pondělí 3. února 2014

My B/G 1/2 By Hyunii

 Takže One Shot na přání, který mi tohle hovado celý nesežere, protože to má 5942 slov. Musím to rozdělit na dvě části. Hyunii je hovado, ale co by pro svoji Heechul sestru neudělala. MILUJU TĚ MUHÍÍÍ :3  Takže strávila jsem nad tím deset hodin, tak doufám, že to oceníš nebo přísahám, že ti provedu kastraci zdarma, nebo něco tomu podobného!! Chňa! Miluju Vás! Užijte si to! 
Zadání: 100%
fluffy, funny

Hyukjin a Alex (tvoje Heechulsestra :D)
One shot (only one shot u hu hu hu hu huuuu :DD)

Teoreticky splněno :DDD



Hyung! To mi přeci nemůžeš udělat!“ vyjekl zoufale HyukJin po starším muži naproti němu. Starší si ho změřil nepěkným pohledem a nekompromisně zatřepal hlavou: „Ne, můžeš si za to sám a tohle je jediná možnost. Půjdeš do té školy,“
„Hyung!“ zakňoural přes šálu, která mu skrývala obličej a s povzdechem si sundal sluneční brýle. Věděl, že nemá cenu dál odporovat. Jakmile se jeho manažer pro něco rozhodl, tak to bylo slovo boží.
„Ale, jak chcete zařídit, aby mě případné moje fanynky nesežraly za živa?“ zeptal se a rezignovaně sáhl po hrnku kafe, které mu zrovna položila před nos servírka.
„To je zařízeno. Podívej se do té tašky pod stolem,“ ukázal manažer směrem dolů. Jin se zamračil, vůbec se mu ten jeho pohled nelíbil. Nasucho polkl a pak se sehnul, aby se mohl podívat, co se v té papírové tašce skrývá. Vytáhl si ji k sobě a otevřel. Hned, jak spatřil její obsah obočí se mu svraštilo až z něj skoro byla jedna chlupatá lajna.
„To nemyslíš vážně, že ne?“ pronesl přidušeně, když v rukou držel světle hnědou paruku.
„Schovej to, pitomče,“ nařídil mu manažer a nervózně si poposedl na židli. Už tak mu bylo nepříjemné sedět takhle bez ochranky v kavárně plné lidí se svým svěřencem HyukJinem ze skupiny 100%.
„Jiná možnost, prostě není pochop to. Půjdeš tam za holku jménem Jang Hae Ra,“ vysvětlil jedinou možnost přežití na škole plné teenagerských holek.
„Proč mám divný pocit, že to není všechno?“ šlehl po něm zabijáckým pohledem Jin.
„Budeš na pokoji s dívkou, je asi o rok mladší jsem slyšel, ještě jsem ji neviděl, ale je to cizinka. S nikým prý moc nemluví, ale i tak si dej bacha,“ pronesl potichu směrem k Hyukovi, který vypadal, že každou chvíli vyletí z kůže. Což se taky stalo.
„Zbláznili jste se snad?! Mám se převléknout za holku a ještě být na pokoji s holkou?! A nechcete mě rovnou poslat na zájezd gayů?!“ rozkřičel se přes celou kavárnu, a tak nádherně upoutal pozornost všech lidí.
„Copak? Chtěl bys raději to?“ zeptal se zcela vážně jeho manažer, za účelem ho umlčet jinak si myslel, že po něm skočí a ukroutí mu krk. HyukJin naprázdno klapl pusou a zavrtal se hlouběji do židle.
„Tak, sbal si dneska všechny věci, zítra nastupuješ,“ dodal ještě manažer a hodil na stůl před Hyuka průkaz do školy.

XXX





Na druhý den ráno seděl Hyuk Jin napasovaný v dívčí školní uniformě a s parukou na hlavě na zadním sedadle auta. Vedle něj seděl manažer a něco žvatlal do telefonu. Jin se stále dokola a naprosto bezúspěšně snažil utěšit myšlenkou, že je to jen pouhopouhý sen a za chvilku se probudí. Ovšem nadskočení auta, které zapříčinilo, že vjelo na nějakou překážku na silnici ho rychle vytrhlo ze snahy se probrat. Hlavou se praštil o okno a nálady mu ani nepřidala informace, kterou mu hned na to sdělil manažer. 

