softness of wolf claws // III. Part //

Fandom: EXO

Pairings: ChanSoo, XiuHan, Kray, SeKai, BaekTao, SuChen

Žánr: BoysLove, Yaoi, Fantasy

Autor: HyuniiLee

Počet kapitol: 3/?

Tak jste mě ukecali a já jsem si sedla a napsala jsem vám další díl softness of wolf claws navzdory všemu tomu, co se v poslední době děje tak to tu máte. Užijte si to ~

„Svolejte Vlky,“ nařídil Kris a Chen se spokojeně usmál na tři mladíky. Pak věnoval jeden vděčný pohled Layovi, který také vypadal spokojeně. Suho si odfrkl a odevzdaně vyšel z místnosti.

„Všechno bude dobré,“ prohodil směrem k odpadlíkům Chen.

*

Suho vyšel ven na balkón a shlédl dolů na nádvoří, kde uviděl Chanyeola, jak si poklidně sedí na lavičce, čte opět tu svoji knížku a na klíně mu pochrupuje ve své vlčí podobě mladý Kai.

„Chanyeole, sežeň všechny a okamžitě se dostavte k Vůdci!“ zavolal. Mladší zvedl pohled od knížky a přikývl, cvrnknul Kaie do ucha, čímž ho probral.

„Vstávej, musíme k Vůdci,“ Kai jen nesouhlasně zakňučel, seskočil z lavičky, protáhl se a postavil se již znovu v lidské podobě.

„Co chce tak pozdě?“ mroukl a promnul si unavené oči. Chanyeol se jen pousmál nad jeho roztomilostí a namířil si to ke vchodu do budovy. Po cestě k Vůdci ještě zaťukal na Taovi dveře. Vlk s tím nejdivočejším výrazem snad z celého klanu nechal vykouknout svoji hlavu ze dveří a pohled mu padl na šourajícího se Kaie.

„Co se děje?“ zeptal se poměrně unaveně. Kai jen nafoukl tváře a prohodil rukou směrem za Chanyeolem.

„Vůdce nás chce,“ zabručel a pokračoval v cestě. Tao jen pokrčil rameny a následoval dva své kolegy.

*

Kris si pohrával s Layovou dlaní a stále sledoval ty tři. Takhle vážně nevypadali moc nebezpečně, jenže člověk nikdy neví. Napadli Chena, odkud jsou taky netuší, do hlavy jim nevidí, co když to je nějaká past. Pevný stisk dlaně, kterým na sebe upozornil Lay ho uklidnil. Měl by přestat přemýšlet nad takovými věcmi. Ještě z toho zešílí nebo zešílí ze Suha. To on ho takhle naočkoval proti nim a přitom v minulosti byl vždy pro pomoc odpadlíkům. Ovšem... neměl tolik času o tom přemýšlet, protože v tom se otevřely dveře a vešel Suho s ostatními.

*

Chanyeol přemýšlel co se mohlo stát, že tak pozdě je svoláno celé sídlo. Nestávalo se to často, hádal, že v tom měl opět prsty jejich milý Starší Suho nebo Chen. Ti dva byli vážně něco. Musel se nad tím pousmát. Nepochopí jak se mohli kdy dostat na jejich pozice. Jenže jemu nepříslušelo myslet takhle, takže prostě nechal těchto toků myšlenek. Však... jeho snem je být Starším hned po těchto dvou, proto denně tráví čtením všech vypůjčených knih z městské knihovny.

Podíval se na knížku, kterou zrovna četl a pousmál se. Děj byl zajímavý. Dva milenci, kteří byli od začátku pro sebe stvořeni procházeli všelijakými problémy a jeden z nich tomu svojí tvrdohlavou povahou nepomáhal. Moc se mu ten příběh líbil a už se těšil až si zaleze do pokoje a konečně dočte další kapitolu.

Chanyeol zpozorněl, když se Suho před ním zastavil. Rozhlédl se kolem sebe a uvědomil si, že už jsou v sále, proto schoval knihu za záda a vzhlédl k Vůdci načež si všiml tří mladíků na druhém konci místnosti. Pohled mu padl hned na nejmenšího z nich. Velké nechápající oči, ve kterých se odrážela nervozita a možná i trochu strachu, ale byla zde vidět i velká sebejistota. Tmavé vlasy spadající do očí, krásné plné do srdce vykrojené rty. Vypadal tak křehce a zároveň naprosto nezničitelně. Chanyeol si pomyslel, že právě vyskočil z jedné z jeho knih. Neuhlídal se a na malý okamžik nechal přes svoji tvář přelétnout jeho plný zářivý úsměv. Měl neskutečnou touhu zjistit o tom malém víc. Nedokázal od něj odtrhnout oči, ale věděl, že se chová nezdvořile a tak se přemohl a začal se plně soustředit na Vůdce, který promluvil.

