pátek 19. prosince 2014

Dear Diary // Part. 11

Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun 
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 11/?

Tak co? Těšili jste se? Chci moc poděkovat všem, kteří povídku čtou, líbí se jim a popřípadě komentují :3 Děkuji ^^ No, nebudu dál napínat.. užijte si to :)



 „Vrať mi můj batoh! Prosím,“ zavolá za Luhanem, který je několik kroků před ním, v ruce třímajíc Ryeowookovu tašku.
„Vrátím ti jí. Ale až budeme pryč,“ usměje se pro sebe a dále pokračuje v cestě. Je si jistý, že za ním hnědovlásek půjde. Nevrátil by se do třídy. Ne sám. Ví, co by ho tam čekalo. Už když s Luhanem odcházeli, Kai se Sehunem a v podstatě všichni ze třídy, po nich házeli zmatené a v případě těch dvou, rozzuřené pohledy. Vrátit se tam sám by byla jasná letenka do pekla.
Ryeowook si povzdechne a Luhana doběhne, ovšem stále si oddržuje bezpečný odstup. Luhan se po něm podívá a znovu se usměje. Jak typické. Hnědovlásek sebou při pohledu do jeho očí trhne a pohled odvrátí.
„P-proč jsi to vlastně udělal?“ zeptá se jej a kousne se do rtu. Dělá to tak často, že jej to už docela bolí. Jenže on si nemůže pomoc. Je pořád tak nervózní. Proč s tebou vůbec někam jdu?
„Co bys řekl?“ nadzvedne obočí a pohodí si Wookovu tašku do druhé ruky.
„N-no...“ začne hnědovlásek, ale poté se zastaví, „Nevím,“ sklopí hlavu. Nechci si dělat nějaké naděje..
„Jak jinak,“ ušklíbne se, načež se zastaví a zamračí se. Ryeowook se po chvíli zastaví též a zmateně se po něm ohlédne.
„Proč máš ten batoh tak těžkej?“ zeptá se a našpulí rty. Druhý trochu více rozevře oči, rychle k světlovlasému chlapci přispěchá a pokusí se mu batoh z rukou vytrhnout, ovšem Luhan uhne a jeho plány tak překazí.
„Ne, vážně. Co v něm máš?“ změří si tašku pohledem. Ryeowook zatěká očima všude možně.
„N-no to...“ řekne a odkašle si, „Jen učení,“ Luhan pokrčí obočí.
„Učení?“
„A-ano, učení,“ přikývne. Uvěř tomu, prosím..!
„A nemáš tam náhodou i učení někoho jinýho?“ udělá k němu jeden krok, na který druhý reaguje jak jinak, než krokem vzad. „Hm? Máš tam úkoly ostatních, že?“ chvíli vyčká, ovšem když se mu odpovědi nedostane, bere to jako jasné "ano".
Rozepne zip batohu a strčí do něho ruku. Vytáhne několik sešitů. Batoh odloží stranou a přelétne si jména, jež jsou na obalech sešitů napsána.
„Kim Ryeowook, Kim Ryeowook, Oh Sehun, Kim Junsu, znovu Kim Ryeowook, Lee Hyori, Park Yebin, zase Oh Sehun a Kai,“ přečte nahlas postupně všechna jména, načež zvedne pohled k do země se dívajícímu Ryeowookovi. „Děláš si srandu nebo to myslíš vážně?“ jeden jeho koutek se nadzvedne do polo-úsměvu a polo-úšklebku. Wook vydechne vzduch, který v sobě na okamžik zadržel a vytrhne mu sešity z rukou.