„Tak to vypadá, že tu zbudeš nejméně měsíc,“ Hyuk vykulil oči a bolestně zaúpěl. 
„Nech toho, taky z toho nejsem nadšenej, co když se to provalí?“ prohlédl si zkoumavě HyukJina od hlavy až k patě. Postava byla ženská, teda alespoň v rámci možností. Byla to docela důvěryhodná karikatura ženy, aspoň něco.

Auto zastavilo před velkou branou za níž byl velký školní dvůr. Všude kolem spousty studentů a zároveň plno potencionálních fanoušků. Jin se nervózně ošil a znovu se podíval na svého manažera zda to myslí vážně. A nejspíš ano, vydedukoval si z jeho smrtelně vážného pohledu, když mu podával tašku, ve které měl nejnutnější oblečení a potřeby. 

„Tak jen do toho! Dneska se teprve ubytuješ a až zítra jdeš na vyučování. Tamhle je dívčí kolej nahlas se tam. A nezapomeň, že od teď jsi Jang Hae Ra!“ usmál se na něj povzbudivě manažer před tím, než zavřel dveře od auta a dal pokyn řidiči k odjezdu. 
Hyuk zůstal stát před rozlehlým školním komplexem a do očí se mu hrnuly slzy strachu. Mamíííí....


Když konečně za neustálého ošívání se v té krátké sukni dostal do hlavní haly dívčí koleje měl pocit, že chce hned na místě umřít, zakopat se pod zem, zakousnout se do toho stromu, co viděl na dvoře a předstírat, že je větev. Byl si naprosto jistý, že tohle nemůže ve zdraví přežít. Všude kolem byly samé holky. Z těch všelijakých voňavek se mu zatočila hlava. Všechno bylo holčičí! Kdyby ho tak teď viděli kluci, pomyslel si. Ještě chvilku tak bezradně koukal kolem sebe až ho některé propalující pohledy donutily se hnout. Zamířil si to rovnou k recepci, tedy pokud se tomu kumbálku, ve kterým byl narvaný postarší muž s jasně svítivou růžovou košilí dalo říkat recepce. 

Už už chtěl promluvit, ale najednou mu došlo, že promluvit svým vlastním hlasem by bylo asi děsně nenápadné. Zaťukal na sklo, přes které viděl onoho na první pohled trochu, jak z jiné planety staršího muže, aby upoutal jeho pozornost. 
„Promiňte,“ zkusil mírně holčičím hlasem, ale samotnému mu to přišlo naprosto šílené. 
Muž za sklem se na něj ze široka usmál a odložil noviny, které do teď četl. 
„Ano?“ zeptal se. 
„Jsem tu nová, jmenuji se Jang Hae Ra,“ řekl přiškrceně Jin a jasně si vybavoval tváře členů jeho skupiny. Kdyby ti ho jen viděli... kdyby!

„Ah! Hae Ra! Jo vím o tobě! Ty jsi ta nová, že ano? Budeš na pokoji s Alex!“ spustil nadšeně onen muž a začal se přehrabovat v poličkách, na kterých byly klíče od pokojů. 

