I'm Still Loving You By MeeKyong

Fandom: Super Junior

Pairing: EunHae

Žánr: Láska (co jiného, že?^^)

Typ: One Shot

By MeeKyong







A je tu konečně povídka, kterou napsala moje sestra. Takže tímto oficiálně zahajuji její povídkovskou kariéru. Buďte na ni hodní. Stačí, že má se mnou doma peklo 3:)

Donghae

Už je to tak dlouho... Chybí mi... Chybí mi jeho něžné doteky... Jeho sladké a měkké rty...
Jeho silné paže, které mě celou noc tiskly k jeho vypracované hrudi..

Ale to už je minulost. Jsou to už dva měsíce, co jsme si řekli, že budeme radši jen přátelé.
Dva měsíce jen trpím.
Dva měsíce neustále žárlím ! Pokaždé, když ho někdo obejme..
Pokaždé, když se na něho někdo podívá a usměje se... ŽÁRLÍM !
Dlouhé dva měsíce stojím po jeho boku jen jako jeho nejlepší kamarád.
Pořád ho nadevše miluji, ale pro něho je to už asi dávno zapomenuté.
Ale myslím, že bych mu to měl říct... Správně ! Musím mu to říct !...
Ne.. Já mu to CHCI říct !
Dneska mu to řeknu ! Eunhyuk ke mně má dnes večer přijít, abychom se podívali na další epizodu našeho oblíbeného dorama.
Jak bych mu to měl říct ? Měl bych se s ním podívat na dorama a dělat jakože nic a potom to na něho všechno vychrlit ? Nebo bych měl dnešní setkání zrušit a poslat mu dopis s vyznáním ? Ne to ne.. to bych se mu potom nedokázal podívat do očí.. Musím vidět jeho reakci.. Takže dnes večer.

Ale.. jak bych to měl udělat ? Musí to být hezký. Hezká atmosféra a všechno okolo toho. Hmmm.. Tak třeba... Už vím ! Uvařím nám večeři !

X X X

Po delším nákupu, kde jsem lítal asi půl hodiny, jenom abych koupil to správné koření... Po vytouženém návratu domů, jsem svůj kabát odhodil na židli, kterou jsem nedávno koupil. Dal jsem vařit vodu na čaj. Venku je strašná zima ! Vlastně se ani nedivím, protože za čtrnáct dní jsou Vánoce. Hned jsem se pustil do přípravy jídla, co má Hyukkie tak rád. Nikdy jsem pro nikoho sám nevařil, tak jsem docela nervózní. Když jsem začal hledat sójovou omáčku, celkem mě pobavilo, když jsem za velkou pikslou s bonbóny objevil ono koření, které jsem jako idiot hledal v obchoďáku...

X X X

Asi po hodině vaření, jsem si konečně mohl oddychnout. Jídlo bylo hotové. Teď už jen nějak hezky prostřít stůl a pěkně se vyfiknout. Nechtěl jsem se nějak moc parádit, aby to nevypadalo divně. Takže jsem si ze skříně vytáhl černé, těsné a stylové kalhoty a k nim jsem si vzal tričko, s jehož výběrem mi Hyuk pomohl. Šel jsem do koupelny, navoněl se a upravil si účes. Ještě naposledy jsem se obhlédl ve své svém odraze a vydal se do obýváku. Hodiny ukazovali 17:48. S Hyukem jsme se domlouvali na šestou, takže má ještě čas...

X X X

Eunhyuk

''Aish ! Dneska k němu mám znova jít ! Už to pomalu nezvládám. Nemůžu k němu jít ! Prostě to nejde.. Stejně jsem mu řekl, že není úplně jistý, jestli přijdu, ale i když to říkám často, vždycky přijdu... Myslím, že slova Nevím jistě jestli přijdu nebere vůbec vážně... Pokaždé přijdu.. Určitě se mnou počítá '' přemýšlel jsem nahlas a chodil dokola po svém pokoji. Z přemýšlení o Donghaem mě ovšem vytrhl tón, který se ozve jenom když mi někdo napíše SMS. S pomyšlením, že by to mohl být Hae s tím kde jsem, jelikož už bylo půl sedmý, jsem se vydal ke stolu a vzal do ruky svůj mobil.
'Siwon' zablikalo mi na obrazovce a já cítil, jak ze mě aspoň na chvíli odpadla nejistota.

