Dear Diary // Part. 24

Fandom: Super Junior / EXO

Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun 

Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné

Autor: MeeKyong

Počet kapitol: 24/?

Tak v minulém díle jste zase moc nekomentovali, ale já vám přesto dám díl zase v úterý (aspoň pro ty, kteří na něj tak dychtivě čekají) :D A v tomhle díle máte navíc znovu nějaký to SeKai, aby se teda neřeklo xD A ačkoli tenhle díl znovu patří k těm, které se mi moc nelíbí, doufám, že vám bude :D Tak si to užijte a koment, pjosíím^^

„Kyuhyune, odcházíme,“ řekne pevným hlasem Min Woo a doslova strhne jejich kabáty z věšáků, „s takovou osobou tu nebudu už ani chvíli,“

„Ale Ryeowooka bereme s sebou,“ rozeběhne se po schodech nahoru Kyu a začne zběsile klepat na chlapcovy dveře, „Wooku, to jsem já. Otevři prosím,“

„A-ale Min Woo! To je nedorozumění! Přísahám!“ snaží se zoufale Ryeowookova matka, přičemž se jí po tvářích začnou kutálet slzy, „nemůžeš přeci věřit těm hloupostem, co říká! Vždyť je to jenom dítě,“ zavěsí se za jeho ruku a pokusí se mu kabáty vytrhnout, ovšem muž ji od sebe odstrčí.

„Ale je to moje dítě, kterýmu věřím! A víš co? Asi má vážně pravdu. Ten víkend, co se Ryeowook, TVOJE dítě, nevrátil domů, dělal jsem si mnohem větší starosti než ty!“ zvýší hlas.

„Ale přece se vrátil, nic se nestalo! No tak, Minwoo! Nemůžeš mě přece jenom tak opustit! Jsme zasnoubení!“ rozvzlyká se hlasitě a vysíleně padne na kolena.

„Co se děje?“ udiví se Wook, když mu Kyu vrazí do pokoje hned poté, co odemkne.

„Sbal si to nejdůležitější, pro zbytek se vrátíme později,“ vezme do rukou Ryeowookův školní batoh, vysype z něho všechno učení a místo toho do něho začne vkládat různé kusy Wookova oblečení, načež položí navrch chlapcův deník.

„C-co to děláš? To učení na zítra potřebuju,“ vydá se kulhavě za mladším. Stále jej trochu pobolívá noha a záda.

„Učení si zítra od někoho půjčíš, ale teď odsud padáme, dobře?“ chytne Ryeowooka za ruku, ale ten se mu vzápětí vykroutí.

„Proč bysme to dělali?“ zamračí se.

„Můj otec už všechno ví. Právě teď se dole hadá s tvojí matkou,“ obeznámí jej, „proto odcházíme. A ty jdeš s náma. Zaprvý tě tady s ní nenecháme, a zadruhý by mi to Luhan neodpustil,“ povzdechne si, „tak už prosím pojď!“

„To tys mu to řekl? Nežádal jsem tě snad o to, abys o tom nikomu neříkal?!“ do chlapcových očí se vlijí slzy. Proč mu to oba dělají? On i Luhan. Po obou žádal to samé. Jednu maličkost, a oba udělali opak. U Kyuhyuna by to dokázal pochopit, ale u Luhana ne. Řekl, že mu věří a on se mu za to takhle odvděčí. Zkrátka, jako si myslel na začátku - nikdo nemůže být jiný.

„Ryeowooku, sakra posloucháš se vůbec?! Copak nechápeš, že o tebe máme oba strach?“ zadívá se mu do očí, ze kterých vzápětí vyteče pár slz. Kyu se zhluboka nadechne, přejde ke stolu, pod nímž leží Wookův pejsek, toho vezme do náruče hned poté, co si batoh hodí na ramena. Otočí se zpět na Wooka, který je k němu zády.

„Pojď s námi, Ryeowooku. Pochop, že kdybychom tě tady teď nechali, tvoje matka by ti ublížila tak jako nikdy. Vybíjela by si na tobě svoji zlost a zároveň by tě obviňovala. To přece nechceme ani jeden,“ postaví se před něho.

„Slibuješ, že všechno bude v pořádku?“ šeptne Wook.