„Ahoj Jeremy,“ ozvalo se najednou vedle HyukJina poněkud znuděným hlasem. Otočil se na onu osobu a všiml si dívky ve vytahané mikině, s tmavě rudými vlasy a brýlemi. Měl pocit, že ji tuhle hlavu už někde viděl. Dívka se na něj otočila taky, když cítila, jak jí do hlavy vypaluje díru a nadzdvihla jedno obočí při pohledu do tváře neznáme holce vedle ní. 
„Ah!! Alex! Jsi zpátky, to je náhoda, koukej, tohle je ta tvoje nová spolubydlící,“ zamával nadšeně Jeremy, když už konečně našel ten správný klíč. 
„Vážně?“ koukla Alex na Jina ještě jednou. Hyuk se nervózně ošil. Její oči byly, tak uhrančivé avšak něco na ní bylo jiné, neměl takový strach. Ovšem, že něco taky bylo jiného, když to je cizinka. Pomyslel si a v hlavě si dal do držky. Nahodil úsměv a podal Alex ruku: „Jsem Hae Ra, Jang Hae Ra,“ 
Alex se zasmála a potřásla mu rukou nazpět: „Jo a já Bloud, Vel Bloud,“ pak sebrala z pultu klíče od pokoje a se zamáváním Jeremymu se odebrala po schodech nahoru do patra. Jeremy se rozřehtal na celé kolo a HyukJin zůstal jen nevěřícně a nechápavě zírat do schodů. 
„Tak na co čekáš? Běž za ní!“ pobídl ho Jeremy a nepřestával se smát. Jin se s konečnou platností vzpamatoval, vzal do ruky tašku s věcmi a pár kroky vyběhl schody. Zahnul a spatřil zase tu rudě zářící hlavu. Alex strčila klíč do zámku a otočila, pak se ohlédla, zda její nová spolubydlící je poblíž, aby ji nemusela hledat a znovu ji ukazovat, kde že to vlastně bydlí. HyukJin rychlými kroky přeběhl až na konec chodby, kde na něj Alex čekala a počkal zda ho pustí dál. 
„Vítej u mě, chovej se jako doma, tedy pokud nežijete u prasat, tady musí být vše Per-fe-cti-on!“ řekla na úvod Alex a skopla si z nohou boty, pak odhodila tašku na svoji postel a rozvalila se na ní. Hyuk nervózně vkročil a zavřel za sebou dveře. Odložil tašku na zem a rozhlédl se po pokoji. V tu chvíli by se v něm krve nedořezal. Čekal všechno, úchylku na růžovou, tygry, plyšáky, nějakou divnou evropskou tradici, One direction nebo, že na něj odněkud vyskočí třeba kočka, ale jeden velký plakát s logem 100% na zdi a druhý hned vedle na dveřích se všemi členy teda rozhodně ne. Zděšeně se podíval na Alex, která se posadila a s pohledem jako 'budeš tam ještě stát a skočím po tobě' si ho změřila. 
„Na co tak koukáš? Můžeš si vybalit,“ ukázala na druhou volnou postel. Až teď si všiml, co má vlastně za mikinu. To už je tak slepej nebo tak blbej, že nepozná mikinu s obrovským One Hundred nápisem na zádech? To bude tou rudě zářící hlavou. I teď mu jaksi brání ve výhledu. Moment! Polekaně uskočí, když si uvědomí, že na něj Alex civí z hodně krátký vzdálenosti. Kdy se dostala tak blízko?! 
„Tak vybalíš si nebo ti snad mám pomoct?“ zakroutila hlavou. Možná jen jedna věc právě Hyuka poměrně uklidňovala a to ta, že pravděpodobně ho vůbec nepoznala. 
„Ja-jasně,“ vykoktal a rychle se přemístil ke své posteli. Koutkem oka stále pozoroval Alex a čekal, kdy na něj zahájí útok. Ovšem nic takového se k jeho překvapení nedělo, asi ho vážně nepoznala. Díky Bohu! 
„Takže ty jsi přišla odkud?“ zeptala se Alex. Jina téměř skolila zástava srdce, když se najednou to ticho přerušilo. Ne tohle rozhodně ve zdraví nepřežije. 
„Přeložili mě sem z Mok-pa,“ řekl přiškrceně, to co mu nadiktoval manažer ráno v autě. 
„A ty?“ nadhodil hned, aby zabránil dalšímu výslechu, byl si jist, že její vyprávění bude na déle, zvlášť když je to cizinka. 
„Já jsem z Česka,“ začala s úsměvem. Když po ní vrhl pohled alá 'Jaký Čečensko?', tak si povzdechla. To tu nikdo nezná tu mrňavou zemi, kde se jen chlastá a krade? Kdo by řekl, že jsou už dost slavní díky jejím prezidentům aneb ožrala Zeman, zloděj propisek Klaus a jedinej normální Havel? 
„Česká Republika, nebo taky srdce Evropy, nic zvláštního jen malá nezajímavá země,“ vysvětlila. Jin se trochu zamyslel, už mu to začalo do sebe zapadat. Česko mu nic neříkalo, ale Česká Republika už jo. 
„Kde jsi se naučila, tak dobře korejsky?“ tohle ho vážně zajímalo, protože ještě nepotkal cizince, který by mluvil plynně korejsky s takovou jistotou. 
„Samouk,“ … „Aha,“ přikývl Jin a pokračoval ve vybalování všelijakých divných věcí, které měl v tašce, kartáče na vlasy, silonky, věci na líčení, jedna sukně za druhou a co to bylo? Deníček... jeho manažer je fakt génius. 
„Víš o tom, že máš dost pěkný nohy?“ ozvalo se za jeho zády. Cože?! Ona si ho prohlíží? Copak je lesba?! To snad ne! Na druhou stranu ještě, aby pěkný nohy neměl, že? Dlouhé, hubené a hlavně teď krásně hebké. Nemyslel si, že producírovat se v sukni se zarostlýma nohama, jak opice by bylo značně nenápadné. Ovšem nikdy nezapomene, jak se těch chlupů zbavil. To bude muset ještě jeho milovanému maknaemu oplatit. Prý 'voskem to nebolí' hahaha... To by měl radši pořezané nohy od žiletky. Už nikdy víc tu příšernou bolest.

