One shot napsaný jako vzpomínka na událost z 15. května 2014. Vybrala jsem TaoRis, protože se to tak nejvíce hodí. Pevně doufám, že to skončí dobře a EXO nepřijdou o jednoho skvělého Leadera, Galaxy Hyunga, Otce a Nae Style Aniya.
#Stay Strong EXO
#Come Back Kris
By HyuniiLee
To, co slyšel v odpověď na jeho pozdrav, ho poměrně
zaskočilo.
„Vážně
odcházíš?“ zašeptal blonďáček s prosbou v uslzených očích. Starší
nevěděl, jak má odpovědět, nevěděl, o čem to mladší mluví.
„Kam
bych odcházel?“ zeptal se nechápavě. Mladšímu ukápla první slza a pohlédl
staršímu do očí: „Proč jsi to udělal? Ty nás chceš opustit! Chceš zničit náš
společný sen!“ rozkřičel se. Staršímu došlo, že se o tom už stačil dozvědět. Na
jednu stranu byl ohromen, jak rychle se to dostalo ven, za jak dlouho? Za jednu
nebo dvě hodiny? Na druhou stranu, jak mu to teď má vysvětlit?
„Udělal
jsem to pro nás všechny, vždyť víš, co se děje a už jsem ti říkal, že to tak
nenechám,“ přistoupil blíž k blonďáčkovi, ale ten jen uhnul pohledem a
nadále udržoval odstup.
„Říkal
jsem ti, ať neděláš žádnou pitomost, všichni ti to říkali!“ zachraptil mezi
vzlyky.
„Já tě
neopustím, neopustím nikoho. Jen chci, aby se jejich přístup k nám změnil,“
promluvil sebevědomým hlasem, i když se ve skutečnosti bál. Bál se, že to
nedopadne a on bude muset vážně odejít. Bál se o zdraví ostatních a taky o to
své. Bál se o fanoušky. Bál se o budoucnost. Proč do toho vůbec šel? Nelíbilo
se mu, jak jsou časově vytížení, nevyspalí, psychicky na dně a jejich těla také
vypovídala službu. Zkolabování na pódiu, zraněná ruka, záda nebo pas. Už to
nemohl nechat jen tak. Nutně potřebovali odpočinek, ale ne… oni je nutili
vystupovat dál, nutili je chodit tam, kam oni chtěli, aby šli. Už to přesáhlo
všechny meze.
„Nevěřím
ti. Nevíš snad, jak to dopadlo s těmi před tebou?“ probodl ho opět
pohledem mladší. Staršího mysl ztemněla.
„Jenže
já nejsem oni,“ zavrčel. Nechtěl si připustit prohru, v žádném případě.
„Možná…
a možná taky jsi… my ti to říkali… neměl jsi to dělat… zradil jsi…,“ poslední
slova nechal vyznít do ticha a do očí se mu nahrnuly další slzy. V tom ho
najednou vyvedl z míry prudký pohyb a zády narazil na něco tvrdého, hádal,
že to bude stěna, ale bylo mu to jedno, žádná fyzická bolest nemohla přebýt tu
psychickou. Vědomí, že jejich motto byly jen řeči. Představa, že je opustí, že
opustí jeho. Přes slzy viděl jen staršího obrys tváře zlostně se dívajíc do té
jeho z krátké vzdálenosti. Cítil jeho dech na své tváři a cítil i tolik
typický třas těla, který dostal pokaždé, když byl naštvaný.
„Řekl
jsem ti, že nikam neodejdu. Já tohle vyhraju! Já nezapomněl na We Are One!
Tohle není zrada, jen tě prosím, věř mi. Jen o tohle tě žádám,“ křičel na
mladšího pod sebou, který se jen bezvýrazně se slzami v očích díval do jeho
tváře. Bylo mu jasné, že od mladšího se mu odpovědi už nedostane. Povzdechl si
a setřel slzy z jeho tváří.
„Věř mi
prosím Zi Tao, já vyhraji a vrátím se, však víš, že odchod není můj styl,“
usmál se povzbudivě starší.
„Krisi…,“
vydechl blonďáček.
„Já se
vrátím,“ pohladil ho starší po tváři a pak jemně políbil na jeho slzami
zmáčené, rozechvělé rty.
„Slibuju,“
jen to a zavírání dveří bylo poslední, co blonďáček slyšel, když se v hysterickém
pláči sesypal k zemi.
Bylo to moc krásně napsané. Mam ráda TaoRis a tohle bylo k tématu tohoto týdne a možná měsíce, podle toho jak dlouho se ta kauza bude táhnout.
OdpovědětVymazatPřála bych si, aby to takhle bylo. Aby Kris neodešel ze skupiny, ale aby bojoval za lepší podmínky pro všechny . A moc mu přeju, aby toho dosáhl.