''Ahoj Hyuku, chtěl jsem se zeptat... Máš na dnešek nějaký plány ? Jestli ne, tak teď už je máš :D. Dej mi vědět, zašli by jsme se někam najíst, hmm ?'' Jakmile jsem zprávu dočetl, nevěděl jsem, co mám dělat. Nebo věděl ? Když už mě ten Siwon pozval, půjdu s ním.. Aspoň nebudu doma sedět na zadku a snažit se ignorovat nutkání jít za Donghaem, nebo mu jenom zavolat. Jo, nebude ode mě hezký, jít ven s Wonem a nechat Haeho čekat, ale já k němu nemůžu. Zvláště ne dneska..

Kdyby jsme se nerozešli, bylo by to dneska už půl roku, co jsme spolu.. Celý den na to myslím.. Musím se nějak těch myšlenek zbavit. A Siwon se dokonale hodí na to, aby mi pomohl..

''Tak ok, zajdeme.''

''V kolik ?''

''Třeba hned.'' Asi tak deset minut potom, co jsem mu naposledy odpověděl, se ode dveří ozval zvonek. Něco jsem na sebe hodil a šel ke dveřím. Vlastně ani nevím, co jsem si oblékl. Bylo mi to jedno. Vždyť sem šel ven se Siwonem, ne s Haem, takže mi to bylo fuk. Doběhl sem ke dveřím a otevřel je. Stál v nich Won (kdo taky jiný, že ?) a hned mě nedočkavě začal tahat ven z baráku. Vytrhl sem mu svůj rukáv z jeho prstů, s tím, že si ještě musím na sebe něco vzít, jinak bych asi zmrznul. Rychle jsem si vzal svojí novou koženou bundu, klíče, mobil a peněženku. Zamknul jsem dům a s myšlenkou na Haeho, jsem se vydal jíst se Siwonem.

X X X

Donghae

Nervózně jsem chodil po obýváku, sem tam jsem se zastavil a přešlapoval na místě. Pohledem jsem stále hypnotizoval nehýbajíc se dveře. Občas mi zrak sklouzl i na displej mobilu, v očekávání, že by mi třeba mohla přijít nějaká SMS. Uběhlo 10 minut.. půl hodiny.. za tou následovala další půl hodina. Pomalu jsem přestával věřit, že by dnes mohl přijít. Sedl jsem si na židli před pracně přichystané jídlo. Už bylo dávno vystydlé. Byl jsem unavený, takže jsem si položil hlavu na stůl vedle jídla a nevědomky jsem usnul..

Eunhyuk

Seděl jsem s Wonem v jedné z místních restaurací a vidličkou se přehraboval v jídle, které mi Siwon objednal. Měl jsem tohle jídlo opravdu rád, ale nějak jsem ztratil chuť k jídlu. Siwon mi něco vyprávěl aniž by věděl, že ho vůbec nevnímám. Přemýšlel jsem co asi Hae dělá. Jestli na mě čeká nebo to už vzdal. Jestli ho mrzí to, že jsem nepřišel nebo je mu to jedno. Dívá se na další díl doramy, kterou spolu sledujeme nebo už spí. Bude na mě naštvaný nebo nad tím jen mávne rukou. V hlavě jsem měl momentálně úplný zmatek. Jedna myšlenka se předháněla s druhou a ta zase s další, jako na nějakém maratonu.

Po chvilce Siwon zjistil, že mu nevěnuji ani trochu ze své pozornosti a tak mi dlaní zamával před obličejem. Docela jsem se ho lekl a závod myšlenek v mé hlavě ihned skončil, aniž by se vyhlásil vítěz. Podíval jsem se na něho nechápavým pohledem, který mi hned oplatil. ''Jsme tady už skoro hodinu a ty sis nevzal ani jedno sousto. Pořád se v tom prohrabuješ. Poslouchal jsi vůbec co sem ti tady celou dobu říkal ? Nebo to byla jenom moje iluze, že aspoň přikyvuješ ?'' ''Cože ? Oh, jo promiň. Víš nemám nějak náladu'' odpověděl jsem a odložil hůlky ''Stalo se něco ?'' Won nahodil ten svůj starostlivý pohled, který opravdu vidět nepotřebuju.