XXX

Alex později odpoledne vypadla ven, aby nachytala nějakou inspiraci pro své malování, a tak měl HyukJin alespoň chvilku o samotě. Neváhal a hned, jak dostal příležitost zavolal svému manažerovi.
„Jak jsi mě mohl poslat sem?! Tohle je vražda! Přísahám, jestli zjistí, kdo jsem, tak se nedožiju dalších 5 minut! Vy jste o tom věděli, že je to moje fanynka?!!!“ křičel jako smyslu zbavený do toho nevinného telefonu avšak na druhé straně už ne tak moc nevinného manažera.
„Uklidni se Hyuku! Z toho všeho jsem pochopil to, že tě teda nepoznala, takže se chovej tak jak do teď a nic se nestane, rozumíš?“ snažil se ho uklidnit avšak moc si nedůvěřoval. Hyuk si zoufale povzdechl a svalil se do postele. Jak se nemá prozradit? Tohle bude oříšek. Prostě to udělá jednoduše než se ta rudá střela vrátí, tak se skočí osprchovat zaleze do postele a prostě půjde spát. Takhle se alespoň vyhne trapnému vysvětlování proč ji nechce pustit do koupelny. Navíc neví, jak by zvládl psychicky sledovat Alex jak se před ním třeba převléká. I když musí uznat je to kus ženský... doprd... O čem to tady do háje přemýšlí?!!! Fajn...
„Tak se mi alespoň podaří se vyhnout trapasům, jo jsem génius,“ otituluje se a popadne věci na spaní, ručník a hygienické potřeby střelí si to rovnou do koupelny. Nezapomene samozřejmě zamknout. Nechce riskovat, že se Alex vrátí dřív a načape ho ve sprše. To by asi těžko vysvětloval.

XXX

Když se Alex vrátila, tak byl akorát před zrcadlem a doupravoval si paruku a v té koupelně plné páry to šlo vážně těžko, jak se k tomu potil. Alex naštvaně překračovala z nohy na nohu před koupelnou a čekala, kdy se jí rozhodne pustit dovnitř. Nejenom, že nutně potřebovala na záchod, ale prostě si chtěla okouknout tělo své spolubydlící. To byl celkem podraz schovat se a zamknout.
„Jen počkej ty princezno,“ zamumlala si pod imaginární vousy a znovu netrpělivě zahučela. Dveře se akorát v tu chvilku otevřeli. Nečekala na nic a vystrčila HyukJina pryč, aby tam rychle mohla vletět ona. Jin se podíval na dveře, co se s ránou zabouchly a pak jen pokrčil rameny, nebude se zajímat o to, co se tady teď stalo. Všechno je v pořádku. Rychle vytáhl z pod trika na spaní zmuchlané trenýrky a schoval je do tašky. Rozhodně nebude nosit ženské spodní prádlo to teda rozhodně ne. Neměl v plánu se ještě nějako zvláště vybavovat s Alex, která stejně hned, jak spokojeně vylezla z koupelny si to střelila rovnou ke stolu a vytáhla pastelky a papíry. Hyuk se zachumlal bezpečně do peřiny a zavřel oči, vnímajíc už jen zvuk tužky jezdící po papíře.