„Nechal jsem vás zavolat, protože tu máme mimořádnou situaci,“ začal vážně Kris. A v tu chvilku uslyšel lehké zachichotání za svými zády. Nemusel se otáčet, aby věděl kdo to je. Jediný, kdo se vždycky choval jako děcko i k Vůdci byl jen Kai. Rozhodl se ho ignorovat a zaměřil se znovu na Vůdce, chtěl se dozvědět o co jde.

*

Kai se během té cesty po schodech nahoru jakž takž probral, a když vešli do sálu snažil se zadržet svoji nezbednou povahu na uzdě. Všiml si Chanyeola, který stál před ním a za zády si držel tu svoji knihu. Kai se přemáhal, ale stejně povolil uzdu a se zlostným úšklebkem natahoval ruku ke knize. Chtěl mu ji sebrat nebo prostě jen shodit. Chanyeol bude vyvádět tak jako tak. Jenže předtím než to stihl udělat dostal přes ruku od Taa, který stál hned vedle něj a zahlížel na něj znovu tím svým pohledem „Uděláš to a dám si tě k pozdní večeři“. Tak jen nafoukl tváře, schoval ruce do kapes a otráveně se rozhlédl po místnosti.

Pohledem se střetl s blonďatým klukem na druhé straně místnosti. Šklebil se na něj jakoby věděl, co chtěl Kai udělat a provokativně na něj pozvedl obočí. Kai se zamračil. Kdo to je? Tohle se mu vůbec nelíbilo. Ten kluk byl jistě mladší než on. V žádném případě si nenechá vzít jeho místo nejmladšího na hlavním sídle a největšího výtržníka. To tedy rozhodně ne.

Vyměnil si ještě několik pohledů s blonďákem naproti a pak se zaměřil na Krise, aby si poslechl, co jim chce říct. Hned po první větě se musel držet, aby se zase nezačal smát. Takže se jen lehce zachechtal a zase ucítil na sobě Taův pohled vrahouna.

*

To čekání ho už pomalu unavovalo. Nevěděl co s nimi bude a docela se toho bál. Učení klanu Isonoe? Aby byl upřímný tak se docela bál. Sehun nevypadal, že by ho to snad dokonce zajímalo, přeci jenom ho znal a vždycky radši rád vymýšlel nějaké ptákoviny než se něco snažil dělat pořádně. A Kyungsoo, který se taky staral jen o sebe nevypadal, že by z toho byl nějak zvlášť nadšený. Proč vůbec souhlasili, že půjdou sem. Nebylo jim venku v divočině snad dobře?

Baekhyunovi se honilo v hlavě spousty myšlenek a děsila ho představa, že někdo jako on bude muset vydržet tady a nezbláznit se z toho. Nehledě na to, že on sám byl poměrně pěkný blázen. Vždycky se snažil všechny rozveselit, ale jakožto nejstarší měl samozřejmě velkou starost. Sehun měl sílu a Kyungsoo byl ten chytrý. Baek byl tak něco mezi těmi dvěma. Ovšem strach měl asi největší teď on.

Jen co se otevřeli dveře zahlédl několik mladíků vejít dovnitř v čele s tím Starším Suhem. Jeden vysoký jak ty dveře, druhý ze kterého sršela nezbednost až k nim a třetí.., který vypadal jakoby nespal týdny a navíc, že je jen otázkou času kdy někoho zabije. Tak jestli se do teď bál, byl si jistý, že s tímhle nebude chtít být v jednom baráku. Pozoroval jeho divoké rysy, oči které byly tajemné a zároveň tak jemné. Něco ho na něm děsilo, ovšem na druhou stranu tu zase bylo něco co mu říkalo, že to není tak jak to vypadá.

Mráz mu přejel po zádech, když si všiml jakým stylem se dívá na mladíka před ním, který se asi chystal něco provést. Baekhyun se stáhl víc ke Kyungsoovi. I když od toho kluka stojí daleko a ten pohled nepatřil jemu, tak i tak to stačilo, aby mu zajistil pěkné noční můry na nějaké ty noci dopředu. Nijak nevěnoval pozornost ostatním jen se stále držel očima na tom hrůzu nahánějícím stvoření naproti. Hned co se mladík před tím monstrem otočil všiml si Baekhyun, jak se to monstrum podivně usmálo. Usmálo? On se usmál? Ale tak... nějak. Podivně známě. Tenhle úsměv znal. Sám ho moc často používal. A zrovna v té chvíli taky. Protože se právě rozhodl, že se nebezpečí bát nebude a udělá vše proto, aby toho tajemného prokoukl.

