Fandom: EXO
Hl. Postavy: Suho, Sehun, Kris
Vedlejší postavy: Zbytek EXO
Pairing: SeHo, KaiSoo, XiuHan, Kris/Lay, Kris/Suho, Lay/Tao, Sehun/Chen, BaekYeol
Počet dílů: 7/?
Autor: HyuniiLee
Ahoj ahoj... jsou tři ráno takže já táhnu spát. Tohle je tak nějak na rychlo... no ani ne na rychlo... ale je splácaný díl. Přemýšlela jsem jak to udělat, ale nakonec jsem musela dál tenhle díl, prostě jenom o tomhle. Víc tam nechci prozrazovat. Až jindy... tak ENJOY a dobrou s kobrou :3
Bolest
hlavy jako když vás někdo praští něčím tvrdým, jen to a
černočerná tma. Netušil kde je a co se děje. Svázané ruce a
cítil zimu, která mu prostupovala tělem a nutila ho se víc třást,
jakoby nestačil ten krutý strach, který se Suha zmocňoval.
Odporný pach vlhkosti mísící se s plísní. Nic příjemného,
když se nemůžete ani pohnout a nevíte prakticky nic. Najednou si
vzpomněl. Vysoký světlovlasý muž s maskou anděla. Anděl.. to
jistě. Kdyby nebylo té bolesti, tak by se i tomu zasmál.
Suho
zaslechl kroky a jeho tělo ovládla snad ještě větší hrůza než
předtím... a měl pocit, že se mu zastavilo srdce, když zaslechl
hlas.
„Je
tu zima, že?“ nikdy by si nemyslel, jak se i příjemný hluboký
hlas může tak chladně zabodávat do uší.
„K-Kdo
j..jsi?“ vykoktal Suho a znovu se otřásl. Ovšem odpovědi se
nedočkal. Škubl sebou, když uslyšel, jak se k němu dotyčný
blíží a následně vyjekl, když ucítil ruku, která mu ztrhla z
očí pásku, jenž zabraňovala Suhovi cokoli vidět.
„Není
důležité, kdo jsem já, ale kdo jsi ty,“ poušklíbl se Kris,
když se mu Suho konečně mohl podívat do očí. Měl opět možnost
vidět tu andělskou tvář, která se mu ďábelsky vysmívala. Kris
si mladšího se zájmem prohlížel, chtěl zjistit, co je tak
úžasného na tomto chlapci, že se do něj jeho mladší bráška
Sehun tak moc zamiloval. Ne že by se mu s tím Sehun snad svěřoval,
ale už jen z jejich sledování mu to bylo víc než jasné. Z
myšlenek ho vytrhl roztřesený Suhův hlas:
„Co
chceš..?“
Kris
se znovu usmál.
„Já..
Já přísahám, že jestli to je jen vtip, tak..,“ začal Suho
rychle blábolit, přičemž kroutil hlavou a konečně se odhodlal
podívat i kolem sebe. Nějaká rozpadlá budova, na zdích plíseň,
popadaný strop a vyražená okna. Po zádech mu přejel mráz, když
si všiml pistole položené na jednom kusu zničené zdi.
„Víš..
Suho. Jmenuji se Kris a jsem nájemný vrah. Co se týče mě, tak v
tom není vůbec nic osobního,“ začal starší, postavil se a
začal pochodovat kolem Suha přikurtovaného k židli.
Kris...
To jméno. Suhovi to prolétlo hlavou, jako kulka, která ho vlastně
i čekala. Na zbytek toho, co Kris řekl se nemohl soustředit,
protože se mu při vyslovení onoho jména vybavila jedna – pro
něj, co si myslel, nepodstatná – vzpomínka. Jednou se se Sehunem
provokovali. Suho to trochu přehnal a vmetl mladšímu, že je úplně
sám, a že on nikdy nebude mít, tak super bratry jako on sám.
Tehdy ho překvapilo, že se Sehun nenaštval. Jen se posmutněle
usmál a zašeptal jméno Kris.
Suho
střelil pohledem ke staršímu a až teď si všiml některých
podobností mezi ním a Sehunem. Nikdy si nemyslel, že Sehun bude
mít bratra. I když nějaké to podezření vlastně měl, když
slyšel jednou některé kluky od nich ze školy, jak si o něm
vyprávěli. Rozhodně by ho nenapadlo, že to bude pravda...
„Ty...
Jsi Sehunův b..bratr?“ zeptal se. Kris se zastavil v chůzi a
pohlédl na něj. Jak to ví? Řekl mu to Sehun? To těžko. Na to
zná brášku moc dobře. Ví, že by o něm nemluvil už jen díky
tomu, že ho vždycky bránil před policií. Ovšem... mohl Suhovi
o něm říct, potom co se sešli v tom baru. A stejně. Není to
jedno? Po Suhovi za chvíli nezbude ani památky.
„Když
to víš, není důvod se ptát,“ řekl klidně a zachoval si
chladnou tvář.
„Proč?
Zabiješ mě?“ Suho se snažil zachovat klidnou hlavu a pokusil se
vyprostit z provazů, jimiž měl svázané ruce. Neúspěšně.
„Nemám
na vybranou. Je to práce,“ Kris se posadil naproti Suhovi a vzal
do ruky onu zbraň.
