středa 26. února 2014

Láska přichází ze snů.. XVIII. část By Hyunii

Hyunii je bastaaaard. A EXO.... miluju je! VEŘEJNÝ PŘIZNÁNÍ!!!! Miluju ty idioty!!! Protože Hyunii dokoukala celý EXO Showtime, takže závěr a shrnutí? Tolik emocí smíchaných dohromady tu ještě nebylo. Co to se mnou ti škvrňata udělala?! Zbláznila jsem se do TaoRis a obdivuju Xiumina. Suho Fantastic leader..... atd atd atd..... No TOO MUCH EXO! 

Takže... ehm. Nevím jestli to zavinily moje hormony či ne, ale máme tu osmnáctý díl Lásky a příště už bude předposlední. Zbývají jen dva... DVA!! Takže užívejte dokud můžete. Já jsem osobně na tuhle povídku docela pyšná, protože jsem ji začala psát jen tak ze srandy a taky z toho, že jsem byla slušně vyjukaná, když mě ve tři ráno něco sáhlo na rameno. ehm... Jo! Miluju Vás! ~ :33



„Oppa...,“ … „Ne! Žádný Oppa nebo Hyung! Heechul! Kolikrát ti to budu ještě muset opakovat?!“ už s velkou dávkou vzteku odstrčil na stranu židli, která mu stála v cestě. 
„Tohle mi říkáš poprvé..,“ kníkla vyděšeně. 
„Říkám ti to už asi po milionté Hangengu!!“ 
Tohle už Leeteuk nevydržel a rozrazil dveře od pokoje. 
„Heechule! Zbláznil ses?!“ zařval na celý dorm. Hee se otočil na svého staršího kolegu a změřil si ho pohledem: „Co chceš Leeteuku?“zavrčel. Ten se však nenamáhal mu odpovídat a jen se podíval na vykolejenou Hyunii. 
„Jsi v pořádku?“ zeptal se. Hyunii byla příliš překvapená a zmatená zároveň než aby si všimla Leaderovi přítomnosti. Když se trochu vzpamatovala, tak se podívala zpříma na Heechula. 
„Hangengu? Řekl jsi mi tak?“ v jejím hlase byl znatelný strach. Heechul svraštil obočí, původní hněv ho opustil, oči se mu rozšířily a koutek rtů mu nepřirozeně cukl, když si uvědomil, co se pravděpodobně stalo. 
„Řekl jsem Hyunii,“ 
„Ne řekl jsi Hangengu,“ oponovala mu. 
„Má pravdu Heechule, taky jsem to slyšel,“ potvrdil Leeteuk. Heechul hledal jakékoliv záchranné lano, kterého by se mohl chytit. Marně. Ještě naposledy zkusil nahodit nevinný úsměv: „Vím, co jsem řekl,“ 
„Ano víš to moc dobře. Řekl jsi 'Hangengu',“položil mu ruku na rameno Teuk. 
„Dost!“ vykřikl Hee a odstrčil ho, „To se může stát, že se člověk splete!“ 
„Ne Hee, tohle se normálně nestává, to jen tobě. Už tě sleduju dlouhou dobu a je mi více než jasné, že jsi si z Hyunii udělal Hangenga. Vytvořil sis představu stejně jako tenkrát, když Hangeng odešel,“ snažil se vysvětlit Leader. 
Hyunii jen užasle koukala. Nemohla uvěřit tomu, co se právě dělo. Teď ji začalo všechno docházet. Od prvních Heechulových pohledů, když si myslela, že ho viděla stát před její práci, a pak to „Hangeng tu už není, teď jsi jeho místo převzala ty,“. Dobývání se do pokoje a žárlivé pohledy. Ona byla Heechulovým Hangengem.

„Hyunii prosím jdi teď za ostatníma,“ poprosil Leeteuk. Přikývla a chtěla se prosmýknout kolem Chula, který ji ale chytl za zápěstí, aby ji zastavil. Pozvedl pohled k Leaderovi a vydechl: „No a že jsem si vytvořil představu. Prostě mi ho připomíná! Proto jsem se o ní začal od začátku zajímat! Proč ale přišla do cesty Kyuhyunovi?! Proč?!“ nakonec zvýšil hlas a zesílil stisk kolem jejího zápěstí. Snažila se vykroutit, ale Hee ji hned zastavil: „Proč řekni mi proč zrovna Kyuhyun? Proč ne já?“ 
„To bolí,“ kníkla a snažila se vyhnout jeho pohledu. Heechul nebyl zase tak mimo, aby nevěděl, co dělá, ale veškerý ten strach, smutek a zoufalost smíšená se vztekem právě teď v tuto chvíli ho naprosto ovládli. Nechtěl si připustit, že tahle osoba před ním není převtělení Hangenga, protože pro něj prostě byla. 