XXX

„Vstávej princezno!“ zakřičela mu Alex těsně u hlavy, když se odmítal už asi po třetím pokusu vzbudit. To ho dostatečně probralo. Málem sletěl z postele, jak vylítnul. Tohle té rudé hlavě nepřeje.
„Dobré ráno,“ usmála se na něj a upravila si školní uniformu. Jin jen rozespale zamrkal a sjel ji pohledem: „To už jsi hotová?“ zeptal se unaveně.
„Ano, víš tady se vstává brzy, aby se všechno stihlo,“ poklepala si prsty na ruku ve snaze naznačit, že mu moc času na přípravu nezbývá. A moc dobře věděla, že to bude chtít hodně příprav.
„Honem pospěš, přeci nechceš přijít pozdě na první hodinu ve škole, Hae Ro,“ zasmála se při vyslovení jména její spolubydlící. Otočila se na podpatku a se zamáváním se vydala pryč z pokoje.

Jin se usmál, ještě že odešla. Aspoň se bude moci v klidu připravit. Ovšem když očima sklouzl k hodinám málem ho trefil šlak. Ta zatracená rudá hlava měla pravdu! Je pozdě! Hodiny si vesele ukazovaly 7:45 a vyučování začínalo v 8:00. Jak se má dokonale připravit, aby ho nikdo nepoznal. Tohle mu byl vážně čert dlužen. Vystřelil směrem k zrcadlu, aby se podíval, jak špatně na tom je s parukou a málem mu vypadli oči z důlků, když si všiml, že má paruku celou přetočenou a čouhají mu jeho pravé vlasy. Koukl směrem ke dveřím a rychle zhodnotil situaci. Nezdálo se mu, že by Alex byla nějak zvláště zaražená, že mu jaksi nesedí vlasy. Možná nakonec nebude jedinej slepej a blbej. Vlastně zaplať pán Bůh za to. Chvíli měl pocit, že se z něj stal mistr ninja, když zjistil s jakou obratností se orientuje v pokoji, který okupuje teprve od včerejšího dne. Nějakým záhadným způsobem si upravil paruku, rychle se oblékl do uniformy a naházel všechny učebnice do tašky. Vůbec ho nezajímalo, že vlastně ani neví, které bude, a které nebude potřebovat.
Do třídy přiběhl jen tak tak. Minutu před zvoněním. Byl si taky naprosto vědom, že veškerá příprava a úprava sebe samého byla opět v čudu, a tak jen rychle a nepozorovaně, teda co si alespoň myslel střelil k nejbližší a taky jediné prázdné lavici, naprosto ignorujíc zvědavé pohledy ostatních spolužáku a spolužaček.
„Čau Hae Ro,“ uslyšel najednou vedle sebe. Hlavou trhl na stranu a střetl se s pohledem těch modrých očí za skly brýlí. Takže on s ní bude i ve třídě. To se mu snad jen zdá.
„Ahoj,“ zavrčel směrem k Alex. Tohle mu měla říct dřív. Ta se jen pousmála a dál mu už nevěnovala pozornost.

Hodiny uběhly celkem rychle. V první hodině ho jen učitelka představila. Nikdo nebyl moc zvědavý na holku, co vypadá...no přiznejme si, jak chlap. Což byla pravda, ale nikdo to nepoznal. Zbytek dne se snažil na sebe moc neupozorňovat, ale na druhou stranu se nezajímal ani o výklady látek. Jen se celou dobu modlil, aby zase mohl zpět na kolej do pokoje. To bylo jediné místo, kde se mohl schovat a nebát se, že ho pozná nějaká šílená fanynka. I když s jednou právě na tom pokoji byl. Tedy šílená nebyla, to mohl říct. Ještě si totiž nevšiml nějakého zvláštního fangirlingu ohledně jeho skupiny. Každopádně to neznamenalo, že jí hned, jak přijdou na pokoj všechno vykecá. I když moc toužil vidět Alexiinu tvář po tom, co by zjistila, že je na pokoji s HyukJinem.
Nečekal na nic a vypadnul, co nejrychleji to šlo. Úlevně vydechl, když se za ním zavřeli dveře od pokoje. Byl to den plný nervů, a tak teď toužil jen po jediném. Klidném a dlouhém spánku. Ten ranní desetiminutový shon ho slušně unavil. Navíc zase mohl využít příležitosti samoty. Alex šla na brigádu do kavárny. To se stihl dozvědět, když naprosto neúmyslně odposlouchával rozhovor Alex s nějakou další holkou ze třídy.

