úterý 24. března 2015

Dear Diary // Part. 32


Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun 
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 32/?

Dobrá, dobrá.. 9 komentářů je skvělý důvod k přidání dalšího dílu, ovšem fakt, že nemám ještě dopsaný 33. díl mě děsí a vás by měl taky xD Ale tak vydám ze sebe všechno, abyste tady ten díl v pátek měli :D A taky se tam snažím na vaše žádosti zapojit víc Sekai, ale pravdou je, že v týhle situaci, ve které zrovna jsou, mě nějak nenapadá, co jim tam dát :D Ale plánuju, že budu jeden díl věnovat jenom jim.. :D Uvidíme... :D Mno, tak si to užijte, okomentujte a modlete se, abych stihla dopsat další díl :D Byee~~

Dojdu pro doktora,“ oznámí Kyu a vyběhne z pokoje. Ryeowook mezitím nespouští oči z Luhanovi tváře. Dívá se na něho, Luhan se dívá na něj. Je vzhůru a Ryeowook nemá ponětí, co by měl dělat, jak se tvářit, nebo co vůbec říct.

„R-Ryeo-“ pokusí se šeptem vyslovit jeho jméno, avšak jeho hlas se zlomí. Hnědovlásek vezme jeho dlaň do obou svých rukou a pevně ji stiskne.

„Jsem tady, Luhane,“ řekne tiše, přičemž se po jeho tvářích sveze několik slz štěstí, „jsem tak hrozně moc rád, že ses probudil,“ usměje se a prsty jej lehce pohladí po vlasech.

„K-kde to jsem a...“ odmlčí se, jazykem si přeje přes suché rty a polkne, jelikož má úplně vyprahlé hrdlo, „c-co tady děláš?“

„Jsi v nemocnici,“ odpoví mu plačky, „a..a já...“ zamyslí se, co by měl říct, ovšem než k tomu dostane příležitost, do místnosti vejde doktor spolu s Kyuhyunem v patách.

„Vítám vás zpátky mezi živými,“ usměje se doktor a skloní se nad Luhana, který se na něho zmateně podívá.

„Cože?“

„Málem jste nám umřel, chlape,“ pronese muž, „ale nakonec jste to zvládl, protože jste silný a mladý,“ zasměje se a odtáhne se, „tak jak se cítíte? Bolí vás něco?“

„Trochu těžko se mi dýchá, ale jinak nic,“

„Není divu. Skoro dva dny jste spal a ze začátku jste měl kyslíkovou masku. Jste po operaci, takže se to dalo očekávat. Ale pokud vás nic jiného netrápí, je to jen a jen dobře,“

Luhan znovu pohledem přelétne všechny přítomné, načež se zastaví u Ryeowooka, „proč jsi tady?“

„No, tak já vás tady nechám a stavím se později,“ vkročí do toho doktor a poté se s úsměvem na tváři vydá ke dveřím, ze kterých následně odejde.

„Sakra Luhane! Díky bohu, že ses probral! Málem jsme strachy zešíleli,“ řekne šťastně Kyu, položí mu ruku na rameno a sám zamrká slzy, které se mu vedraly do očí. Luhan ale stále upírá pohled na hnědovláska na druhé straně, který jen mlčky stojí, dívá se na něho a pláče.

„Řekneš mi to?“ zeptá se znovu tiše Lu, stále čekajíc na Wookovu odpověď.

„Hrozně jsem se o tebe bál,“ hlesne chlapec a sklopí hlavu, přičemž si proplete prsty na obou svých rukách.

„Ty?“ vydechne překvapeně Lu, ale zároveň šťastně. Je to zvláštní. Uvnitř je mu divně. Asi nejspíš proto, že mu doktor řekl, že málem zemřel. Ale jeho srdce silně a rychle bije do jeho hrudi, když vidí, že je Ryeowook u něho.

„J-já...“ začne Wook, „chtěl jsem se ti omlu-“

„Říkal jsem, že to nesnáším,“ přeruší jej blonďák a natáhne k němu svou třesoucí se ruku, „jsem rád, že jsi tady,“ pousměje se a Kyuhyun si nervózně skousne ret. Je mu trochu trapně, když tady tak stojí a pozoruje ty dva. Připadá si jako nechtěné křoví.

„No, já asi taky půjdu. Máte si toho hodně co říct,“ odkašle si a otočí se k odchodu, když v tom jej zastaví Luhanův hlas.