„Slibuju,“

-

„Kdybys něco potřeboval, řekni si, nebo si to prostě vezmi sám, fajn?“ pousměje se Kyu poté, co mu ukáže pokoj, kde bude spát, „předpokládám, že Hyunkiho asi budeš chtít v posteli, ale kdyby náhodou, tak můžu něco donést,“

„T-to je dobrý. Vezmu si ho k sobě,“ Ryeowook se vyčerpaně sveze na postel, kam za ním chlupáč ihned vyskočí.

„Nemáš hlad?“ zeptá se ještě preventivně Kyu ze dveří.

„Nemám. Jsem jenom unavený,“ řekne tiše a zavře oči.

„Chápu. Tak se dobře vyspi,“ sáhne po vypínači, zhasne světla a odejde. Projde krátkou chodbou a vejde k sobě do pokoje. Dojde k posteli, posadí se na ní, posune se dozadu a zády se opře o zeď. Z kapsy své mikiny si vytáhne mobil a vytočí Luhanovo číslo. Musí mu říct, co se dneska stalo. Slíbil mu to a navíc mu stejně připadá, že to musí vědět. Říkal mu, že má Ryeowooka rád, proto by bylo nepříjemné, kdyby nevěděl, co se mu děje.

„Kyuhyune? Děje se něco? Proč mi voláš?“ ozve se z mobilu.

„Promiň, že volám tak pozdě večer,“ skousne si ret a prsty si začne hrát s lemem přikrývky.

„Tak co se děje?“

„Zmlátila ho Luhane,“ povzdechne si.

„C-cože?! A je v pořádku?!“

„Jo, je to dobrý. Řekl jsem to svému otci a odjeli jsme k nám domů. I s Ryeowookem,“

„A jeho matka?“

„Zůstala tam, samozřejmě. Brečela jako hysterická, když na ní táta křičel,“

„Kyuhyune?“ oslovený vyděšeně střelí pohledem k chlapci stojícímu ve dveřích.

„R-Ryeowooku? C-co tady děláš? Myslel jsem, že spíš,“ vyhrkne a odtrhne se od zdi.

„Je tam Ryeowook? Chci s ním mluvit!" začne naléhat Luhan, když uslyší Kyuhyuna vyslovit jeho jméno.

„Měl jsem trochu žízeň, ale nemůžu najít vypínače od světel a bojím se tmy a tak jsem-“ odmlčí se, „to je jedno. Ale... ty právě teď voláš s Luhanem?“

„J-jo,“ řekne přiškrceně, „říká, že s tebou chce mluvit,“ natáhne ruku s mobilem k němu.

„Řekl jsi mu to? To o mojí matce?“ zeptá se trochu naštvaně.

„P-promiň. Musel jsem,“ hlesne Kyu, to už je ale Wook u něho a mobil mu z ruky vytrhne.

„Luhane, opovaž se něco dělat! Cokoliv!“ zvýší hlas. Je na něho naštvaný. Zklamal ho. A zároveň má strach, aby nevyvedl nějakou pitomost. Lituje toho, že Luhanovi někdy řekl o tom, co se mu děje doma. Neměl mu věřit.

„Ryeowooku! Jsi v pořádku? Jak moc ti ublížila?“ začne se okamžitě vyptávat Lu, ignorujíc jeho předešlá slova.

„Do toho tobě nic není. Stejně tak ti nic není do mýho života, takže tě prosím... nic nedělej,“ Wook se poněkud uklidní a setře si slzy. Dost jej to mrzí. Ještě dnes před jeho domem se s Luhanem loučil s úsměvem, ale teď je to všechno zničené. Stačilo jen pár slov a zradil ho. Udělal něco, o co jej jasně žádal, aby nedělal.

„Proč jsi na mě takový?“ ozve se posmutněle z telefonu.

„Všechno jsi to zničil. Řekl jsi to Kyuhyunovi i přesto, že jsem tě prosil, abys o tom mlčel,“ vyčte mu. Kyuhyun jej nervózně pozoruje, přičemž se nepřestává hryzat do rtu.