Obvolal vše, co se dalo. Od manažera po kluky ze skupiny. V některých případech byl nucen bezcitně zavěsit, protože mu některé vyptávání opravdu lezlo krkem. Později, když věděl, že má ještě čas, tak ač velice nerad se vrhl na domácí úkoly. Užíval si volnosti. Paruka ležela na posteli, on byl navlečený ve volných teplákách a obyčejném tričku. Teď opět konečně bylo poznat, že je to plnohodnotný chlap. No.. v rámci možností. Akorát stál před zrcadlem a prohlížel se. Nutně potřeboval do posilovny. Nebo si jít zaběhat. Ale to se mu rozhodně nepodaří, teda rozhodně ne nepozorovaně. Kdyby šel běhat jako kluk, tak se stejně ven nedostane, a kdyby šel jako holka, tak by ho z té sukně už asi trefil šlak. A taky nemá náladu na ty oplzlý parchanty z klučičí budovy. Dost dobře si vybavil scénu o přestávce, kdy šel na záchod společně s Alex a ti pitomci si prohlíželi Alex celkem ne moc pěknými pohledy. Doslova přímo ji svlékali pohledem. Kdyby mohl tak by jim dal všem do držky. Co ale musel uznat, tak to, že se mu Alex svým způsobem taky líbila. Cizinky jsou hold pro ně Korejce atraktivnější. A ona není výjimkou. Každopádně nesmí se prozradit, že je kluk. Tak!
Ještě tak dobrých pět minut se prohlížel v zrcadle a vymýšlel všelijaké způsoby, jak se dostat někam do posilky, když tu najednou se ozvalo otevírání dveří. Bezmyšlenkovitě skočil po paruce a pak hodil slušnou šipku směrem do koupelny. Nohou zakopl dveře a mrštným pohybem otočil klíčkem v zámku. Ani ne deset sekund na to se ozvalo hromové bouchání na dveře.
„Okamžitě ty dveře otevři!“ ječela Alex.
„Ani mě nenapadne,“ řekl si pro sebe Hyuk a s úlevou si oddychl. To bylo jen tak tak.
„To nemyslíš vážně, že zase budeš okupovat koupelnu!!!“ Absolutně její nadávání ignoroval a s vítězným úšklebkem ze sebe shodil oblečení. Ještě, že si sem připravil pyžamo už předem. Jo on prostě JE génius!

