MINE IV.

Skupina: DBSK

Pairing: YunJae

Žánr: Mystery, zamilovaný, smrt

Typ: Kapitolovka

Autor: Hyunii

 Yunho byl šťastný, po dlouhé době opět zažíval, tak nepopsatelně krásný hřejivý pocit u srdce. Způsob jakým dováděl s malou Jinny mu připomínal jeho dětství. Proč vlastně přestal být veselý a jeho mládí skončilo tak moc brzy? Dobře věděl proč a kdy. Jenže žil s tím, že ať už se v minulosti rozhodl pro cokoli, věří že to bylo správné a tak i záchrana démona byla správným rozhodnutím.

„Yunho! Richard se zasekl!“

Yunho se otočil za tím roztomilým výkřikem a usmál se.

„No asi už má dost,“ poplácal Richarda na boku a pohladil ho po jeho dlouhé zlatavé hřívě. Jinny našpulila uraženě pusu a dala ruce v bok. Yunho se neubránil zasmání a sundal malou dívenku z Richarda dolů.

„Co by jsi řekla na to, kdybychom se teď přesunuli k panenkám?“ pronesl cestou Yunho, když odváděli Richarda zpět do stájí. Jinny vyjekla štěstím a začala tahat Yunha za kabát.

„Jinny, jak se to chováš?“ okřikl ji nervózně ShinDong.

„Jen ji nechte, ať se vyřádí! Však je to jen dítě,“ uklidnil situaci mávnutím ruky Yunho a vyzvedl si Jinny do náruče.

„Už dlouho jsem se necítil, tak moc šťatsný,“ řekl vesele Jinny a ta se krátce začervenala.

Tohle je tak nesnesitelné. Nemůžu se na to dál koukat. Jak tohle vůbec může říct? Cožpak díky mě není dostatečně šťastný? Je uznávaný, úspěšný a bohatý. Tak proč není šťastný?

JaeJoong vztekle sledoval dění, které se odehrávalo jen o pár pater nad ním. Jeho oči byly zakaleny temně rudou barvou a louče v jeho cele nebezpečně vzplály.

Zhluboka se nadechl a sevřel ruce v pěsti. Zavřel oči a téměř neslyšitelným šepotem nechával přes své rty klouzat jedno slovo zaříkávadla za druhým.

Yunho vedl Jinny za ruku do schodů: „Mám sbírku po mé mámě, moc měla ráda porcelánové panenky a já ji slíbil, že je věnuju svým dětem,“ … „Ty už máš nějaké děti?“ zeptala se Jinny. Yunho jen zatřásl hlavou: „Ne nemám, ještě se mi nepoštěstilo,“

Vyšli do prvního patra a Yunho zjistil, že nemá sebou klíč od pokoje.

„Jinny, počkej tady, jen skočím nahoru pro klíč, dobře?“ poprosil a rozběhl se do druhého patra. Jinny se usmála a ohlédla se. Byla ráda, že potkala někoho jako je Yunho. Byl na ni hodný a byla s ním zábava. Ne tak jako s jejím strýčkem ShinDongem. Dítě si potřebuje hrát a být veselé. Najednou se za jejími zády ozval vrzavý skřípot dveří. Jinny se otočila za tím zvukem a k jejímu překvapení uviděla napůl otevřené dveře. Pomalu a beze strachu k nim přišla. Podívala se dovnitř a zjistila, že tam jsou schody, které vedou směrem dolů. Jelikož byla Jinny velice zvídavé dítko, tak se rozhodla jít prozkoumat tu tajemnou chodbu.

Kráčela opatrně dolů až narazila na velké mříže. Jen na malou chvilku jí projel špatný pocit, že by tam neměla co dělat. Přeci jenom neřekla nic Yunhovi. Ano určitě ji bude hledat a bude se zlobit. Rychle se obrátila k odchodu, když tu najednou jí zastavil hlas: „Jinny, kam utíkáš?“ Otočila se a spatřila za mřížemi velkou postavu s jasně fialovýma očima.

„Kdo jsi?“ zeptala se.

„JaeJoong,“ odpověděl s úsměvem. Jinny se usmála nazpět a postrčila do mříží, aby se otevřely.

„Ty bydlíš s panem Yunhem?“ přistoupila beze strachu k démonovi. JaeJoong jen přikývl hlavou a poté naznačil, aby přišla ještě blíž.

„Jsi taky tak zábavný a veselý?“ Jinny zářila očka aniž by věděla, že je pod jeho kontrolou.

Yunho seběhl ze schodů: „Jinny! Tak už jsem ho našel! Jinny?“ rozhlédl se kolem dokola, ale nikde malou holčičku neviděl. Poté si všiml otevřených dveří, které vedly do cely démona a projel jím mráz. Neváhal ani chvilku a rozběhl se dolů. V půlce zakopl a silně dopadl na kamenné schodiště. Bolestí zavřel oči a najednou zaregistroval, jak se ze zdola line dětský smích.