„Heechule, pusť ji,“ ozvalo se poměrně klidně od Leadera. Hee se stále díval do vystrašené tváře Hyunii, která se pod ním krčila. 
„Pusť ji!“ řekl už s více vážnějším tónem. Chula už téměř opustilo původní odhodlání, ale přeci jenom se nechtěl jen tak bez boje vzdát. Ještě se rychle stačil pouze sehnout k dívčině tváři, když tu najednou ho něčí ruce odhodili na stranu. 
„Neslyšel jsi Hyunga?!“ rozkřikl se Kyuhyun na staršího. 
„Co si to dovoluješ?!“ zařval hned v odpovědi Hee. 
„To stačí!“ přehlušil je oba Leeteuk. Hyunii se sehla k Heechulovi, aby mu pomohla na nohy, i přes to reagovala přirozeně. Upřímně si to tvrdé sražení mohl Kyu odpustit. Kyuhyun mrskl ještě jeden nenávistný pohled směrem po Heechulovi.  
„Jdeme,“ řekl, chytl Hyunii za ruku a odešel pryč z pokoje. Heechul se poraženecky podíval do dveří, kde oba zmizeli. 
„Nevaroval jsem tě? Neříkal jsem ti, že je to Kyuhyunova chvíle?“ zeptal se ho s povzdechem Leeteuk. 

„Co se stalo?“ zeptal se Kyu, když dorazili do jeho pokoje. Zmateně sebou otřásl, když spatřil slzy, které se draly z jejích očí. 
„Hej.... proč pláčeš?“ Kyuhyun nervózně polkl. Normálně by si věděl rady, ale když tu teď před ním samovolně brečela nebyl schopný ničeho. Nechtěl, aby plakala, zvlášť když nevěděl proč. Jeho srdce svazovala bolest. Natáhl ruce a přitáhl si její tělo do pevného a hřejivého objetí. Hyunii se ale ošila a chtěla se z toho sevření vymanit. 
„Ne.. prosím, pusť,“ zašeptala a setřela si slzy. 
„Proč?“ zeptal se, ale nevypadalo to, že by se ji chystal pustit. Teď mu byla totiž nejblíže od doby, co ji poprvé spatřil ve svých snech. Ani tu rychlou pusu v obýváku nemohl tolik počítat. Nebylo to tak moc osobní a důvěrné jako tato chvíle. 
„Je to všechno kvůli mně,“ pronesla zlomeně. Kyu se zarazil nad jejími slovy. Odtáhl se a podíval se ji zpříma do očí: „Co to říkáš? Jak to myslíš?“ 
„Neměli jsme se nikdy potkat, takhle se rozhádáte mezi sebou ve skupině. Tohle já nechci,“ Kyuhyun zatřepal hlavou a pohladil ji po tváři. 
„Zítra odejdu. Ten hurikán už je stejně skoro pryč,“ 
„Ne to ne,“ opět si ji přitáhl do objetí ještě pevnějšího než předtím. Odmítal možnost, že by odešla. Teď, když ji mohl mít. 
„Pusť,“ řekla tiše a zapřela se rukama o jeho hruď. Kyu pevně sevřel oři a stále se nechtěl odtáhnout. Hyunii už nebrečela, ale bylo jí jasné, že pokud ji teď nepustí, tak zase začne. Cítila Kyuhyunovo splašené srdce a jeho dech na svém rameni. Jí samotné se vůbec nechtělo nic jiného než tu zůstat s ním, ale hned na to si vzpomněla na Heechula. Ne... nesmí tu zůstat. 

Kyuhyun ji po zbytek dne i přes veškeré její protesty nepustil z pokoje. Podařilo se jí zmizet až, když usnul. Opatrně zavřela dveře od jeho pokoje a přešla k tomu svému. 
„Hyunii?“ ozvalo se za jejími zády. Otočila se a spatřila Leeteuka. 
„Všecko v pořádku?“ prohlédl si ji starostlivě. Hyunii se ne moc důvěryhodně pousmála a povzdychla. 
„Já tu nemůžu zůstat,“ zašeptala a s vírou, že on je jediný, kdo ji pochopí se mu podívala do očí. Leeteuk jakoby v ní mohl číst se pousmál a pokýval hlavou. 
„Možná to teď bude nejlepší,“ 
„Pomůžeš mi se odsud dostat? Nerada bych, aby na to někdo přišel a řekl to Kyuhyunovi nebo Heechulovi,“ 

„Jasně odvezu tě,“ usmál se Leader a šel ji  pomoct s balením věcí. 

Žádné komentáře:

Okomentovat