„Děkuju, Kyuhyune,“ hnědovlásek se k němu znovu otočí, s úsměvem přikývne a poté už vyjde z pokoje ven.

Luhan mezitím natáhne svou ruku ještě více a chytí Ryeowooka za tu jeho, načež si jej k sobě trochu blíže přitáhne. Hnědovlásek se posadí na kraj Luhanovi postele, zatímco má pohled stále zabodnutý v podlaze.

„Myslel jsem, že mě už nikdy nechceš vidět,“ šeptne Lu a palcem přejede po hřbetu chlapcovi ruky, „že mě nenávidíš,“

Wook svěsí ramena, sklopí pohled, skousne si ret a zoufale si povzdechne, „nic z toho nebyla pravda,“ dostane ze sebe, „chci, abys to věděl,“ vzlykne.

„To bys tady přece jinak nebyl, ne?“ prsty jej chytí za bradu a donutí ho se na něj podívat, „děkuju,“

„Za co?“

„Že jsi mě přestal nenávidět,“ usměje se.

„Nikdy jsem tě nenáviděl,“ pronese Wook, „navíc...děkovat bych měl já tobě,“

„Nech toho,“ povzdechne si Lu, „teď mi za nic neděkuj,“

„Ale já-“ aniž by stihl větu doříct, blonďák si jej stáhne k sobě a přitiskne si jej ke své hrudi, přičemž mu prsty vjede o vlasů. Ryeowook vytřeští oči a zalapá po dechu, když v tom si uvědomí, že od chvíle, co zjistil, co se Luhanovi stalo, netoužil po ničem jiném, než po jeho objetí. Proto po chvíli zavře oči a rukama propluje mezi Luhanovými zády a matrací a plně se na něho natiskne.

„I tak ti děkuju...“ zašeptá mu do ucha, „děkuju, že jsi naživu,“ blonďák se usměje a vdechne vůni jeho vlasů.

„Neříkal jsem ti snad, že tě nikdy nenechám na pokoji? I kdybys to sám chtěl?“ Ale chtěl jsi odjet do Číny...

„Děkuju,“ zopakuje znovu Wook a do jeho očí se znovu začnou hrnout slzy. Nehodlá jim bránit, proto se po chvíli dostanou napovrch a vsáknou se do látky Luhanova oblečení, „nevím, co bych bez tebe dělal,“

„Ani nad tím nepřemýšlej, dobře? Nikdy tě nenechám samotnýho,“ pohladí jej po zádech, načež se udiví, když se do něho Ryeowook najednou odtáhne.

„Ale chtěl jsi,“ zadívá se mu do očí, „vím o tom, že jsi měl jet do Číny,“

„Jak ses to dozvěděl?“

„Řekl mi to Kyuhyun,“ obeznámí jej, „ale na tom nesejde... Chtěl jsi odjet a nechat mě tady,“ Co to dělám? Nechci, aby sis myslel, že jsem na tebe naštvaný...

„Řekl ti, že jsem chtěl odjet?“ pokrčí čelo, „Ryeowooku... nebylo to tak, že bych chtěl. Neměl jsem na výběr,“

„Ale i tak-“

„Myslíš, že jsem od tebe chtěl utéct? Tak to není,“ zakroutí hlavou.

„Měl jsi za mnou jít,“

„Říkal si, že mě už nikdy nechceš vidět,“

„I tak-“

„Počkej,“ skočí mu do řeči, „mám to chápat tak, že mi to právě teď vyčítáš?“

Ryeowook pootevře ústa a horlivě zavrtí hlavou, „n-ne, nevyčítám... chtěl jsem tím jenom říct-“

„Jdi prosím,“ hlesne Lu, „jsem unavenej. Chci se trochu vyspat,“ řekne trochu chladně a odvrátí svůj obličej pryč od Wooka. Ten jen několikrát zamrká a nervózně polkne.

„Nikam nejdu,“ zašeptá s pohledem skenujícím podlahu, „čekal jsem dlouho na to, až se probudíš, takže teď, když už jsi konečně vzhůru, nikam nepůjdu,“ blonďák se zamračí a věnuje mu překvapený pohled.

„C-cože?“ vydechne udiveně. On... nechce se na Ryeowooka zlobit. Naopak je šťastný, že je tu u něho. Ale s tou Čínou... vážně mu to vyznělo jako by mu to Wook vyčítal a to ho zamrzelo. Jenže teď, když mu řekl, že nikam nepůjde, je překvapený. Nečekal by od něho, že bude někomu vzdorovat. Je za to rád.