Jen do toho, ještě blíž, pojď sem ty malá stvůro. Už tě skoro mám. Vysaju z tebe život a konečně zbavím Yunha té odporné radosti.

JaeJoong jen dál stál nehybně s tím tak odporně falešným úsměvem na rtech a čekal až se Jinny přiblíží do té nejlepší vzdálenosti pro to, aby mohl zasáhnout.

„Jinny!“ rozlehlo se po místnosti. Holčička se rychle otočila a JaeJoong sebou škubl. Yunho se podíval na JaeJoonga docela nebezpečným pohledem: Co se snažíš udělat?

Jae se podíval hluboko do jeho očí: Já se o nic nesnažím.

A asi si myslíš, že ti budu věřit démone? Odpověděl mu myšlenkou a natáhl ruku směrem k Jinny: „Pojď, tady bys neměla být,“ Rychle se chytila jeho ruky a s provinilým výrazem ve tváři se naposledy podívala směrem k JaeJoongovi. Poté ji Yunho rychle vyvedl z démonovy cely.

Jen počkej, tohle ti neprojde. Takže použijeme sílu polibku...

„Jinny, kam jsi to šla? To bylo hodně nebezpečné,“ podíval se na dívku a pohladil ji po vláskách. Jinny se podívala do země: „Omlouvám se, byla jsem zvědavá. Ale JaeJoong byl na mě hodný,“ … „JaeJoong není hodný!“ vykřikl frustrovaně. Jinny se jeho zvýšeného tónu polekala a do očí se ji nahrnuly slzičky.

„Ah... Jinny, promiň mi to. Měl jsem na tebe dávat větší pozor,“ vydechl bezradně a obejmul ji pevně.

---

Později večer, když už ShinDong s malou Jinny odešli se Yunho stále nemohl zbavit podivného pocitu. Věděl, že se JaeJoong dostal až nebezpečně blízko k Jinny. Něco plánoval, ale neměl ani nejmenší tušení co. Nervózně pochodoval po svém pokoji až se nakonec rozhodl, že si půjde s JaeJoongem promluvit. Třeba se mu to podaří a zjistí, co má za lubem.

Sešel kamenné schody a objevil se v té temné místnosti. Spatřil JaeJoonga vysoko nad zemí. Vznášel se. Oči měl zavřené.

„Jae?“

V tu chvíli, kdy Yunho vyslovil jeho jméno, otevřel oči a nebezpečná svítivě žlutá barva rychle vyhasla. Yunhovi z toho pohledu přejel mráz po zádech.

„Musíme si promluvit,“ dodal.

„O čem chceš mluvit?“ snesl se na zem těsně před něj.

„Neublížíš Jinny, ano?“

„Co bych z toho měl?“ zeptal se po chvilce a s úsměvem se otočil. Yunho ho obešel, aby se mu mohl dívat do očí.

„Nevím, co by jsi z toho měl, ale já tě žádám, abys ji neublížil, rozumíš?“ zvýšil trochu hlas.

„Yunho,“ začal ledově Jae, „vůbec netušíš, co se může stát, ty tomu nezabráníš,“ zadíval se svému vězniteli do očí a ani jednou neuhnul pohledem. Yunho sebou otřásl a cítil se nějak podivně. JaeJoong cítil, že má vyhráno, když se Yunho dotkl rukou jeho hrudi. Pomalu, ale vážně jen pomalu odhalil kousek své bílé perleťové kůže.

O co se to ten ďábel snaží? Proč mám pocit, že chci ochutnat tuhle sněhově bílou kůži? Proč cítím tuhle zvláštní touhu? Yunho nedokázal zabránit tomu pocitu, který ho sžíral do morku kostí. Přistoupil blíž a přejel prsty po odhalené kůži. Vydechl roztřeseně a zadíval se JaeJoongovi do očí.

„Jestli po něčem toužíš, tak si to vezmi,“ vyšlo přes ty chladné rty. Yunha to naprosto dostalo a svalil démona na studenou zem. JaeJoong se nijak nebránil, však dosáhl toho čeho chtěl. Cítil, jak Yunhova ruka bloudí po jeho těle a na hrudi se mu do kůže zarývaly jeho horké rty. Yunho byl jako v extázi dál toužil po tom těle. Vůbec mu nevadila bolest, když se natiskl na JaeJoongovo tělo tak moc, že ostny na obojku, který měl démon na krku mu rozřízli kůži. Stačil jen malý okamžik a poznal chuť těch chladných rtů. Utápěl se v jejich společném polibku. Tělem mu proudila neznámá energie a on chtěl víc. Za chvíli bojoval s jeho jazykem. Vášnivě a spontánně se dál ponořoval do toho nejhoršího hříchu, který může lidská bytost udělat. Propadl démonovi z Temnot.

A teď jsi jen můj Jung Yunho.....