„Myslíš si, že mám na výběr?“ zamumlá si pro sebe, přesto jej Luhan slyší. Docela by ho zajímalo, jak dlouho už tohle všechno trvá. Vážně mu lidé, co ubližují ostatním, přijdou ubozí. Jde hlavně o to, že oni nemají důvod Ryeowookovi ničit život. Pochybuje, že by se mu za něco mstili. Ale proč si zrovna jeho vybrali za tu oběť? Chce znát ten důvod, jenže si myslí, že i kdyby se ho na to zeptal, neodpoví mu. Možná řekne, že neví. Musí se zeptat přímo jich. Kaie a Sehuna. Počítá s tím, že oni dva byli ti první, kdo s tím začali a poté se k nim ostatní jen začli přidávat. Chce skutečně vědět, proč je to takhle. Nechce to vědět jen kvůli Ryeowookovi, ale také kvůli své sestře. Ani u té se nikdy nedozvěděl, proč právě ona byla ta, která trpěla. To musí mít v každé třídě někoho takového? Zaměří se na někoho, do koho si budou moci rýpat a kopat jak se jim zachce. Do někoho, kdo jim napíše úkol vždy, když mu ho dají. Ano, většinou si vybírají ty chytré. Je to běžná věc, že ti, co jsou chytří, postrádají sílu. Ti silní jsou naopak hloupí. Málokdy se najde chytrý člověk, kterého se lidé bojí. Jeho sestra taky v učení vynikala. Už od základní školy jí všichni její známky záviděli a Luhan s jejich matkou na ní nemohli být více pyšní. Jenže pak nastal ten zlom. Jolie nastoupila na střední školu, kde se vše změnilo. Nikoho tam neznala a ačkoli se pokoušela s někým skamarádit, nikdy to nevyšlo. Nikdo z její rodiny nevěděl proč. Až poté se ukázalo, že to bylo právě kvůli jejímu prospěchu. Kvůli tomu, za co jí spolužáci na základní škole obdivovali a chtěli se s ní přátelit, ji tady nenáviděli. Proklínali jí za to, že byla lepší než oni. Občas je vážně vidět, jak chabá závist dokáže člověka zaslepit.
„Luhane?“ mladíkův hlas jej vytrhne z myšlenek.
„Hm?“
„Nad čím jsi přemýšlel?“ Doufám, že ti nebude vadit, když se zeptám..
Luhan se pousměje. Je rád, že ho to zajímá. Tedy, jemu se o tom nechce mluvit. Teď ještě ne. Jen jej těší, že teď, když jsou spolu, už v jeho očích nevidí tu hromadu strachu a vyděšení. Přeje si, aby Ryeowook poznal a uvěřil, že mu Luhan neublíží. Jedině tehdy mu totiž dokáže úplně pomoci.
„Řeknu ti to jindy, dobře?“ odpoví a znovu se rozejde prázdnou chodbou. Hodina již začala, ale hned po tom "incidentu" s Kaiem a Sehunem, chytil vyděšeného Ryeowooka za loket, vzal jeho batoh a táhl jej pryč ze třídy. V tu chvíli jej tak bolel pohled, kterým se po něm díval. Byl vystrašený nejen kvůli tomu, co se stalo, ale hlavně kvůli té blízkosti a tomu dotyku, když jej Luhan držel. Ví, jak se tomu Wook vyhýbá, jelikož jej to děsí. Ale on musel. Jinak by ho odtamtud nedostal. Stejně jej ihned, co vyšli ze třídy, pustil. Ovšem jen jeho. Batoh pořád držel a beze slov se vydal dál. Bylo mu jasné, že za ním chlapec půjde.
Ryeowook párkrát zmateně zamrká, načež se za ním vydá. Vlastně ani neví proč. Proč jde za někým, z koho má ještě větší strach než z ostatních? Je to jakoby dobrovolně a vědomě vstupoval do jeho pasti. Ale nemůže si pomoct. Něco v něm mu říká, že možná přeci jen není takový, jaký si myslí, že je. Jenže pokaždé, když si to pomyslí, ozve se druhý hlas, který se mu vysmívá a říká mu opak. Ryeowook se rozhodl oba hlasy ignorovat. Nechce se přikláněm ani k jednomu. Jednoduše počká, až se stane něco zlomového, co mu jasně dokáže, který z hlasů měl pravdu. Neví, co by to mělo být nebo kdy by se to mělo stát. Ale on to pozná. Stačí jen...počkat.