„Nechci, aby sis myslel, že ti to vyčítám, protože to tak vůbec není,“ chytí jej za ruku a zadívá se mu do očí, přičemž se jej znovu začne zmocňovat pláč, „jen nevím, co bych dělal, kdybys vážně odjel,“ odvrátí pohled, aby Luhan nemohl vidět jeho slzy, avšak stejně neúspěšně. Chlapec v posteli se vytáhne s menší námahou do sedu a stáhne Wooka opět k sobě tak, aby seděl vedle něho.

„Pro mě by to bylo ještě těžší, věř mi. Myslel jsem si, že mě nenávidíš,“ Ryeowook zatřepe hlavou a kousne se do chvějícího se rtu, aby zadržel vzlyky. Lu se usměje a pohladí jej po tváři, přičemž mu palcem setře slzy.

„Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi tady,“ zavře oči a opře se čelem o to Ryeowookovo.

„To bych měl říkat spíš já,“ šeptne, načež se odtáhne, „mimochodem... to, co se ti stalo... můžu za to já,“ musí se mu omluvit. Sice nevěděl, že něco takového Kai plánuje, ale přesto...je to jeho vina. Kdyby se s ním nepohádal, Luhan by té zprávě neuvěřil a nešel by tam.

„O čem to zase mluvíš?“ povzdechne si a opře se zády o zeď, „jak bys za to mohl?“

„Četl jsem tu zprávu,“ oznámí mu, „použili jako návnadu. Kdybych byl s tebou, neprošlo by jim to,“

„Ryeowooku, proč tohle děláš?“

„Protože se kvůli tomu cítím hrozně,“

„Ale za nic nemů-“ z jeho rtů se vydere další zoufalý povzdech, „proč si pořád myslíš, že za všechno na světě můžeš ty?“

„Vždycky to tak bylo,“ sklopí pohled.

„Ne, Wooku. Nikdy to tak nebylo, víš? Oni ti to možná říkali, ale tys udělal hloupost, když jsi jim to uvěřil,“ to samé si psal i v tom dopise..

„Neměl jsem na výběr,“

„Vždycky máš,“ vezme jeho tvář do obou dlaní a donutí ho se na něj podívat, „jenom sis zatím vždycky vybral tu horší možnost,“ pousměje se a jeho tvář pustí.

„I tak mě to mrzí,“

„To nemusí. Aspoň nemusím do Číny,“ pokrčí rameny.

„Ale vždyť si málem umřel,“ zamračí se, „neměl jsi do toho skladu vůbec chodit,“

„Ale co kdybys tam vážně byl a oni ti ubližovali?“

„I kdyby... měl jsi tu zprávu ignorovat,“

„To bych nikdy neudělal,“ vezme jej za obě ruce a zadívá se mu do očí, „nedovolím, aby ti někdo ubližoval. I kdyby mě to mělo stát život, nenechám tě trpět, proto-“ Ryeowook jej nenechá domluvit a bezmyšlenkovitě jej políbí na rty. Luhan vytřeští oči a na okamžik přestane dýchat. Zpod hnědovláskových zavřených víček se stále snášejí horké slzy a ty následně dopadají na blonďákovu hruď.

Po chvíli se od něho odtáhne a zalapá po dechu překvapen sám sebou, načež mu pohlédne do očí, „nechci, abys tohle říkal. Copak nevíš, že život, který žiješ, je takový, o kterém jsem vždycky snil? Máš milující matku, lidi ve tvém okolí tě mají rádi a nikdo ti neubližuje. Měl bys za to být vděčný a vážit si toho. Takže neříkej, že bys mě chránil, i kdyby tě to mělo stát život. Nechápeš, že kdybys umřel, trpěl bych mnohem víc než když mě někdo bije?“ blonďák hlasitě polkne, stále vyveden z míry kvůli tomu polibku. Dnes se vážně děje tolik věcí, které by nečekal. Nejdříve se mu Wook vzepřel a nakonec ho políbil. Co přesně se stalo, když spal? A jak dlouho to vůbec bylo?

„P-promiň, já..“ řekne přiškrceně, aniž by věděl, co mu má na to odpovědět. Je zkrátka úplně mimo.

„Prostě už to nikdy neříkej, dobře?“ Lu přikývne a Wook mu poté obmotá ruce kolem krku, načež se k němu přitiskne.