„Kdo
si tě najal?“ Suho sledoval jeho ruce a zbraň jež v nich třímal.
„Máš
nějak moc otázek,“ uchechtl se Kris „Myslím, že ti to ale
můžu říct,“ postavil se a zatímco si hrál s pistolí, začal
vysvětlovat.
„Ty
jsi vlastně nic špatného neudělal, jen si se narodil nesprávné
osobě. Tvůj otec, prezident společnosti ZES. No řekněme tomu, že
se to panu řediteli Kimovi nelíbí, že jsi se najednou objevil,
když pozici prezidenta mohl dostat on, jelikož tvůj tatík zemřel.
Tak si najmul mě, abych se tě zbavil. Není to první práce, na
kterou si mě najal,“
Suho
to poslouchal a nevěřil vlastním uším. To vážně je někdo
schopný zbavit se člověka jen kvůli tomu, že chce místo, které
mu patří? Lidská sobeckost vážně nezná mezí. Proč zrovna on.
Proč ho z tohodle všeho jeho otec nevynechal. Všichni by byli
šťastní. Suho začal poprvé litovat toho, že vůbec kdy měl
otce. Do očí se mu nahrnuly slzy a sklopil hlavu k zemi.
„Jsi
schopný to udělat Sehunovi?“ zašeptal zlomeně. Kris se na něj
otočil a zamračil se: „To není důležité,“
„Budeš
s tím schopný žít?“ zvedl znovu Suho k němu svůj pohled.
Krisovi málem spadla čelist. Co si to dovoluje? Tenhle kluk ho
neskutečně vytáčí. Pořád se n a něco ptá.
„Říkám,
že ti to může být jedno. Je to práce,“ zavrčel Kris a
přiložil Suhovi pistoli k hlavě. Suho mohl vidět v jeho očích
hněv. Možná to přehnal. Teď už vážně věřil, že ho Kris
zabije. Srdce mu začalo tlouct rychleji a zalapal po dechu, když
viděl, jak sahá po spoušti. Zmocnil se ho ten největší
strach... vždyť on přeci nechce umřít.
xxx
Dveře
od ředitelovi kanceláře se rozlétly a dovnitř napochodoval Lay s
Taem v zádech.
„Ach..
dobrý den pane detektive, čím jsem si zasloužil vaši ctěnou
návštěvu?“ zeptal se poněkud překvapený ředitel Kim Jae
Kyung.
„Nehrajte
to Jae Kyungu. Víte proč jsem tady. Když se tak náhle objevil
dědic společnosti bylo mi naprosto jasné, že to nenecháte jen
tak!“ Lay momentálně neznal bratra. Hned, co mu byl nahlášen
únos mladého Kim Joon Myuna, neváhal a okamžitě se sbalil a
odjel do ZES. Bylo jen otázkou času, kdy se to stane.
„Nevím
o čem to mluvíte detektive,“ ředitel se posadil do křesla a
pokynul rukou k židli naproti: „Posaďte se,“
„Nechte
si ty vaše zdvořilosti. Přísahám, že jestli se něco Kim Joon
Myunovi stane, dostanu vás. Zapomněl jste, že držím proti vám
už od minula nějaké důkazy a navíc máme telefonní záznamy.
Volal jste Invisibla. Varuju vás!“
Tao
sledoval svého nadřízeného a hned, jak skončil se oba bez
dalších slov odebrali zase k odchodu. Co mělo být řečeno, bylo.
Ředitel
Kim Jae Kyung se zamračil, když detektiv i jeho pomocník odešli.
Sebral sklenici a vztekle ji mrštil směrem na zeď, kde se s
třísknutím rozlétla na několik střepů a voda, jenž v ní byla
nechala na zdi mokrý flek. Ředitel popadl telefon a vytočil známé
číslo.
xxx
Zvuk melodie telefonu se rozezněla opuštěným polorozpadlým
místem a zbraň najednou zmizela ze Suhova čela. Úlevně vydechl a
pozoroval záda svého budoucího vraha.
„Nesmíte
ho zabít! Ne teď,“
„Děláte
si srandu?“
„Schovejte
ho u sebe. Zaplatím vám víc. Hlavně ho nesmí najít detektiv
Lay. Rozumíte?“
„Jak
si tohle představujete!? Myslíte si, že si můžete měnit
požadavky, jak se vám zachce?!“
„Udělejte,
co jsem řekl nebo vám zaručuji, že se svět brzy dozví, kdo je
Invisible zač,“
S
těmito slovy Kris okamžitě zavěsil, hodil mobil na zem a několika
výstřely z něj udělal hromádku součástek. Suho sebou zacukal
při těch ohlušujících výstřelech. Myslel si, že je po něm,
když však před sebou uviděl znovu Krisovu tvář, zjistil, že je
stále naživu.
„Dnes
máš štěstí,“ zadrčel divoce Kris a praštil Suha pistolí do
hlavy, aby ho omráčil. Prohrábl si rukou vlasy a kopl do kusu
omítky na zemi. Co teď má dělat? Myslel si, že to dneškem
skončí. Nemohl ale dát v sázku svůj vlastní život. Zatracený
Jae Kyung! Tohle si s ním ještě vyřídí!
Ještěže Lay je šťoura. Aspoň zatím ušetřil Suhovo život. Jen doufam, že to bude na dlouho.
OdpovědětVymazatTěšim se na další díl.