neděle 19. října 2014

HEART ATTACK // 7. část // By Hyunii


Fandom: EXO
Hl. Postavy: Suho, Sehun, Kris
Vedlejší postavy: Zbytek EXO
Pairing: SeHo, KaiSoo, XiuHan, Kris/Lay, Kris/Suho, Lay/Tao, Sehun/Chen, BaekYeol
Počet dílů: 7/?
Autor: HyuniiLee


Ahoj ahoj... jsou tři ráno takže já táhnu spát. Tohle je tak nějak na rychlo... no ani ne na rychlo... ale je splácaný díl. Přemýšlela jsem jak to udělat, ale nakonec jsem musela dál tenhle díl, prostě jenom o tomhle. Víc tam nechci prozrazovat. Až jindy... tak ENJOY a dobrou s kobrou :3 





Bolest hlavy jako když vás někdo praští něčím tvrdým, jen to a černočerná tma. Netušil kde je a co se děje. Svázané ruce a cítil zimu, která mu prostupovala tělem a nutila ho se víc třást, jakoby nestačil ten krutý strach, který se Suha zmocňoval. Odporný pach vlhkosti mísící se s plísní. Nic příjemného, když se nemůžete ani pohnout a nevíte prakticky nic. Najednou si vzpomněl. Vysoký světlovlasý muž s maskou anděla. Anděl.. to jistě. Kdyby nebylo té bolesti, tak by se i tomu zasmál.
Suho zaslechl kroky a jeho tělo ovládla snad ještě větší hrůza než předtím... a měl pocit, že se mu zastavilo srdce, když zaslechl hlas.
„Je tu zima, že?“ nikdy by si nemyslel, jak se i příjemný hluboký hlas může tak chladně zabodávat do uší.
„K-Kdo j..jsi?“ vykoktal Suho a znovu se otřásl. Ovšem odpovědi se nedočkal. Škubl sebou, když uslyšel, jak se k němu dotyčný blíží a následně vyjekl, když ucítil ruku, která mu ztrhla z očí pásku, jenž zabraňovala Suhovi cokoli vidět.
„Není důležité, kdo jsem já, ale kdo jsi ty,“ poušklíbl se Kris, když se mu Suho konečně mohl podívat do očí. Měl opět možnost vidět tu andělskou tvář, která se mu ďábelsky vysmívala. Kris si mladšího se zájmem prohlížel, chtěl zjistit, co je tak úžasného na tomto chlapci, že se do něj jeho mladší bráška Sehun tak moc zamiloval. Ne že by se mu s tím Sehun snad svěřoval, ale už jen z jejich sledování mu to bylo víc než jasné. Z myšlenek ho vytrhl roztřesený Suhův hlas:
„Co chceš..?“
Kris se znovu usmál.
„Já.. Já přísahám, že jestli to je jen vtip, tak..,“ začal Suho rychle blábolit, přičemž kroutil hlavou a konečně se odhodlal podívat i kolem sebe. Nějaká rozpadlá budova, na zdích plíseň, popadaný strop a vyražená okna. Po zádech mu přejel mráz, když si všiml pistole položené na jednom kusu zničené zdi.
„Víš.. Suho. Jmenuji se Kris a jsem nájemný vrah. Co se týče mě, tak v tom není vůbec nic osobního,“ začal starší, postavil se a začal pochodovat kolem Suha přikurtovaného k židli.
Kris... To jméno. Suhovi to prolétlo hlavou, jako kulka, která ho vlastně i čekala. Na zbytek toho, co Kris řekl se nemohl soustředit, protože se mu při vyslovení onoho jména vybavila jedna – pro něj, co si myslel, nepodstatná – vzpomínka. Jednou se se Sehunem provokovali. Suho to trochu přehnal a vmetl mladšímu, že je úplně sám, a že on nikdy nebude mít, tak super bratry jako on sám. Tehdy ho překvapilo, že se Sehun nenaštval. Jen se posmutněle usmál a zašeptal jméno Kris.
Suho střelil pohledem ke staršímu a až teď si všiml některých podobností mezi ním a Sehunem. Nikdy si nemyslel, že Sehun bude mít bratra. I když nějaké to podezření vlastně měl, když slyšel jednou některé kluky od nich ze školy, jak si o něm vyprávěli. Rozhodně by ho nenapadlo, že to bude pravda...
„Ty... Jsi Sehunův b..bratr?“ zeptal se. Kris se zastavil v chůzi a pohlédl na něj. Jak to ví? Řekl mu to Sehun? To těžko. Na to zná brášku moc dobře. Ví, že by o něm nemluvil už jen díky tomu, že ho vždycky bránil před policií. Ovšem... mohl Suhovi o něm říct, potom co se sešli v tom baru. A stejně. Není to jedno? Po Suhovi za chvíli nezbude ani památky.
„Když to víš, není důvod se ptát,“ řekl klidně a zachoval si chladnou tvář.
„Proč? Zabiješ mě?“ Suho se snažil zachovat klidnou hlavu a pokusil se vyprostit z provazů, jimiž měl svázané ruce. Neúspěšně.
„Nemám na vybranou. Je to práce,“ Kris se posadil naproti Suhovi a vzal do ruky onu zbraň.
„Kdo si tě najal?“ Suho sledoval jeho ruce a zbraň jež v nich třímal.
„Máš nějak moc otázek,“ uchechtl se Kris „Myslím, že ti to ale můžu říct,“ postavil se a zatímco si hrál s pistolí, začal vysvětlovat.
„Ty jsi vlastně nic špatného neudělal, jen si se narodil nesprávné osobě. Tvůj otec, prezident společnosti ZES. No řekněme tomu, že se to panu řediteli Kimovi nelíbí, že jsi se najednou objevil, když pozici prezidenta mohl dostat on, jelikož tvůj tatík zemřel. Tak si najmul mě, abych se tě zbavil. Není to první práce, na kterou si mě najal,“
Suho to poslouchal a nevěřil vlastním uším. To vážně je někdo schopný zbavit se člověka jen kvůli tomu, že chce místo, které mu patří? Lidská sobeckost vážně nezná mezí. Proč zrovna on. Proč ho z tohodle všeho jeho otec nevynechal. Všichni by byli šťastní. Suho začal poprvé litovat toho, že vůbec kdy měl otce. Do očí se mu nahrnuly slzy a sklopil hlavu k zemi.
„Jsi schopný to udělat Sehunovi?“ zašeptal zlomeně. Kris se na něj otočil a zamračil se: „To není důležité,“
„Budeš s tím schopný žít?“ zvedl znovu Suho k němu svůj pohled. Krisovi málem spadla čelist. Co si to dovoluje? Tenhle kluk ho neskutečně vytáčí. Pořád se n a něco ptá.
„Říkám, že ti to může být jedno. Je to práce,“ zavrčel Kris a přiložil Suhovi pistoli k hlavě. Suho mohl vidět v jeho očích hněv. Možná to přehnal. Teď už vážně věřil, že ho Kris zabije. Srdce mu začalo tlouct rychleji a zalapal po dechu, když viděl, jak sahá po spoušti. Zmocnil se ho ten největší strach... vždyť on přeci nechce umřít.

