Pairing: YunJae
Žánr: Mystery, zamilovaný, smrt
Typ: Kapitolovka
Autor: Hyunii
Všechno
bylo zmatené. Hlava mu třeštila. Cítil podivný chlad v zádech a
všechny jeho vzpomínky byly rozmazané a nejasné. Co se to vlastně
přesně stalo? Yunho si nemůže vzpomenout, co se událo od doby,
kdy vkročil k JaeJoongovi do cely. A jak se vůbec dostal zpátky do
své postele ve svém pokoji?
Posadil
se pomalu a zhluboka oddechoval, srdce mu bilo jako splašené a měl
podivný pocit v žaludku. Protřel si oči: „Co se stalo včera
večer?“ zeptal se sám sebe. Opatrně vstal a přešel do
koupelny. Opřel se rukama o umyvadlo a jakmile se mu opět zatočila
hlava, tak pustil studenou vodu a rychle si opláchl obličej.
Zadíval se na svůj odraz v zrcadle a vyděsil se. Jeho oči byly
celé rudé a jeho pleť byla bílá jako stěna. Neváhal ani
chvilku a rozběhl se za JaeJoongem.
„Co
jsi se mnou udělal démone?!“ rozkřikl se ještě před mřížemi,
ale v následující vteřině si uvědomil, že jeho hlas zní
poněkud divně. Chytl se za krk a překvapeně se podíval před
sebe.
Já
s tebou nic neprovedl. To všecko ty sám...
Yunho
byl jako přimrzlý k zemi, když se ozval jen tajemný šepot u jeho
ucha. Ohlédl se, ale nikde Jaeho neviděl.
„Já
sám? Co se stalo?!“ zeptal se vážně.
Neodolal
jsi. Cožpak si nevzpomínáš?
„Čemu
jsem neodolal?“ zastavil se.
Ach
Yunho... víš, co na vás lidech vážně miluji? Vaši největší
slabost. Zvanou emoce.
Yunho
nervózně polkl. Čekal, kdy se dozví, co se stalo a pořád se
snažil přijít na to odkud se ozývá démonův hlas. Nikde ho
neviděl a to ho ještě víc znervózňovalo.
Především
vášeň je tak nádherná a zároveň nejhorší emoce. Nedokážeš
ji ovládat a člověka dělá sobeckým. Nevěděl jsem, že jsi až
tak vášnivý Yunho. (smích) Ani jsi nebral ohled na své vlastní
tělo...
Najednou
pocítil štiplavou bolest na krku a hrudi. Svlékl ze sebe košili a
všiml si dlouhých rudých šrámů. V očích se mu odrážela
hrůza.
Ano..
je to tak. Byl jsi tak mimo, že jsi ani nevnímal bolest, kterou jsi
si způsoboval. Toužil jsi jen po mých rtech a polibcích. Ani
chlad mého těla ti nevadil...
„Dost!!!
Přestaň!!!“ rozkřikl se Yunho, když se mu v mysli najednou
zjevila první vzpomínka na polibek. Chytl se za hlavu a dopadl na
kolena.
„Propadl
jsi Temnotě a víš to. V hloubi duše stále cítíš, že po mě
toužíš,“ pronesl chladně JaeJoong, který se náhle zjevil za
Yunhovými zády a nespouštěl ze svého věznitele oči.
„AAAAAAHHHH!!!!“
zoufalý Yunhův výkřik se rozlehl po celé místnosti a pronikl i
skrz zdi a byl slyšet až venku před domem.
---
„Strýčku
slyšel jsi to?“ zeptala se Jinny, která se už nemohla dočkat až
znovu uvidí Yunha.
„Znělo
to jako pan Yunho,“ zamyslel se na chvilku ShinDong a se zlým
tušením se podíval směrem k velkému domu.
---
„Něco
ti nabídnu Yunho, ano?“ zašeptal rozkošně do jeho ucha, zatímco
mu rukou sjížděl po odhalené hrudi. Yunho zadrhávaně oddechoval
a pevně semkl oči. Snažil se bojovat s tou zvláštní energií,
která prostupovala jeho tělem a nutila ho se oddat JaeJoongovi
stejně jako předchozí večer. On přeci nebyl takový člověk.
Tedy člověk... byl ještě člověkem? Nezradil svoji vlastní
rasu? Nechtěl se za žádnou cenu stát démonem jako je JaeJoong.
Žádným padlým andělem. Vždy věřil v nevinnost, spravedlnost a
lásku. Věřil v Boha, a tak se snažil vzepřít se té takzvané
Temnotě, aby si ho odtáhla k sobě.
„Co....
ode mě ….chceš?“ vydral roztřeseně přes rty. JaeJoong se
ďábelsky zasmál a jazykem olízl několik ranek na jeho krku.
Rukou stále přejížděl po jeho roztřeseném těle.
„Je
to tak prosté, prostě mi pomůžeš se vrátit zpátky do Temnoty,“
nakonec dodal.
„Proč
já?“
„A
kdo jiný? Kdo jiný než ten, co mě zachránil? Tím jsi zpečetil
naše spojení,“ chytl Yunha za bradu a otočil si jeho hlavu tváří
v tvář. Yunho stále zavřené oči a snažit se nevnímat bolest,
která opět drásala jeho kůži na zádech, když se Jae se svým
ostnatým obojkem natiskl na jeho tělo. JaeJoong hladově polkl při
pohledu na jeho rudé rty. Nečekal déle a dravě Yunha políbil. Z
toho polibku se Yunhovi zatočila hlava a rozbrněly rty.
„Neboj
se a pojď se mnou,“ zašeptal znovu Jae. Yunho znovu vykřikl.
---
„Strýčku!
Musíme tam! Pan Yunho je v nebezpečí!“ tahala Jinny ShinDonga za
rukáv. Do očí se ji hrnuly slzičky. Nelíbil se jí ten uši
drásající, zoufalý křik.
„Co
se tam děje Jinny? Ty to snad víš?“ pohlédl na svoji neteřinku.
„Yunho
říkal... že JaeJoong není hodný. Určitě mu ubližuje!“
vyjekla v pláči.
„Kdo
je JaeJoong?“ nechápal.
„Je
dole, ve sklepení! Černý anděl!“
„Nevzpírej
se, stejně už jsi můj Yunho,“ vysmál se jeho zbytečnému
snažení se zbavit té zlé energie, která si ho přivlastňovala.
Jung
Yunho... měl černo před očima. V hlavě mu dunělo. Celé tělo
ho bolelo. Už ho málem napadla myšlenka, že všechno vzdá, že
se podvolí a odejde s JaeJoongem, že opustí svoje lidství, když
tu najednou se všechno utišilo, veškeré pískání v uších a
šum. Do hlavy se mu dostal hlas. Nebyl nijak zvlášť šťastný,
ale bylo v něm cítit dobro. Bylo to jako oáza v poušti, jako
polštář mezi kamením. Byl to hlas dítěte. Najednou v sobě
našel trochu síly a otevřel oči. Malátně se ohlédl a spatřil
vyděšenou tvář malé Jinny a jejího strýce.
Žádné komentáře:
Okomentovat