Blonďák se usměje a obejme jej kolem pasu, „dneska mě jenom překvapuješ,“

„To protože jsem šťastný,“ zamumlá Wook a dlouze vydechne, až jeho horký dech polechtá Luhana za krkem.

„Vážně?“ nadzvedne překvapeně obočí.

„Hm,“

„Ani nevíš, jak rád to slyším,“

„Ani nevíš, jak rád se tak cítím,“ odpoví s úsměvem, schová tvář v oblí Luhanova krku a zavře oči.


-



„Jestli ho tady nenajdeme, tak přísahám, že se půjdu udat,“ přecedí tiše skrz zatnuté zuby Sehun, zatímco se drží Kaie za bundu a jde za ním.

„Tak za prvý – tys ho nebodnul. A za druhý – jestli nebude tady, neznamená to, že je mrtvej. V tomhle městě je i víc nemocnic, víš?“ otočí se k němu a mluví tak, aby jej lidé okolo neslyšeli. Poté strhne blonďákovu ruku ze své bundy a místo toho ji sevře v té své. Povzbudivě se na něho usměje a pak se společně znovu rozejdou směrem k recepci. Pořád se Sehuna snaží ujistit, že všechno bude dobrý, ale pravdou je, že on sám má taky dost nahnáno. Od toho dne se ani jednou pořádně nevyspal, neustále má totiž před očima krvácejícího Luhana. Ale co jej tíží víc – vůbec nic nevědí. Ani učitel neví, co s ním je. Prý se jeho matce nemůže dovolat.

„Dobrý den,“ pozdraví Kai a věnuje sestřičce menší poklonu, „prosím vás, je v téhle nemocnici mladej kluk, středoškolák, který se jmenuje Luhan?“ Sehun pevněji stiskne jeho ruku, zatímco se přes jeho rameno dívá na sestřičku, která se šla zeptat své kolegyně, zda o někom takovém neví.

Po malé chvíli se vrátí zpět ke Kaiovi s úsměvem na tváři, „vy jste jeho kamarádi?“

Kai jakoby najednou uslyšel dvě velké rány, jak jemu i Sehunovi spadla ze srdce snad tuna kamení. Když se jich ptá na tohle, znamená to teda, že žije, ne?

„J-jo, jsme. Takže tady je?“ vyhrkne hnědovlásek a sám málem rozdrtí Sehunovu ruku.

„Ano. Leží na jednotce intenzivní péče. Má pár dní po operaci, ale myslím, že jsem slyšela doktory a ti říkali, že se dnes probral,“ Kai se se širokým úsměvem otočí na Sehuna, který se mu okamžitě zavěsí kolem krku a obejme jej tak silně, až mu málem vyrazí dech. Ale Kaiovi je to jedno. Má stejně velkou radost jako on.

„M-můžete nás k němu zavést?“ zeptá se naléhavě Kai, když se jej blonďák pustí.

„Pojďte za mnou,“ kývne na ně slečna s úsměvem a vydá se chodbou, přičemž ji oba chlapci rychle následují. Sehun se nervózně hryzne do rtu a chytí Kaie za ruku – dnes již po několikáté. Srdce mu silně buší do hrudi, až by se bál, že se dostane ven. Ovšem ten fakt, že se nacházejí v nemocnici, jej zároveň docela uklidňuje.

Hnědovlásek se nad jejich držícíma se rukama již nijak nepozastavuje. Už to tak nějak přijal. Není to tak, že by spolu chodili. Je to zkrátka o tom, že ho právě teď Sehun dost potřebuje a buďme upřímní – Kai bez něho taky nevydrží.

„Tady to je,“ ukáže sestra na dveře, „ale musím vás poprosit, abyste se tam nezdržovali dlouho. Přeci jen teď musí hodně odpočívat,“

„To chápeme,“ přikývne Kai, „děkujeme,“ ukloní se a stáhne sebou i prkenného Sehuna, který do té chvíle jen stál a s vytřeštěnýma očima a otevřenými rty zíral na ony zatím zavřené dveře.

Slečna jim s úsměvem poklonu oplatí, načež se rozejde pryč. Oba chlapci se mezitím podívají jeden na druhého, zatímco se pevně drží za ruce. Kai kývne směrem ke dveřím a vezme za kliku. Sehun se mezitím zhluboka nadechne a zavře oči. Ani neví, proč se tolik bojí. Teď, když ví, že je Luhan naživu, už se nic zlého stát nemůže, ne?