xxx

Dveře od ředitelovi kanceláře se rozlétly a dovnitř napochodoval Lay s Taem v zádech.
„Ach.. dobrý den pane detektive, čím jsem si zasloužil vaši ctěnou návštěvu?“ zeptal se poněkud překvapený ředitel Kim Jae Kyung.
„Nehrajte to Jae Kyungu. Víte proč jsem tady. Když se tak náhle objevil dědic společnosti bylo mi naprosto jasné, že to nenecháte jen tak!“ Lay momentálně neznal bratra. Hned, co mu byl nahlášen únos mladého Kim Joon Myuna, neváhal a okamžitě se sbalil a odjel do ZES. Bylo jen otázkou času, kdy se to stane.
„Nevím o čem to mluvíte detektive,“ ředitel se posadil do křesla a pokynul rukou k židli naproti: „Posaďte se,“
„Nechte si ty vaše zdvořilosti. Přísahám, že jestli se něco Kim Joon Myunovi stane, dostanu vás. Zapomněl jste, že držím proti vám už od minula nějaké důkazy a navíc máme telefonní záznamy. Volal jste Invisibla. Varuju vás!“
Tao sledoval svého nadřízeného a hned, jak skončil se oba bez dalších slov odebrali zase k odchodu. Co mělo být řečeno, bylo.
Ředitel Kim Jae Kyung se zamračil, když detektiv i jeho pomocník odešli. Sebral sklenici a vztekle ji mrštil směrem na zeď, kde se s třísknutím rozlétla na několik střepů a voda, jenž v ní byla nechala na zdi mokrý flek. Ředitel popadl telefon a vytočil známé číslo. 

xxx

Zvuk melodie telefonu se rozezněla opuštěným polorozpadlým místem a zbraň najednou zmizela ze Suhova čela. Úlevně vydechl a pozoroval záda svého budoucího vraha.
„Nesmíte ho zabít! Ne teď,“
„Děláte si srandu?“
„Schovejte ho u sebe. Zaplatím vám víc. Hlavně ho nesmí najít detektiv Lay. Rozumíte?“
„Jak si tohle představujete!? Myslíte si, že si můžete měnit požadavky, jak se vám zachce?!“
„Udělejte, co jsem řekl nebo vám zaručuji, že se svět brzy dozví, kdo je Invisible zač,“
S těmito slovy Kris okamžitě zavěsil, hodil mobil na zem a několika výstřely z něj udělal hromádku součástek. Suho sebou zacukal při těch ohlušujících výstřelech. Myslel si, že je po něm, když však před sebou uviděl znovu Krisovu tvář, zjistil, že je stále naživu.

„Dnes máš štěstí,“ zadrčel divoce Kris a praštil Suha pistolí do hlavy, aby ho omráčil. Prohrábl si rukou vlasy a kopl do kusu omítky na zemi. Co teď má dělat? Myslel si, že to dneškem skončí. Nemohl ale dát v sázku svůj vlastní život. Zatracený Jae Kyung! Tohle si s ním ještě vyřídí! 

1 komentář:

  1. Ještěže Lay je šťoura. Aspoň zatím ušetřil Suhovo život. Jen doufam, že to bude na dlouho.
    Těšim se na další díl.

    OdpovědětVymazat