil Hyuka do vlasů.

„Neomlouvej se mi prosím!“ vykřikl mezi slzami Hyuk. Nedokázal mu říct proč. Nechtěl a bál se, že by ho mohl opustit. Na druhou stranu nevědomý Donghae se bál, aby mu Heechul nevzal jeho Eunhyuka, tak jako si vzal jeho samotného.

„Slib mi, že už se nebudeme hádat,“ pronesl jednoduchou prosbu Donghae.

„Slibuju!“

---

To všechno poslouchal Heechul s úsměvem na rtech za dveřmi jejich pokoje.

„Tak je vidět, že mise byla úspěšná,“ zašeptal si sám pro sebe. Najednou k němu dolehl Sungminův křik z pokoje KyuMin.

„Ne Kyuhyune! Nebudu se s tebou o tom hádat!“ … „Fajn! Vypadni! Nechci tě ani vidět!“ následoval Kyuhyunův křik.

Hee se jen ďábelsky usmál: „A hele, další na řadě!“