„Nechtěl jsem tě zradit, bylo to-“

„Nechci nic slyšet,“ skočí mu Wook do řeči, „jsem unavený. Dobrou noc,“ odtáhne mobil od svého ucha a hovor ukončí. Podá jej Kyuhyunovi a bez dalších slov se rozejde ke dveřím, když v tom jej zastaví chlapcův hlas.

„Neobviňuj ho za to. Přeci bych se to stejně dozvěděl, kdybych přišel domů tak jako dneska,“ vyhrkne, „vrátil jsem se zrovna ve chvíli, kdy tě bila, takže bych to zjistil i kdyby mi to předtím sám neřekl,“

„Ale on ti to řekl a o to tu jde. A nezastávej se ho, vždyť jsi udělal to samý,“ řekne otráveně Wook, „i tebe jsem přece žádal, ať to nikomu neříkáš,“ naposledy se za ním ohlédne, a poté již konečně vyjde na chodbu.

-

„Tak za týden už to vypukne,“ promne si dlaně Kai a šibalsky se pousměje.

„Jsem rád, že z toho máš takovou radost, ale já záčínám bejt trochu nervózní,“ zamumlá Sehun, zatímco si k sobě přitáhne jeden z Kaiových polštářů, které má v posteli, na níž právě sedí.

„Neboj. Bude to v pohodě,“ pokusí se jej uklidnit Kai a posadí se k němu, „budeme v přesile, takže se nám nic nestane,“ položí mu ruku okolo ramen a usměje se.

Sehun se o něho opře a hlavu položí na jeho rameno. Kai se po něm se zatajeným dechem podívá a poté na sucho polkne. Od té doby, co mu Sehun řekl, co k němu cítí, je to mezi nimi takové zvláštní. Každý dotek, pohled či úsměv, připadá mu, že v tom Sehun vidí něco více a Kai neví, co s tím. Necítí k němu to samé, ale nechce ho ztratit jako kamaráda.

Když hnědovlásek ucítí, jak se k němu Sehun stále víc a víc tiskne, sundá svou ruku z jeho ramen a odtáhne se.

„Nechceš něco? Třeba k jídlu nebo k pi-“

„Chci tebe,“ nenechá jej domluvit Sehun a smutně se na něho podívá. Kai si odkašle a podrbe se na hlavě, přičemž vstane a udělá pár kroků od postele.

„Hele, tohle jsme si přece už řekli, ne?“ otočí se na Sehuna, který jen sklopí pohled.

„A nemůžeš mi dát aspoň šanci?“

„Sehune, pochop to. Známe se už několik let. Seš můj kámoš a brácha,“ povzdechne si.

„Pořád máš rád Luhana, co?“ ušklíbne se blonďák.

„Tak to není,“ řekne a znovu se posadí na postel, tentokrát ale před něho, „kdybych ho měl rád, tak na něj přece nic neplánuju,“ zasměje se a pohladí ho po vlasech.

„Když mě nechceš, tak proč tohle děláš?“ odstrčí jeho ruku a odtáhne se, „stejně jako minule. Proč jsi mě neodstrčil, když jsem tě políbil? Proč jsi to neudělal, když ke mně nic necítíš?“

„Nikdy jsem neřekl, že k tobě nic necítím,“ vyvrátí mu Kai, „jenom necítím to samý co ty,“

„Takže mám nějakou šanci?“ podívá se na něho.

„Ani to jsem nikdy neřekl,“ protočí očima.

„Tak proč děláš všechny ty věci a děláš mi tak falešný naděje?“ hlesne Sehun a Kai si povzdechne. Nechce mu ubližovat, ale nedokáže ho nechat být. Jenže jak mu má dokázat, že ho nemiluje, ale moc pro něho znamená? Vlastně ani sám nechápe, proč ho nemiluje. Je chytrý, vtipný, krásný a navíc o sobě vědí snad všechno.

„Nechci, aby sis tohle myslel,“ řekne Kai a nakloní se k němu, „řekni. Co mám udělat, abys aspoň na chvíli neměl tak blbou náladu?“ nakloní hlavu na stranu a usměje se. Sehun uhne pohledem a kousne se do rtu. Už to zase dělá! Je k němu tak blízko a jeho srdce tak kvůli tomu znovu vyvádí.

„Nevím,“ řekne přiškrcený hlasem.