*

„Nechal jsem vás zavolat, protože tu máme mimořádnou situaci. Jistě si vzpomínáte, jaké to bylo, když k nám tehdy přišel Lay a adaptoval se k Isonoe. Dnes tu máme stejný případ s těmito třemi Vlky. Rozhodl jsem se, že je nepošlu do klasické školy, ale žádám vás Vlci z hlavního sídla Isonoe, abyste se chopili tohoto úkolu a vedli je po cestě stát se členem klanu Isonoe,“ Krisovi se samotnému z toho všeho zatočila hlava. Kdy se naučil takhle mluvit? Pohlédl na své Vlky a snažil se vyčíst z jejich výrazů, co si o tom asi myslí.

Layovi, který celou dobu pozoroval pohledy mezi Vlky z Isonoe a odpadlíky bylo už všechno jasné. Už teď věděl jak to skončí. A docela se mu ta představa i líbila. Jistě se všichni měli na co těšit.

Všichni v místnosti se po sobě začali dívat a Chen se jen spokojeně usmíval. Suho se moc netvářil, ale to on vlastně nikdy. Jediné, co ho kdy zajímalo byl Chen, Chen a možná ještě trochu Chen.

„Bude nejlepší ať se rozdělíte podle toho jak jste si sympatičtí,“ mávl rukou Kris a sedl si zpět na židli. Už mu to bylo jedno, hlavně ať to má pro dnešek za sebou. Kdyby něco, tak zítra je taky den.

*

Chanyeol po těchto slovech jen pokrčil rameny. Buď teď a nebo nikdy. Položil knihu na stolek a vyšel vstříc svému … em vyvolenému? Nahodil ten nejmilejší úsměv a natáhl ruku k nejmenšímu z odpadlíků. Kaiovi během toho spadla čelist k zemi. Nemohl uvěřit, že ten velkej troll odložil knihu a s tím zvláštním leskem v očích, který míval jen když si půjčil novou knížku, věnoval tomu klukovi. Kyungsoo se nejdřív podíval na Chanyeolovu ruku a pak zvedl svůj štěněčí kukuč na vysokého mladíka před sebou. Neměl na výběr, takže jen přikývl a podal mu ruku. Všiml si jak Chanyeolovo znamení na ruce zazářilo. To znamenalo, že učitel a žák se spojili. Nebylo to nijak zvláště významné, ale vždy to tak bylo.

Chanyeol se postavil za Kyungsooa a podíval se na Starší a Vůdce.

„Dobrá,“ odkýval Kris, „další!“

Tao se podíval na Kaie vedle sebe, a když viděl, že se k ničemu nemá vyšel sám k odpadlíkům. Nevěděl, kterého vybrat a vlastně se mu tohle ani trochu nelíbilo. Bude si muset k sobě pustit nějakého Vlka. Jenže couvnout nemohl a to věděl moc dobře.

Baekhyun viděl na Vlkovi jistou roztěkanost. Pousmál se vykročil před něj, chytl jeho ruku a znamení Taa zazářilo. Dřív než se mohl vzpamatovat se Baekhyun před něj postavil a usmíval se jako to největší zlatíčko.

Chen se zachechtal a nadzdvihl obočí. To bylo tak... ano roztomilé. Jejich Tao a Baekhyun? No to bude ještě něco.

Kris se podíval na zbylé dva a projel jím nepříjemný pocit. Dva nejmladší spolu? A nebyl jediný v místnosti se stejným podivným pocitem. Suho taky nevypadal nadšeně.

„Kde je Luhan?“ zeptal se Kris. Kai se už chystal vykročit k blonďákovi, ale zmrazil ho na místě Vůdcův hlas.

Suho se podíval na Krise, a když zjistil, že otázka patřila jemu, tak se poškrábal na hlavě: „Taky jsem ho hledal,“

Chen protočil očima a Vůdce ještě víc zaostřil na Staršího. Suho jen pokrčil rameny. 

„Prostě tady není,“

To už Chen nevydržel a plácl si rukou do obličeje. Kdyby se ho zeptal na Chena, tak ví přesně jeho polohu, dá mu souřadnice a dokonce mu řekne, co má na sobě a co měl k snídani. Ale když se jedná o někoho jiného, tak to ne. Lay se zachechtal a poplácal Krise po rameni.

„Zdá se, že nemáme na výběr,“ pousmál se Lay a vybídl rukou Kaie. Ten jen přikývl a zahleděl se na blonďáka. Ten mu věnoval skrytý úšklebek a natáhl k němu ruku. Kai ji odhodlaně stiskl. Znamení zazářilo a bylo rozhodnuto.