Dveře se otevřou a Kai vejde jako první, ihned za ním i blonďák. Chlapec v posteli a druhý, který sedí u něho, se na ně okamžitě podívají, načež vytřeští oči, když zjistí, kdo že to vlastně přišel.

„K-Kai? Sehune?“ udiví se Lu, chytne Wooka za ruku a přitáhne si jej blíže k sobě, „co tady sakra děláte?“ Ryeowook z obou chlapců nespouští pohled, zatímco prsty volné ruky drtí prostěradlo na posteli. V jeho hlavě je naprostá bouře pocitů, ve kterých dominuje zuřivost. To kvůli těmhle dvěma Luhan málem přišel o život! A teď si sem jen tak nakráčejí? Co si jako myslí?

„M-my...“ těká očima z jednoho na druhého, neschopen najít slova, která by měl říct.

„Přišli jsme se omluvit,“ dokončí za něho tiše Sehun a lehce do Kaie strčí, aby dal najevo, že by se mohli hnout z místa, „mrzí nás, co se stalo,“

„Luhane věř, že se nic takovýho nemělo stát. Ten nůž tam neměl co dělat!“ řekne zoufale Kai, když Lu nic neřekne, „byla to blbost,“

V tu chvíli vytrhne Ryeowook svou ruku z Luhanova pevného sevření, vstane, několika kroky přejde k oběma chlapcům a bez jakéhokoli váhání či upozornění vrazí Kaiovi facku, „teď už jsi spokojenej?!“

9 komentářů:

  1. Wooow! Ryewook se nezdá. :D Samí překvapení tady. :D A Kai si tu facku zasloužil, ale doufám že si to vklidu vyříkají a nic se nestane. ;) Čekám na další dííl!! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Wow......Wook jede.... xD ...som šťastná, že sa Lulu prebral......ale potom ako Wook hovoril aký je šťastný a ako ho pobozkal....-totálne som sa roztiekla.....<3<3<3 len tak ďalej....nech sa Lulu čo najrýchle vyzdraví a bude yaoi ......xD keď sa prišli ospravedlniť...so sweet. jeden celý diel venovaný Sekai?.....jjjaaaa......milujem ťa......a chcem YAOI :) XD :* ^*^ teším sa ...hwaiting :)

    OdpovědětVymazat
  3. wow jen do nich ryeowooku ale doufam že se to nějak spravý a třeba budou kámoši. Jinak držím palce a jen tak dál

    OdpovědětVymazat
  4. Teda Wookie...to bych do něj neřekla. Ale je fakt, že Luhan ho hodně naučil. Sám ho políbil a sám se mu vzepřel. A sám ho také bránil před Kaiem a Sehunem, jako kvočna, která si brání svoje kuřátka. Mam z něj radost, moc velkou radost.
    A jak jsem dřív chtěla, aby to Kaiovi a Sehunovi jen tak neprošlo, tak teď nevím, jestli to stále chci. Je mi jich moc líto. Je vidět, že toho opravdu moc litují. A myslím, že stačí, když se na ně vrhnul Wookie, jako bůh pomsty.
    Ale věřím v dobrý konec a že se z těch čtyřech stanou dobří přátele, kteří na sebe nedají dopustit.
    Jeden díl jen na SeKai? To bych brala. Takže když ti vyzbyde čas ho vymyslet a napsat, tak rozhodně nebudu proti. A na další díl si moc ráda počkam.
    Těšim se, moc se těšim...

    OdpovědětVymazat
  5. Wook sa nezdá :D muhaha :D len im daj xD
    .. A SeKai ? Ou yeeaaaah *-* :D
    Teším sa na ďalší diel ^^

    OdpovědětVymazat
  6. Wook se nam rozjel :-D :-D Těšim se na dalši dil :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Nevím, co říct :33 donutila jsem se komentovat až teď..
    Jsem hrozná. Zapomínám komentovat >< ale bylo to úžasný :3 totally<3 těším se na další díl :)

    OdpovědětVymazat
  8. Plačem :"( kde je ďalší diel?....ja ho už chceem .......teším sa...rýchlo plosím píš :) <3 hwaiting :*

    OdpovědětVymazat
  9. Plosím, plosím, smutně koukám!! dalšíí dííl!! :'(

    OdpovědětVymazat