XXX


Miloval víkendy! Nemusel do školy! Nemusel opouštět bezpečí pokoje! Nemusel nic! Jen zůstat celý den v posteli! Navíc Alex vypadla pryč! Bůh ho miluje! Určitě! Od čtvrtka se ji nebyl schopný zbavit. Protože ho nechtěla pustit do koupelny s tím, že v pátek je koupelna její a je jí jedno jestli se z toho Princezna zblázní. Takže, co to znamenalo pro dnešní odpoledne? Super dávku vody. Nemůže si pomoct, ale vodu miluje. Mohl by se v ní rachtat celý den. Rychle a plný radosti si to přecapkal do koupelny a zavřel dveře. Párkrát se shlédnul v zrcadle a zamrkal na sebe. Už si nějak na tu paruku zvykl a začal se sám sobě líbit. Ne to by bylo moc moc divné, nemyslíte? Dobře.. tak asi fakt jo. Když se chystal se svléknout, aby mohl s radostí zalézt do sprchového kouta se najednou otevřeli dveře a uvnitř místnosti se objevila rudá hlava, tedy Alex. Jinovi zatrnulo. Co teď?
„V klidu, pokračuj já si jen vyčistím zuby,“ usmála se a začala se sápat po kartáčku.
„Kdy jsi přišla?“ zeptal se přiškrceně.
„Před chvilkou,“ zamumlala a dala si na kartáček pastu. Podívala se do zrcadla a všimla si zaraženého pohledu své spolubydlící. Pomalu se otočila i s kartáčkem narvaným v puse a zahuhlala: „Všechno v pořádku?“
„Jo-o,“ přikývl HyukJin a snažil se vyhnout jejímu pohledu. Zatraceně, jak to že si zapomněl zamknout? No rozhodně se tu teď před ní svlékne.
„Pokračuj,“ pobídla ho s nepatrným úšklebkem vítězství Alex. Hyuk sebou nepříjemně ošil při pohledu do jejich očí, které ho sledovaly.
„Nějaký problém?“ zeptala se hned po tom, co si utřela pusu ručníkem.
„Co?“ koukl na ni vyjeveně, nějak si nestihl všimnout, že už je hotová, co se zubů týče, zatímco vymýšlel způsoby, jak zmizet, vypařit se, uletět, cokoli.
„Proč už nejsi zalezlá ve sprše a nesprchuješ se? To se bojíš, že bych tě vykoukala? Neboj na holky nejsem,“ ujistila ho se smíchem. To mu ovšem moc nepomohlo. Prosebně se na ni zadíval a naznačil, aby odešla. Alex ovšem nic takového v plánu neměla. Plánovala svoji/svého spolubydlícího potrápit ještě víc. Přešla ke dveřím, jakože odchází, ale hned je zamkla a klíč si schovala do kapsy u kalhot. Ta bestie! Pomyslel si Hyuk.
„Nechceš si přece namočit oblečení nebo jo?“ přešla k němu a zatahala ho za tričko. Hyuk uskočil na stranu a rychle odtáhl její ruku.
„Co děláš?“ řekl poněkud vystrašeně. Vůbec se mu nelíbilo, co se tu právě dělo.
„Tu paruku, by jsi si měla taky sundat, víš že se nesmí namočit,“ řekla s klidným hlasem Alex. Jinovi se na malý okamžik zastavilo srdce a zapomněl dýchat. A kruci!
„Víš, nejsem tak pitomá, jak se zdá,“ usmála se a o opět se přiblížila. Hyuk narazil zády do zdi, už nebylo kam by ucouvl.
„Nevím, kdo to vymyslel, ale vážně takhle ošklivý holky snad ani neexistujou,“ nadzdvihla pobaveně obočí a sundala mu paruku z hlavy.
„No dovol...?“ pronesl uraženě.
„Co s tebou? Cítím se podvedeně, Hae Ro. Nebo spíš HyukJine?“ zamrkala nevinně. Jin polkl. Tak je to venku. Ale necítil se nijak špatně možná byl rád? Nevypadalo to, že na něj teď skočí a znásilní. Vypadala podezřele klidně. Na to, že před ní stojí jeden z jejích idolů.
„Co navrhuješ, abych nešla hned teď za Jeremym a neřekla mu, že tu mám nasáčkovanýho kluka?“
„Jak si se to vůbec dozvěděla?“ to ho zajímalo především, každopádně mu bylo jasný, že byl vlastně celou dobu strašně nenápadnej.
„Za prvé už v kavárně, když jsi se bavil se svým manažerem,“ usmála se a pokrčila rameny.
„Cože to?!“ vyhrkl.
„Měli byste si zjišťovat více informací o tom, kdo bude spolubydlící, protože takhle to nikdy nedopadne dobře. Pracuji přesně v té kavárně, jak jste tam byli,“ Jin protočil očima a měl, co dělat, aby se udržel na nohách.
„Skvělý,“ procedil přes zuby.
„Tak, co tedy navrhuješ se ptám,“ zopakovala ještě jednou.
„Co po mě chceš? Nestačí ti, že jsem byl celou dobu vynervovanej?“ vydechne zoufale. Alex nahodí obličej alá Já nic Já muzikant'
„Nestačí ti, že mě tu vůbec máš?“ zkusí, ačkoli ví, že tohle může být sebevražda. Na jeho vkus se Alex zatváří neidentifikovatelně.
„Proč jsi vůbec tady? A inkognito?“ zajímá se dál Alex.
„Proč odpovídáš na otázku otázkou?“ nakrčí nos Hyuk a koutkem se pousměje.
„A proč ty taky?“ popíchne Alex.
„Tak dost!“ zastaví tuhle nikdy nekončící konverzaci. Alex se jen rozesměje a pak se s konečnou platností otočí na imaginárním podpatku a zanechá Jina samotného v koupelně, aby si mohl užít zasloužené sprchy. 



2. část

Žádné komentáře:

Okomentovat