-
„Takže...“ přeruší chvilkové ticho Luhan, „Už mi věříš?“
Je to již pár minut, co ze školy odešli a právě teď jdou jakousi ulicí, kterou Ryeowook ani nezná. Nebo možná zná, ale je tak nervózní, že nedokáže plně vnímat okolí. Stále si v duchu nadává, proč s ním vůbec šel. V hlavě se mu rodí všemožné myšlenky, co se může stát. Co mu Luhan může udělat. Dovede jej někam na odlehlé místo, zbije a nechá ho tam. Jenže přesto, že je tohle to jediné, na co dokáže myslet, stále jde vedle něho. S ním.
„Ne,“ zní jednoduchá a přesto upřímná odpověď. Jak bych ti mohl věřit?
Luhan se usměje a strčí si ruce do kapes. „Vlastně jsem nic jinýho nečekal,“ Ryeowook sklopí pohled.
„Promiň,“
„Ne, neomlouvej se. Kdybys mi řekl, že mi věříš, neuvěřil bych já tobě,“ stočí k němu pohled a všimne si, jak se hnědovlásek chvěje zimou. Zastaví se a postaví se před něho. Ryeowook na okamžik vytřeští oči a trochu couvne, když v tom si ale všimne Luhanova ustaraného výrazu.
„Musí ti být hrozná zima,“ zamumlá, přičemž si z ramen stahuje své sako. Jemu taková zima není, narozdíl od Ryeowooka, který má na sobě jen košili, jelikož si sako nechal ve skřínce. Bylo zase tak ušpiněné, že si jej ani nechtěl brát. Navíc je hrozně pohublý, proto není divu, že se tolik třese.
„P-počkej! Co to děláš?“ vytřeští znovu oči Ryeowook. „Bude ti zima!“ řekne, ovšem Luhan dělá, že jej neslyší a místo toho k němu natáhne ruku, v níž sako drží.
„Tady,“ chvíli čeká, kdy si od něho sako vezme, jenže stále nic, proto se rozhodne to vzít do svých rukou. Stáhne ruku zpět, chytí sako do obou rukou, udělá krok k Wookovi a látku přes něho přehodí. Ryeowook celou dobu civí do jeho hrudníku, hlavně aby se mu nemusel dívat do očí. Trochu se vyleká, když zjistí, že Luhan stále sako drží, ačkoli už jej má hnědovlásek přehozené přes ramena. Zvedne pohled a střetne se s tím jeho.
„Zítra mi ho vrátíš, dobře?“ usměje se, pustí ho a znovu si stoupně vedle něho. Ryeowook jako odpověď jen nepatrně přikývne hlavou a čeká, kdy se světlovlásek dá znovu do kroku. Když to konečně udělá, Wook se bez váhání vydá za ním, přičemž pažemi vklouzne do rukávů Luhanova saka a poté si jej ledovými prsty zapne.
Několik dalších kroků ujdou znovu bez jediného slova. Přesto Luhanovi na tváři stále pohrává letmý úsměv. Je rád, že od něho Wook neutekl. Tedy, zatím.
„Nezeptáš se?“ řekne Luhan a nohou kopne do kamínku, jež se mu připletl do cesty.
„Na co?“
„Na to, proč jsem to udělal,“ sdělí mu a vyčkává odpověď. Ryeowook na sucho polkne.
„A když se zeptám... budeš upřímný?“ Pravdou je, že bych ti stejně nevěřil.
„Vždycky jsem byl,“ zakroutí hlavou a zasměje se. Vážně?
„Tak proč jsi to teda udělal?“ zeptá se jej a pozorně poslouchá. Vlastně mu tahle otázka leží v hlavě už taky nějakou dobu a on jen marně hledá odpověď. „Proč jsi řekl Kaiovi, že už na mě ani nesáhne?“ Je to součást tvého plánu, jak mi ublížit?