„Ale no tak. Určitě je něco, co bys chtěl,“ nadzvedne obočí s úsměvem.

„Asi půjdu domů,“ začne se sbírat z peřin, když v tom jej Kai chytí jednou rukou za triko a přitáhne si jej k sobě, až jej ovane chlapcův trhaný dech.

„Kam bys chodil? Říkám, že ti chci zvednou náladu, bráško,“ přivře oči a dotkne se špičkou nosu toho jeho.

„Nech toho, Kai,“ proč mu tohle dělá? To ho tak baví si s ním takhle hrát? Netuší, jak jej to ničí.

„Nechci,“ pokrčí rameny, načež nahne hlavu na stranu a dravě se přitiskne na jeho rty. Sehun vytřeští oči a prsty zaryje do prostěradla. Kai se do polibku usměje, načež rty trochu pootevře a jazykem přejede po blonďákovém spodním rtu. Sehun tiše vzdychne a zavře oči. Možná si s ním jenom hraje, ale on si to i tak chce užít, proto mu obmotá ruku kolem pasu a pustí Kaiův jazyk do svých rtů. Ten zmateně otevře oči a podívá se na něho. Myslel si, že jej od sebe odstrčí, ale očividně se zmýlil.

Kai neváhá a ihned svým jazykem přejede po tom jeho. Sehun se okamžitě zapojí, ale po chvíli se Kai stáhne a vzdálí se, aby nabral potřebný kyslík.

„Myslíš, že mi tímhle zlepšíš náladu?“ ušklíbne se Sehun a pustí jej.

„Tak doufal jsem v to,“ zasměje se hnědovlásek.

„Blbče,“ otituluje jej otráveně a vstane z postele, načež se začne usmívat, když si je jistý, že jej Kai nevidí. Má pravdu. Zvedl mu náladu, ovšem to on vědět nemusí.

-

Dojde přede dveře Ryeowookova domu a bez váhání začne klepat na dveře a zvonit na zvonek. Ví, o co jej včera po telefonu Wook prosil, ale on to zkrátka nemůže nechat být. Už se o tom s Kyuhyunem bavil. Jestli znovu Ryeowookovi ublíží, Luhan to už bude řešit navzdory následkům, které by jej mohly potkat. Ryeowook je na něho stejně již dávno naštvaný, takže to Lu prostě sfoukne všechno najednou. Nenechá jeho matku, aby Wookovi ubližovala. Chtěl volat rovnou policii, ale pak si řekl, že by za ní přeci jen nejdřív mohl zajít a zjistit, zda jí to třeba nemrzí. Aspoň už z toho důvodu, že kvůli tomu bylo zrušeno její zasnoubení.

Dveře se otevřou a v nich se objeví poněkud rozcuchaná žena v lehkém triku a teplácích. Pod očima má tmavé kruhy, podle čehož Lu usuzuje, že toho v noci asi moc nenaspala.

„Kdo seš?“ zívne si žena a se založenýma rukama se opře o futra dveří.

„Jsem Luhan, Ryeowookův kamarád,“ představí se blonďák a pořádně si ženu prohlédne.

„No a co tady chceš?“

„Jste vážně milá. Abych řekl pravdu – docela vypadáte jako někdo, kdo by byl schopný uhodit svoje dítě...opakovaně,“ vetře jí na rovinu Lu a žena se zamračí.

„Co to krucinál kecáš? A co je ti vůbec do toho?!“ Wookova matka zvýší hlas a protne jej pohledem, což Luhana přinutí k hořkému úsměvu.

„Přišel jsem, abych zjistil, jestli vám je toho kluka aspoň trochu líto. Ale podle toho, jak se tak na vás dívám, usuzuji, že asi ani trochu,“

„Sakra, kdo seš vůbec zač?“

„Někdo, komu na rozdíl od vás na Ryeowookovi opravdu záleží. Nenechám vás, abyste mu dál ubližovala,“

„A co s tím jako hodláš dělat?“ odfrkne si žena a Lu se jen pousměje.

„Slíbil jsem vašemu synovi, že se do toho nebudu míchat, ale na to je pro mě až moc důležitý, proto...“ sjede ji pohledem, „...odsud hodlám jít rovnou na policii,“