Láska přichází ze snů.. XII. část By Hyunii

„Kyuhyune?“ ozval se ode dveří Heechulův hlas.

„Ano?“ koukl tím směrem.
„Nevíš, kam šel Siwon s Eunhyukem a Donghaem?“ Kyuhyun se rychle posadil na posteli a pak jen zoufale vydechl: „To snad ne,“ Heechul se po něm nechápavě podíval.
„Bože to je tak trapný! Já ho zabiju!“ … „Proč bys to dělal?“ zeptal se Chul.
„Oni jeli určitě za Hyunii,“ pohodil rukou směrem k oknu. Heechul se zarazil a zamračil se. Vůbec se mu tahle informace nelíbila, ať už jen z důvodu, že jeli bez něj či kvůli tomu, že tam jeli vlastně kvůli Kyuhyunovi. Po krátké odmlce se ještě nezaujatě zeptal: „Proč jsi nejel?“
„Protože nechci, abych vypadal jako slaboch,“ odpověděl mu. Heechul jen zakroutil hlavou a otočil se k odchodu. Kyu zůstal jen nechápavě zírat do otevřených dveří, které za sebou nechal Hee.

Heechul vtrhl do koupelny a postavil se před zrcadlo, ruce opřel o umyvadlo a zhluboka se nadechl.
„Co se to se mnou děje?“ zeptal se přidušeně a podíval se na svůj odraz. Jeho vlastní mysl byla právě proti jemu samému. V hlavě se mu odehrával boj krutý a bezvýsledný. Jeho tělem prostoupil třes, rychle otočil kohoutkem a opláchl si obličej.
„Ten úsměv...,“ zašeptal, když si znovu vybavil tvář dívky, která se jim vkradla do života, „ten způsob, jakým se dívala a stejný zlozvyk,“ hlesl zoufale a zavřel oči. Viděl sebe stát na náměstí před výlohou, za kterou opodál za pultem seděla ona a ohryzávala konec tužky. Bylo to asi tři dny dozadu. Nedokázal se ovládnout a večer, když se všichni vrátili po dlouhém náročném dni domů se potají aniž by si toho někdo všiml vykradl ven. Kvůli ní nemohl ani spát. Ale proč přišla do cesty Kyuhyunovi? Osud se musel splést! Musí si z něj dělat legraci. Trápí ho a vysmívá se mu do obličeje za pomoci Kyuhyuna. Vždy si myslel, že by nebyl schopen ublížit komukoli ze skupiny, ale uvnitř sebe ho sžírá pocit, že to bude muset nebo snad dokonce chce udělat. Proč na ni stále myslí? Proč je mu tak podobná? Proč přišla teď? Proč..?

Hee už nebyl schopen stát na vlastních nohou a skácel se na studené dlaždičky v koupelně. Skryl obličej do dlaní, cítil, jak ho pálí oči, nechtěl plakat, ale pocity, kterých se před nějakou dobou zbavil a doufal, že se již nevrátí byly zpět. První slzy strachu a beznaděje stekly po jeho tvářích. Tak moc nechtěl, aby opět propadl tomu šílenství jako tehdy...
„Hyunii.... Hannie...“ zašeptal roztřeseně do ticha koupelny.

---

„Takže ti můžeme věřit?“ usmál se Siwon na Hyunii, která je akorát vyprovázela ze dveří.
„Neměj strach oppa,“ ujistila ho a hrdě se plácla do hrudi. Eunhyuk s Donghaem nějako nevnímali. Hyuk se snažil vnutit Haemu jeho kelímek s Bubble Tea a ten ho se znechuceným výrazem ve tváři odstrkoval stranou.
„No tak my už půjdeme, měj se a nezapomeň na naši dohodu,“ zopakoval ještě jednou Siwon a pak chytl oba ty poskakující papoušky a vedl je směrem k autu. EunHae se ještě stihli otočit a zamávat. Hyunii se zasmála a pak se vrátila zpět dovnitř obchodu. Posadila se ke stolu a vytáhla z kapsy složený papírek. Rozložila ho a vykulila oči.
„Já myslela, že když řekl 'kontakt na nás' myslel tím na něj a třeba Eunhyuka, ale ne na všechny členy!“ vypískla téměř překvapení a štěstím zároveň. Na papíře byla všechna telefonní čísla na všechny Super Junior, seřazené podle abecedy a ke každému byl nějaký komentář.
Donghae- když nezvedá, zapomněl si mobil.

Eunhyuk- tomu radši moc nevolej.

Heechul- tady asi není problém, můžeš mu zavolat kdykoli.

Kangin- pokud není s Leeteukem, tak ti to zvedne, ale vzpomeň si, že jsi se s ním ještě neseznámila!

Kyuhyun- TOMU NEVOLEJ! ;))))

Leeteuk- pokud půjde o náš plán, tak mu nevolej jinak by ti to měl snad vždy vzít, když teda nemá starosti s námi. (které má pořád)

Ryeowook- po sedmé večer ti to nezvedne.

Shindong- když budeš chtít jít na oběd, tak ten půjde rád.

Siwon- Bůh je mi svědkem, že já lidem jako ty vždycky zvednu telefon! ;)

Sungmin- nezvedne to.

Yesung- po sedmé večer ti to nezvedne.

Když to dočetla přepadl ji smích, ale zároveň i velice příjemný pocit. Najednou cítila, že jí věří a že je mezi nimi vítána. Najednou se ozval zvonek na dveřích, přišli zákazníci. Rychle schovala papír do kapsy u kalhot a vrhla se zpět do práce.

---

Kyuhyun se vypotácel z pokoje a namířil si to do obýváku. Nic zajímavého se nedělo. Tedy pro něj zajímavého se nic nedělo. Fakt, že Sungmin pořád spal, tak měli YeWook pré. Televize sice jela dál i s jejich filmem, ale Yesung se mu absolutně nevěnoval. Seděl obkročmo na vztekajícím se Ryeowookovi, který se ho ze sebe snažil neúspěšně shodit a kopal jako malé dítě nožkama všude možně. Kyu si všiml neobvykle rudého nádechu tvářiček Wookieho, když se k němu Yesung skláněl. Nikdo jiný okolo nebyl. Z chodby se ozýval jen rozhovor mezi Kanginem a jejich Leaderem. Kyuhyun se stejně podivil proč jich je doma tak málo. Shindonga a Heechula taky nikde neviděl, a co se týče EunHae se Siwonem, tak si byl na sto procent jistý, kde se právě ti zrádci nachází. S povzdechem se otočil a rozhodl se jít oznámit Leeteukovi, že se nejspíš půjde nadýchat trochu čerstvého vzduchu. Prošel kolem dveří svého pokoje a pak kolem dveří koupelny. Zastavil se, když uslyšel vzlykot. Zamračil se a přemýšlel, kdo by to tak mohl být. Přitiskl ucho ke dveřím a snažil se rozpoznat o koho jde. Pořádně ale nic neslyšel. Opatrně vzal za kliku a nakoukl škvírou dovnitř. Spatřil Heechula sedícího na zemi, z vlasů mu stékaly kapičky vody, z očí se mu hrnuly slzy a v rukou držel fotografii.
„Hangengu...,“ uslyšel najednou z úst staršího. Rychle dveře zavřel a ustaraně se podíval před sebe.
„To snad ne, nemohlo se to vrátit,“ vydechl nevěřícně.