''Ne nic, jenom jsem asi vstal špatnou nohou. Zítra budu mít snad lepší náladu'' usmál jsem se na něj. Pak mi došlo co vlastně říkal ''Mimochodem, říkal jsi, že už tady jsme hodinu ?'' '' No jo už to tak bude'' Něco ve mně se právě zlomilo a přemohlo mě to. Rychle jsem vstal a rozeběhl se ke dveřím ''Promiň, ale musím jít, uvidíme se zítra'' zakřičel jsem na Siwona ještě ode dveří a pak už jsem se nezastavil a běžel jsem přímo k domu, kde bydlí Donghae..

X X X

Doběhl jsem před Haeho dům a vešel jsem dovnitř. Pořád jsem u sebe měl klíč, který mi Hae dal ještě v době kdy jsme byli spolu. Aniž bych se zul nebo si sundal kabát, jsem vešel do obýváku. Haeho jsem tam nenašel. Řekl jsem si, že už asi spí, tak jsem šel do jeho ložnice. Postel byla krásně ustlaná, ale Hae na ní neležel. Tak jsem šel do kuchyně a tam jsem uviděl Donghaeho jak spí s hlavou položenou na stole. Kromě toho byly ještě na stole dva talíře s dobře vypadajícím jídlem. Celý stůl byl krásně prostřený. Znovu jsem se podíval na Haeho. Ihned jsem poznal že má na sobě to moje oblíbené tričko, které jsem mu pomáhal vybrat. Strašně moc mu to slušelo. Už jsem to nemohl vydržet. Musel jsem mu říct, že mé city k němu se nezměnily. Položil jsem mu ruku na rameno a trochu jím zatřásl. Nijak nereagoval, tak jsem to zopakoval a k tomu jsem řekl jeho jméno. Viděl jsem jak se mu pomalu otevřela víčka, takže jsem mohl znovu vidět jeho přenádherné oči. Jakmile se jeho pohled střetl s tím mým, tak rychle vstal a vyděšeně se na mě podíval.

X X X

Donghae

Uslyšel jsem zvuk, ze kterého jsem rozpoznal cvaknutí kliky u vchodových dveří. Dveře se znovu zavřely. Chtěl jsem vstát a jít se podívat kdo to je, ale... Ta chůze.. znal jsem jí. Sem tam hlasitý, sem tam tichý krok. Tohle dokázal jen Eunhyuk. Poznal jsem vešel do obýváku. Poté přešel do mého pokoje. Nevím přesně co dělal, ale přestal jsem na tím přemýšlet hned jak jsem zjistil, že právě stojí pár kroků ode mě. Na svém těle jsem cítil jeho pohled. Chvilku se nic nedělo, když v tom mi položil ruku na rameno a zatřásl mnou. Byl jsem tak šťastný že přišel, přesto jsem dál předváděl že spím. ''Donghae'' zkusil to znovu. Už mi to nedalo a otevřel jsem oči. Kmital jsem očima po stole a pak se podíval do jeho očí. I když jsem věděl že tu je, lekl jsem se ho. Vyskočil jsem ze židle a nejistě jsem se na něho podíval. Upřeně se na mě díval a v jeho očích jakoby blikaly malé otazníčky. Asi moc nepobral to co se tu děje. Ani se mu nedivím, ne každý by pochopil co se tady děje, když před ním stojím s očima vykulenýma jako pětileté dítě co vidí Santa Clause.

''Ty... Při- přišel jsi..'' hlas mi vypovídal službu. Už jsem ani nevěřil, že by mohl přijít.

''Já.. jo přišel.. pozdě, ale přišel'' viděl jsem, jak se mu koutky zkroutily do malého úsměvu.

''Myslel jsem že už nedorazíš'' nervózně jsem si skousl ret, ale hned jsem toho nechal, aby tahle situace nebyla ještě divnější.

''Já si to taky myslel.. Každopádně, musel jsem přijít.. Musím s tebou mluvit'' Tak a je to tady. To, že se mi srdce prudce roztlouklo hned poté, co jsem zjistil že přišel, bylo ještě docela normální, ale teď bilo jak pominuté. Cítil jsem ten tlukot všude. Mohl bych přísahat, že mi právě teď srdce běhá po celém těle a už zbývá jen chvilka a dostane se ven úplně. Co mi to chce říct ? Že mě nenávidí ? Provedl jsem mu něco ? Potkal někoho, do koho se zamiloval ? Ano, určitě to bude jedna z těch možností. Nechci to slyšet, nemůžu. To už by mě odrovnalo úplně a to myslím smrtelně vážně.