„Vlastně by mě zajímalo.. Udělal to pro tebe už někdy někdo?“ zeptá se místo toho Luhan. Neodhcázej od tématu.
„N-ne, neudělal. Ale mě zajímá, proč jsi to udělal ty,“ řekne tiše. Jeho hlas není silný, je zesláblý, nejen kvůli mrazivému chladu, který se mu nemilosrdně zabodává do těla, ačkoli díky Luhanově saku to už není tak hrozné. Ale také kvůli strachu, nejistotě a hlavně minimálnímu množství sil. Ryeowookovi jich už moc nezbylo, přesto se stále snaží.
„Vlastně je to jednoduchý.. Řekl jsem to, protože ty sám to nedokážeš,“
„C-co tím myslíš?“ nechápe hnědovlásek. Luhan znovu zastaví a otočí se na něho.
„Pořád se ptáš, proč se ti tohle všechno děje, že? Proč musíš tak trpět, mám pravdu?“
„A-asi...ano,“ hlesne.
„Neptej se, proč ti ostatní ubližují. Ptej se sám sebe, proč jim to dovoluješ,“ zadívá se mu do očí.
„Protože nejde říct ne,“
„A zkusil jsi to někdy?“ Ryeowookovi se v očích zalesknou slzy. Nikdy. Nikdy se neodvážil jim odporovat. Ani ve snu jej to nenapadlo. Je mu jasné, k čemu by to vedlo a to on nechce. Není tak silný, aby řekl ne a dokázal se ubránit. Nedokáže to.
„Ne,“ šeptne, sklopí pohled a nechá po svých tvářích stéct pár slz. Luhan se kousne do spodního rtu.
„Proč zase pláčeš?“ povzdechne si a přiblíží se k němu, avšak Ryeowook jako vždy udělá krok zpět.
„Nemusíš se na mě dívat,“ Nemusíš si mě vůbec všímat..
„Musím,“ nedá se Lu. „A právě proto nesmíš brečet. Nesnesu ten pohled,“ Ryeowook k němu vzhlédne. Zase se usmívá. Proč to pořád děláš?
„A-ale-“
„Pšt!“ nenechá jej domluvit. „Žádný ale. A už jdeme, nebo tady zmrzneš,“ mrkne na něho, načež se rozejde. Ryeowook si rukávem rychle setře slzy a Luhana doběhne.
„Dal by sis horkou čokoládu?“ zeptá se jej, přičemž sebou hnědovlásek opět lehce trhne.
„H-horkou čokoládu?“ zopakuje po něm s nevěřícným tónem. Horkou čokoládu neměl už hodně dlouho. Naposledy mu jí koupil otec. Jak on ji miluje. Jenže jít s ním? S Luhanem? Není to nebezpečné? Ale už si ani nevzpomíná, jak vlastně horká čokoláda chutná. Navíc teď by jej možná i zahřála.
„Tak dobře,“ souhlasí nakonec. Luhan z něho nespouští oči a dokonce se mu na okamžik zdálo, jakoby se Ryeowook usmál. Tedy, bylo to spíše takové nepatrné pousmátí, ale přesto. Viděl to. Viděl Ryeowookův plachý a nesmělý úsměv.



5 komentářů:

  1. Hádám, že i když Wookie nechce a vehementně se tomu brání, tak začíná Luhanovi věřit. Tak doufám, že se nic nepokazí...
    Taky jsem zvědavá na setkání Luhana s Kaiem a Suhem. Určitě to bude hustý...
    Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl...

    OdpovědětVymazat
  2. Juu jak ja jsem se tešila na dalši dil a konečne jsem se dočkala :-) Oni jsou tak sladci spolu. Jsem zvedava jak to bude pokračovat.

    OdpovědětVymazat
  3. Jde vidět, že Luhanovi začíná věřit. Za to jsem ráda. Jsem si jistá, že Luhan mu nehodlá ublížit. :)
    Těším se na další díl. ^.^

    OdpovědětVymazat