DORT // By HyuniiLee

Fandom: Super Junior

Pár: EunHae

Žánr: Sladké

Věnování: MeeKyong

Autor: HyuniiLee

Tak jsem zkoumala sešit, kam píšu další nápady na povídky a nové díly a našla jsem tam krátký one shot, který jsem sepsala sestře MeeKyong k narozeninám, které měla 24. září. Rozhodla jsem se s vámi podělit. Proč taky ne, že? EunHae to je, tak myslím, že je to taková sladká vsuvečka mezi těmi všemi smutnými a psycho povídkami, které tu jsou :D Takže ENJOY!

 Vyděšený křik se rozlehl celým domem, když Hae vkročil do kuchyně. Dneska spěchal, protože už ho práce nebavila a chtěl, co nejdříve zakempit u televize v obýváku. Ovšem to vypadalo, že se jeho příjemně stráveného večera u filmu jen tak nedočká.

Kuchyně totiž vypadala jak po druhé světové. Na stole, kde normálně byl ubrus a květinová dekorace, byla moučná pohroma. A nejenom na stole, všude po zemi na zdi, lince a Hae se obával zvednout pohled ke stropu. To by s ním asi už slěhlo. Kromě toho, že to vypadalo jako po válce a sněhové bouři zároveň, tak se všude rozprostíraly fleky od čokolády, zdrclý a spálený karamel v hrnci na plotně, skořápky od vajíček všude možně jen ne v koši, mezi těmi pytli hladké mouky na stole stál na stojanu pro dorty divně vypadající korpus obalený ve sněhu a od linky s nožem a banánem v ruce se na Donghaeho díval s hrůzou vepsanou v očích, od hlavy až k patě od mouky ušmudlaný Eunhyuk.

„Co se tu stalo?“ polkl Hae, Hyukkie přejel celou místnost pohledem a až teď si nějak všiml, co se stalo.

„Emm..,“ vydal ze sebe nesrozumitelný zvuk a podrbal se ve vlasech, čímž si je ještě víc ušpinil, takže nebyly blonďaté, ale bíle. Hae přemýšlel zda by se měl děsit, ale zatím mu to připadalo jen roztomilé a sladké. Kuchyně sice byla na odpis, ale Hae byl rád, že to Hyukkie přežil ve zdraví.

„Co tu prosímtě vyvádíš?“ zeptal se a odhodlal se vykročit vstříc zapatlanému blonďáčkovi.

„No já jsem chtěl upéct dort,“ zamumlal do země a nafoukl tvářičky.

„Dort? Určitě ne zbraň hromadného ničení?“

„Ne! Dort!“ odfrknul si a ublíženě se podíval do Donghaeho pobavené tváře. Ten mu palcem setřel čokoládovou šmouhu z nosu a dal ruce v bok.

„A proč dort?“

„Zítra je 24. září,“ propíchl Haeho pohledem.

„A jo!“ vzpomněl si najednou hnědovlásek.

„Tak vidíš,“

„Víš co? Já ti pomůžu šmudlo,“ usmál se přívětivě Hae a jal se najít si zástěru. Hyukovi se rozzářila očka, když uviděl jeho nadšení.

Donghae se nejprve vrhl na úklid toho zmatku a hned potom pomohl Eunhyukovi se umýt. Nasledně připravil nový korpus, za pomocí Hyuka umíchali sníh, připravili čokoládu a nakrájeli jahody na zdobení.

Jakmile se do toho vložil Donghae už nehrozila apokalypsa. Nakonec se dort povedl a byl bezpečně uložen do lednice.

„Ještěže jsem přišel brzo,“ usmál se Hae, když konečně seděli u televize.

„Proč?“ vzhlédl k němu Hyuk.

„Protože mám pocit, že bych tu později žádný dům nenašel,“ zachechtal se a schytal od Hyuka ránu do ramene.

„Promiň,“ zaculil se Hae a lípnul Eunhyukovi pusu na tvář.

-durhý den-

„DONGHAE! POMOC!“ ozvalo se z telefonu. Donghae se zamračil.

„Hyukkie, klid! Co se stalo?“

„Nemůžu se odlepit od stolu a štípe to!“ křičel zoufale.

„Odlepit od stolu?“ udivil se Donghae.

„Ten vosk je všude!“ kňučel Hyuk.

„Řekni mi, co se stalo!“ naléhal Donghae.

„No.. já... se snažil udělat... víš.. nemáme dostatek svíček...,“

A v tu chvilku málem Donghaeho porazila mrtvička, při představě, jak se Hyuk snaží odlít svíčky.

-END-