''Promiň'' tohle jediné slovo jsem ze sebe dokázal vypustit a pak už jsem utíkal ven do té zimy, jako by můj dům právě napadlo několik dinosaurů nebo ještě něco horšího. Ani nevím, kam jsem běžel a abych pravdu řekl, nezajímalo mě to. Tuhle část města znám dost dobře, takže vždycky najdu nějakou cestu zpátky. Mým cílem teď bylo, dostat se co nejdál od Eunhyuka. Jenže pro mé zklamání jsem na tom po fyzické stránce nebyl až tak dobře, takže jsem se asi po 50-ti metrech zastavil a lapal po dechu. Samozřejmě, jak jsem mohl od Hyuka očekávat, rozběhl se za mnou. I když jsem se snažil utíkat tak, aby neměl šanci mě doběhnout nebo vůbec najít, nevyšlo to. Je přece jenom o něco rychlejší.

''Co si myslíš že děláš ?! Kam v tuhle dobu utíkáš ?!'' Docela jsem se lekl jak na mě zvýšil hlas. Chvilku jsme oba mlčeli a já začal pociťovat zimu. Jo vyběhnout ven z baráku takhle večer je blbej nápad. Jenže vyběhnout v prosinci a ještě k tomu v krátkém rukávu, když sněží, to je nápad mnohem blbší. Snažil jsem se skrýt třes svého těla a docela mi to šlo. Najednou jsem uslyšel přibližující se kroky. HyukJaeho kroky.

''Nechoď sem.. Ne blíž.. Nebo vážně zešílím.. '' Hlas se mi třásl, tak jako nikdy. Nevím jestli to bylo tou zimou nebo za to mohl strach. Myslím, že obě věci na tom měli nějaký svůj podíl.

''Co se děje ? Nechápu to..'' Tenhle kluk.. Vážně mě štve.. Nemůžu mu přece říct co se děje. Ale ještě chvíli a neudržím to v sobě.

''No tak, odpověz mi !'' Hlas se mu začal znovu zvyšovat, ale já jsem stále mlčel.

''Proč k tobě nemůžu jít blíž ?!'' Tohle už nevydržím...

''Já-'' Hlas se mi zlomil ve chvíli, kdy mě zezadu objal. Tiskl mě k sobě tak pevně, až to trochu bolelo, ale nevšímal jsem si toho. Znovu jsem měl vykulené oči a civěl jsem do stále nabývající kupy sněhu.

''Proč mi tohle děláš Hae ?! Ať se snažím sebevíc, pořád tě miluji. A ty se tu navíc přede mnou klepeš zimou. Vždyť budeš nemocný. To nechci. Musíš být zdravý ! Musíš být silný ! Musíš.. Musíš se ke mně vrátit a.. Bože prosím řekni, že ke mně taky pořád cítíš to samý. Řekni mi, že mě taky miluješ.. Prosím..'' První slza. Za ní druhá a další. Nevěřil jsem, že něco takového právě řekl.

Stále jsem stál jako prkno. Zvedl jsem ruku a dotknul se jeho dlaní, které byli pevně spojené. Stiskl jsem je a rozpojil je.

''Myslel jsem si to. Ty mě už nemiluješ..'' Rozplakal se. Nevěděl jsem co mám dělat dřív. Nakonec jsem se otočil a podíval jsem se mu do očí. Věděl jsem, že i kdybych se teď pokusil něco říct, nevyšlo by to. Hlas by se mi znovu zlomil. Setřel jsem mu slzy, které pořád stékaly. Už jsem to nevydržel a obmotal jsem mu ruce kolem krku. Doufám, že pochopil to že ho taky stále miluji.

Odtáhl mě od sebe a podíval se mi do očí.

''Znamená to-'' Nenechal jsem ho to doříct a políbil jsem ho na rty. Ve chvíli, kdy mi na polibek odpověděl, byl jsem snad ten nejšťastnější člověk na Zemi.